Jen se nevědělo, kdo z nich usedne na havajský triatlonový trůn: Obhájce loňského vítězství Patrick Lange, nebo Jan Frodeno, který zde dominoval v letech 2015 a 2016, nebo další vítěz z Kony Sebastian Kienle, který zde vyhrál v roce 2014?

Na závod se postavili také další top triatlonisté a mezi nimi také dvojnásobný olympijský vítěz z krátkého triatlonu Alistair Brownlee, kterého mnozí pasovali mezi top favorita a očekávali od něj pódiové umístění.

Letošní ročník byl také historicky prvním ročníkem, kdy se startovalo na vlny po jednotlivých age-group kategoriích. Pořadatelé k tomuto kroku byli nuceni sáhnout po velmi silné kritice ze strany závodníků, kterým se nelíbil drafting. Nebylo totiž technicky možné, aby závodníci, kteří vylezou v 10 minutách z vody a usednou na kolo, jeli čistě a podle pravidel.

Z vlastní zkušenosti vím, že se dnes draftuje mnohem více než v minulosti. V roce 2001 jsem jel celé kolo prakticky sám a jen občas jsem někoho dojel (čelní skupinu jsem na počátku nebyl schopný dojet, ač byla na dohled). Nyní se jede ve skupině prakticky od počátku. Profíky si rozhodčí samozřejmě hlídají, ale v age group už dodržování pravidla draftingu není tak striktní. Proto také časy, které se dnes jezdí, není možné srovnávat s těmi předtím. Jednak šla technika dopředu a rozdíl mezi silničními koly s hrazdou a dnešními aero koly je propastný, jednak se díky ironmanské mánii mnoho age-group závodníků vrhnulo na trénování a mají tréninkové podmínky, které jsou ve většině případů lepší než mají dnes současní top profesionálové.

Po startu plavání se vytvořila čelní skupina devíti triatlonistů, kde se držel překvapivě i obhájce vítězství Patrik Lange, kterého trénuje další vítěz Havaje Faris Al Sultan. Na plavání se většinou nic zásadního nestává, jen horší plavci se vždy snaží minimalizovat ztráty, aby pak na kole byli co nejdříve v kontaktu s čelem závodu.

Plavání na Havaji není rychlé. Zaprvé je o 100 m delší než na ostatních Ironmanech a také plavání v moři a ve vlnách je specifické. Vlny nejsou velké, ale jsou táhlé a je velmi dobře vidět, jak se člověk pohybuje dopředu a pak přijde vlna a je zase zpět na místě, kde byl před chvíli… Přesto lezla první skupina v čase 47:30, což představuje tempo 1:13/100!

Na kole se jede ostře. Už dávno není kolo o tom, nějak to odjet, hlídat se navzájem a pak rozhodnout v běhu. V minulosti byli na kole aktivní Němci Thomas Hellriegel, Jürgen Zäck nebo Normann „Norminator“ Sta­dler. Ti se snažili si na kole vypracovat co největší náskok, protože nebyli nejsilnějšími běžci. Kromě Jürgena, který byl nejlépe druhý, to ostatním vyšlo a havajského Ironmana vyhráli.

Dnes se ale jezdí od začátku. Frodeno ale prý nejezdí přes 400 wattů a jede to aerobně, ale je schopný jet dlouho přes 300 wattů. Jsou to pro většinu z nás hrozná čísla, ale ani tito bohové tyto watty nakonec neudrží a cyklistiku končí někde na 280–290 wattech. Do Hawi se jelo podle předpokladů a všichni, kromě Langeho, který odpadl a ze závodu odstoupil, jeli v kontaktu. Po otáčce v Hawi se začíná klesat a vítr mají závodníci v zádech, takže se jezdí rychle 60–70 km/hod. Pamatuji si, že první moje účast v roce 1999, kdy jsem vyhrál age group, jsem měl převody 52×12 a neměl jsem, co bych tam hodil. Ostatní, kteří měli převody, mě pomalu předjížděli a já nemohl nic dělat! Cítil jsem se stejně, asi jako když jedete na běžkách a někdo má lepší mázu a prostě vám ujede a vy s tím nic neuděláte. Další rok jsem si dal převody 55×11 a bylo to mnohem lepší.

Při pohledu na jízdu profíků nebylo patrné, jak moc fouká. Teprve komentáře našich kluků ukázaly, že i přes velmi silný vítr jeli nejlepší profíci jako hovada. Frodeno měl svůj den. Kolo dal za 4:16 (42,16 km/hod) a depo proběhl jako laňka.

Na běh vybíhal první a kousek za ním Alistair Brownlee, od kterého se nejvíce očekávalo právě na běhu. Ač jsou oba s Frodenem olympijskými vítězi v krátkém triatlonu, Frodeno má vzhledem k věku mnohem více zkušeností a havajský zelenáč Brownlee velmi brzo zjistil, že Havaj není procházkou růžovým sadem a od 5. km začal ztrácet a postupně ho předbíhali další závodníci. Nakonec doběhl na 21. místě (stejně jako já v roce 2002) a během za 3:13 dokázal, že se Havaj nevzdává.

To Frodeno jel životní závod. Po tradičně silném plavání dominoval cyklistice s časem 4:16 a pak deklasoval zbytek soupeřů maratonem za 2:42 a doběhl si pro nový traťový rekord 7:51:13. Za ním finišoval Tim O'Donnell, manžel Mirindy Carefree, a na třetím místě další ex-champion Sebastian Kienle.

Znovu se potvrdilo, že Havaj je velmi těžkým závodem a že při dnešní vyrovnanosti světové špičky je nutné přípravě obětovat maximum. Vojta Kačena před závodem chvíli seděl s profíky, kteří se bavili na téma dieta. Většina těchto borců drží velmi přísné keto diety, aby byli co nejlehčí a byli co nejlépe připraveni. Velkou inspirací jsou pro ně hlavně cyklisté, tamní profíci mají již propracovaný systém těchto diet a v přípravě na Tour dělají maximum pro to, aby zvýšili výkon na kilo váhy.

Bohužel cyklisté mají ve srovnání s triatlonisty úplně jiné finanční možnosti a zajištění sezony. Jen pro představu – minimální plat v PRO tour je 50 000 euro na rok! To dostanou nováčci, kteří naskočí do profi pelotonu. Kromě tohoto mají od teamu zajištěný materiál, závody a tréninkové pobyty a kempy.

Triatlonisté jsou v tomto úplní žabaři. Myslím, že TOP 5–10 závodníků na Havaji jsou finančně ok a že mohou jen trénovat, ale zbytek závodníků musí buď někoho trénovat, nebo být třeba velmi aktivní na sociálních sítích, aby přilákali pozornost sponzorů a byli tak schopní zajistit financování sezony. Proto si myslím, že triatlon je jedním z nejtěžších sportů jak fyzicky, tak i na uživení se.  

V ženách se očekával další triumf Daniely Ryf, která závodu dominovala v posledních letech, ale také se čekalo, že její dominance nebude již tak velká a že Lucy Charles-Barclay jí to nedá zadarmo. Průběh závodu tomu také nasvědčoval. Lucy ovládla plavání a na kole jela výborně (4:47). Na prvních kilometrech běhu bylo jasné, že se na závod připravila výborně. Ztráta Daniely Ryf byla až propastná. Zde se ukázalo, že i ona je jen člověk a neměla svůj den. Postupně se ale startovním polem začala posouvat dopředu Anne Haug z Německa a nejlepším během za 2:51 Lucy doběhla někde v seběhu do Energy Labu a překvapivě si šla pro své první vítězství v Koně.

A co naši? Po delší době se kvalifikovalo 18 závodníků, což je super. Je jedno, jestli se tam dostali kvalifikačním závodem nebo loterií. Být na Havaji a závodit je důvodem, proč se o to každý rok pokouší 90 000 závodníků a proč je Havaj tak magická a nedostižná.

Největší očekávání byla kladena asi na Pavla Petráska, který byl podle papírových předpokladů považován za nejrychlejšího Čecha, ale víme, že Havaj napoprvé nemusí všem chutnat. Ale Pavel to dal bravurně – doběhl v čase 9:10 a myslím, že byl se svým výsledkem spokojený. Na prvního v kategorii sice ztratil 23 minut, ale myslím, že vzhledem k podmínkám a jeho tréninku je to super výsledek.

Velmi mě překvapil také výkon Honzy Kundráta, který zajel 9:20 a všem havajským matadorům vytřel zrak. Vojta Kačena statečně bojoval a zázračně se uzdravil po kolizi s autem, kdy utrpěl zlomeninu obratle a tržnou ránu na noze. Přesto byl schopný závod odjet. Když jsem viděl, jak na tom koncem prázdnin byl, opravdu smekám, že to nezabalil a byl schopný po pár týdnech tréninku zajet slušný standard. Nicméně od něj v příštích letech očekávám, že musí být schopný jezdit hrubě pod 10 hodin!

Ostatní kluci s výjimkou Petra Lukosze neměli svůj den a určitě měli před závodem větší cíle. Ale něco jiného je umět zajet Ironmana v Evropě – často v háku a v “normálních” klimatických podmínkách – a něco jiného na Havaji a běžet ve více než 35 stupních Celsia. Většinou dali ještě slušně kolo, ale na běhu se projevila nedostatečná aklimatizace.

Stále tvrdím, že se to dá naučit, ale není možné přijet na Havaj pár dní před závodem a myslet si, že to dám… Vždy, kdy mě to v Koně jelo a na mě i běželo, jsem předtím trénoval několik týdnů v San Diegu a pak jsem byl na teplo připravený. Není možné tam prostě dojet, srovnat jet leg a pak čekat, že poběžím jako jsem zvyklý…

Ještě musím smeknout před výsledkem Jany Richtrové. To, jak zajela a jak dala na frak na kole většině kluků je pecka a také zamyšlení pro kluky! Takže obrovská gratulace Janě k zisku titulu Hawaii age-group champion!

Výsledky našich borců:

RICHTROVA JANA – 9:55:45 – 1:16:02 / 4:58:42 / 3:33:52 – 1./491.

PETRASEK PAVEL – 9:10:43–0:58:01/4:55:­05/3:10:55– 8./ 102.


KUNDRAT JAN – 9:20:10–1:06:12/4:51:­04/3:17:06 30./156.


LUKOSZ PETR – 9:33:08–1:02:51/4:55:­56/3:24:46 55./261.


SUMBAL KAREL – 9:49:12–1:03:14/5:23:­11/3:15:05 57./418.


MALIVANEK ROMAN – 10:04:29–1:09:56/5:17:­25/3:28:27 66./593.


KOVALOVSKY JAN – 10:07:50–1:02:30/5:04:­14/3:54:39 105­./629.


JAROS ZBYSEK – 10:14:24–1:03:01/5:13:­33/3:50:16 90./701.


PROCHAZKA ROMAN – 10:14:24–1:15:23/5:03:­36/3:46:53 91./702


KACENA VOJTECH – 10:35:21–1.06:31/5:35:­01/3:36:01 163­./911.


DOSTAL TOMAS – 10:47:59–1:13:26/5:43:­26/3:40:51 140­./1044.


PAVLIK JOSEF – 10:48:04–1:15:22/5:44:­23/3:37:40 169­./1046.


HYZL JAROSLAV – 11:34:52– 1:00:31/5:20:­43/5:03:14 142­./1433


CRKVA FRANTISEK – 11:55:02– 1:24:56/5:31:­42/4:22:37 234­./1560.


MACHEK DANIEL – 11:41:44– 0:58:07/5:44:­25/4:48:48 21./1480.


SVOBODA MILAN – 12:07:16–1:10:23/5:45:­27/4:55:59 190­./1632.


STEPANEK FRANTISEK – 12:21:38–1:15:17/5:39:­53/4:50:55 245­./1698.

Pozn.red.: Autor je hlavním trenérem skupiny Road2Kona. V roce 1999 vyhrál svou age group a stal se v Koně světovým šampionem. Patří mezi největší osobnosti českého triatlonu.