Co říkáš na druhý ročník triatlonového závodu Ford Challenge Prague?

„Závod se opět velice povedl. Co jsem jako trenér a divák zažil a viděl, tak bylo super. Myslím, že i sportovci si vše užili. Doteď si nikdo z mých triatletů v Praze nestěžoval.“

Medailové podium ve složení Javier Gomez, Pablo Dapena, Pieter Heemeryck. Bylo to pro tebe překvapení?

„Podium mě nepřekvapilo, i když jsem si ho přál samozřejmě trošku jiné. To, že vyhraje Javier se dalo očekávat, u Dapeny jsem trošku doufal, že bude po mistrovství světa v ITU trošku unavený a že ho moji kluci předběhnou. Ale předvedl velice kvalitní běh.“

Tvůj svěřenec Belgičan Pieter Heemeryck dotáhl ztrátu z plavání a pak jel celou dobu cyklistiky na čele. Bylo to ve vašem plánu a strategii?

„S výkonem Pietera jsem velice spokojený. Dá se říci, že to byla jediná konkurence pro Javiera, i když celkový čas tomu nenasvědčuje. Pieterovi se rychle podařilo dojet oba Španěly na kole. Bohužel se mu ale nepodařilo jim odjet. Kdyby byl odstup 20 metrů jako v Šamoríně, asi by to vypadalo jinak. Pak ještě Pieter zkusil běžet prvních asi 2,5 km s Javierem, což je samozřejmě sebevražda, ale kdo neriskuje, nevyhraje. Za to pak trošku musel platit, ale aspoň si nemůže vyčítat, že to nezkusil. Já jsem s Pieterem velice spokojený.“

Velké předzávodní šance na medaile měl další z tvých svěřenců, mladý Němec Maurice Clavel. Závod mu ale nevyšel a během půlmaratonu se rozhodl vzdát. Co se stalo?

„Mauriceovi se ten závod bohužel vůbec nepovedl. Ještě nedokážeme říci, co se stalo. Už plavání bylo zvláštní, normálně jde z vody s prvními. Třeba v Šamoríně vyplaval s Pieterem a tady měl na něj ztrátu více než minutu. Na kole v Šamoríně jel prvních 25 km stejně rychle jako Sanders či Kienle, ale v Praze mu to bohužel nejelo. Musíme teď počkat, jestli nebude nemocný, jinak pořádné vysvětleni pro ten špatný výkon nemáme. Ale jak všichni víme, černý den může mít někdy každý a nemusí to mít ani žádný důvod. Škoda, že to bylo zrovna v Praze.“

Třetí tvůj svěřenec v PRO kategorii, Tomáš Řenč, skončil v top10. Jak hodnotíš jeho výkon?

„Pro Tomáše je desáté místo velice slušné. Měl teď hodně závodů v posledních dvou měsících, hlavním cílem je vyhrát Český pohár v dlouhém triatlonu. Holt léto je u nás v centrální Evropě krátké a závody musí být nasekané těsně za sebe, tudíž regenerace trochu schází a nedá se stoprocentně připravit na každý závod. Ale Tomáš podal dobrý výkon a top10 si zaslouží.

Nejlepší z Čechů byl po výborném výkonu Lukáš Kočař v čase pod čtyři hodiny. Jakou má před sebou triatlonovou budoucnost?

„Už před závodem jsem říkal, že největším favoritem mezi českými závodníky je právě on. Bylo by zajímavé, jestli by byl ještě o nějakou tu vteřinku či minutu rychlejší, kdyby neměl ten úraz na Xteře. Jestli je výsledek pod čtyři hodiny, nehraje pro mě až tak velkou roli. Stačí, aby trať kola nebo běhu byla o kilometr delší či kratší a hned je čas zkreslený. Hlavní je, kolik je ztráta na stupně vítězů a se kterými sportovci dokázal bojovat až do posledního metru. Myslím, že má velmi dobrou budoucnost na půlkách, jak mu budou sedět dlouhé triatlony se ještě uvidí. Každopádně než půjde prvního Ironmana, měl by ještě nějaký ten rok zůstat na půlkách.“

Máš možnost srovnání s mnoha závody světové úrovně, které každoročně absolvuješ se svými profi svěřenci. Co by se dalo pro další ročník v Praze ještě posunout a vylepšit?

„Myslím, že trošku více reklamy by neuškodilo. Pokud to je možné, ještě by to chtělo více reklamních cedulí po městě.“

Žiješ ve Švýcarsku, pobyl jsi v Praze nyní delší dobu?

„Hned po Challenge Praha jsem v 17 hodin sedal do auta, ve 23 hodin dojel domů do Švýcarska a něco po půlnoci jsem usnul. Už ve 4 hodiny ráno jsem vstával a jel do Zürichu na Ironmana. Teď začíná finální příprava na MS v 70.3 v Jižní Africe a na IM Hawaii. Tudíž je hodně nabito…“