Někteří výzkumníci se inspirují nejlepšími jezdci v týmu a snaží se jejich stravovací návyky napodobit, jiní studují výsledky vědeckého bádání a pokoušejí se je uplatnit v praxi. Někteří jezdci mají štěstí a dopracují se ke způsobu stravování, který je pro ně efektivní, jiní neustále střídají různé přístupy, protože nejsou schopni dosáhnout stálého efektu.

Profesionální silniční cyklistika je náročný sport, a chce-li ho člověk vykonávat úspěšně, musí splňovat několik podmínek. Prvním předpokladem je správná genetická výbava a nadání. Dále musí mít úspěšný jezdec silnější vůli, větší duševní sílu a větší schopnost tvrdě pracovat než většina lidí. Nejedná se totiž jen o sportovní odvětví, ale o životní styl, pro nějž se člověk musí rozhodnout a kvůli němuž se musí i mnohého vzdát. Musí žít jako profesionál celý rok, dvacet čtyři hodin denně, a neustále je nutné se soustředit na vzdálený cíl, možná kromě několika týdnů, kdy si jezdec dopřeje odpočinek. Všechno v jeho životě je naplánované a podřízené tomuto cíli – spánek, trénink, odpočinek, cesty, závody i strava.

Abychom mohli naplánovat své stravování a vytěžit z něho maximum, nejprve je třeba prozkoumat a pochopit vlastní tělo – a na tomto základě optimalizovat a přizpůsobit stravu. Každý z nás je jiný. Proto co jednomu prospívá, pro druhého nemusí být vhodné. Tělo se skládá z milionů buněk. Většina z nich se neustále obnovuje, některé během několika dnů (buňky žaludku), jiné během několika týdnů (kožní buňky), další během několika měsíců (krevní buňky) a ještě další zhruba jednou za půl roku (buňky ve svalech). Nové buňky vznikají částečně z toho, co jíme, a proto bychom měli myslet na to, že stravou ovlivňujeme kvalitu nových buněk. Kvalita nových buněk se samozřejmě nezlepší v okamžiku, kdy vložíme jídlo do úst. Jedná se o dlouhodobý proces, při němž si tělo pomalu přivyká na to, že využívá více živin, díky nimž můžeme být zdravější a silnější.

Podle výzkumů v oblasti výživy sehrává skladba stravy zásadní úlohu v pocitu tělesné pohody, v tom, jak tělo pracuje, jak se obnovuje a zda snadno onemocní či ne. Při maximálním výkonu, jako je jízda na kole na vrcholové úrovni, tělo potřebuje zdroje navíc. Spotřebovává totiž extrémně velké množství energie (při náročné etapě v horách při Tour de France mohou jezdci spotřebovat až 8000 kalorií), ale významně stoupá i spotřeba minerálů, vitamínů, „zdravých tuků” a antioxidantů. Tělo proto potřebuje velké množství kvalitní výživy, vhodné stavební kameny pro hojení, opravy a obnovování. Podobně jako byste nedojeli daleko, kdybyste do auta načerpali nevhodné palivo, neprospěli byste ani svému tělu, kdybyste mu dodali nevhodné živiny. Takto jednoduché to je. Kvalita toho, co člověk jí, je rozhodujícím faktorem, který má vliv na to, zda jeho tělo optimálně funguje a podává přiměřený výkon.

Jako bývalá vítězka na mistrovstvích světa a na olympijských hrách, matka čtyř synů a výživová poradkyně se zaměřením na optimální výkon sama velmi dobře dokážu pochopit komplikace, které vznikají, když někdo zná ideální skladbu své stravy a pak ji porovnává s kvalitou jídla v hotelech a restauracích, kde se zdržuje při závodech a soustředěních. Protože jsem se stravovala ve stejných hotelích jako jezdci, nemohla jsem si nevšimnout, že ve většině těchto zařízení je jídlo vyloženě nevhodné a že závodníci měli velké štěstí, když mělo větší výživovou hodnotu než takovou, aby ukojili nejhorší hlad nebo se zasytili. Ve Francii byly těstoviny a ta trocha zeleniny, co se k ní podávala jako příloha, rozvařené. V Belgii byla většina jídla smažená. A ve Španělsku smíchali hranolky od včerejška s rajčatovou polévkou. Bylo téměř nemožné najít výživné a chutné jídlo.

Při své práci v Riis Cycling jsem si rychle uvědomila, že v oblasti profesionální cyklistiky mají mnozí ve zvyku posuzovat spíše množství než kvalitu podávaného jídla. Byla jsem naprosto přesvědčená, že vhodná úprava stravy, zejména její kvality, by zlepšila výkon jezdců i jejich všeobecný pocit pohody.

Prvním krokem při snaze dodat jezdcům výživnější stravu bylo, že jsme zaměstnali kuchařku, která cestovala spolu s týmem a připravovala jim zvláštní jídlo v hotelových kuchyních. Cyklisté si pomalu začali uvědomovat, jaký rozdíl je mezi naším a hotelovým jídlem. Ukázalo se však, že stále ještě nemáme nad stravováním jezdců naprostou kontrolu, protože se ne vždy podařilo umožnit kuchařce přístup do hotelové kuchyně. Až v roce 2010 se splnilo naše velké přání a za pomoci sponzorského daru jsme přebudovali nákladní auto na kuchyňský vůz. Znamenalo to, že jsme nyní měli 24 hodin denně přístup k pojízdné kuchyni a mohli tak optimalizovat převážnou část stravy jezdců a zároveň kontrolovat, jak se během dne stravují. Nyní jsme konečně mohli začít klást zcela jiné požadavky na kvalitu jídla, protože jsme si ho připravovali sami.

Během následujícího roku byl projekt Performance Cooking dále zdokonalován. Základní myšlenkou této koncepce je, že každý člověk funguje jinak, a proto je u každého jedince potřeba brát v úvahu jeho odlišné potřeby.

Anne Dorthe Tanderupová, výživová poradkyně, manželka Bjarneho Riise, vítěze Tour de France a majitele profi stáje UCI ProTour outfit Team Saxo Bank

Pozn.red.: Ukázka z knihy Kuchařka Grand Tour autorky Hannah Grantové, která vyšla v češtině ve druhé polovině loňského roku v nakladatelství Plot. Stáhněte si ukázku z knihy včetně fotografií a receptů.