Dneska při běhání kolem mě projížděla dodávka. Když mě míjela, zpomalila, a okýnko sjelo dolů. Za ním seděl chlap a usmíval se. (Ted Bundy! – blesklo mi hlavou) „Nechcete svézt?“ povídá. Řekla sem že ne, díky, já si to doběhnu. Chvíli mě zkoumavě pozoroval, stále udržoval rychlost (To jsem si už byla jistá že je to Ted Bundy a tělo instinktivně zrychlovalo) „A proč to děláte? … Kvůli zdraví?“ byla další otázka. Povídám že ne, spíš kvůli zábavě. „Kvůli zábavě!?“ vypadal vážně udiveně a stále spolehlivě udržoval rychlost. „Wow… Já vás viděl už jednou, když jste běžela do kopce. Fakt nechcete svézt? To musí bejt náročný…“ Ujistila sem ho, že fakt svézt nechci, že běžím ráda. „No, my bydlíme kousek odsud, v tom bungalovu u zatáčky. Zaběhněte někdy na panáka“ – a zmizel. Že by to nakonec nebyl maniakální vrah? Když jsem míjela červenej domek u zatáčky, ze zahrady na mě mával chlap stojící u dodávky, s manželnkou po boku a kolem nich se na tříkolce prohánělo dítě. Všichni se široce usmívali.

Ještě se mi nestalo že by byl někdo takhle přátelskej a vstřícnej, ale celý zbytek cesty se mi běželo nádherně. Tak mě napadlo – jaký máte zkušenosti vy s reakcema okolí? Nebo je to jen tím, že běhám po vesnicích a působím tu trochu jako exot? (Za tři roky běhání jsem tu potkala jen čtyři další běžce.) A jak reaguje vaše okolí, rodina, přátelé?

>> Noor, 30. 09. 2011 19:40:54

Mam jeden „zazitkovy“ domek u silnice kousek za jednou vesnickou. Jednou jsem tam potkal pani vesici pradlo „nahore bez“, o par dni pozdeji zase chlapka s lukem. Trochu ve me hrklo, jestli me nechce za takovou troufalost jako smirovani za behu zastrelit:-)) Ale nakonec ne, naopak me pozdravil a ujistil, ze strilet bude az zase probehnu pres „strelny uhel“..

>> EdCable, 30. 09. 2011 22:32:04

to bol asi amorek, ale si si nebol vhodny typ pre tu holu a sip lasky strelil do zadku niekomu inemu

>> Noor, 30. 09. 2011 19:40:54

asi mas krasny zadok v obtiahnutych elastakoch

>> rudo, 30. 09. 2011 23:22:38

No na to bych teda nesazela :))

>> EdCable, 30. 09. 2011 22:32:04

To muselo byt taky povzbuzujici. Zenska nahore bez asi cloveka docela nakopne – a namirenej luk uz tuplem :)

Na mě před týdnem jedna slečna volala: „Utíkej, Forreste, utíkej!“. Možná členka skupiny http://www.facebook.com/…215109585757 

>> EdCable, 30. 09. 2011 22:32:04

Možná jsi dokázal nezrychlit při pohledu na dámu, tak zkoušeli, zda zrychlíš před šípem.

Dobrý téma!

V Praze nikdo samozřejmě běhání neřeší, na druhou stranu v Praze je obvyklé ignorovat Jen jednou v noci v Tróji, když 3 cyklisti tlačili kopec a já kolem nich probíhal, jeden prohlásil „Ty krávo“, holka řekla „Ježiši“ a třetí týpek jen heknul 

Doma na maloměstě je to větší sranda, běžci jsou tu za exoty. Už několikrát se mi stalo, že na mě nějaký děda zakřičí ať přidám, jeden dokonce povídal, že se plazim. Jednou se na mě nějaký chlápek ±40 let otočil a povídá uplně vyčítavě:„Seš blázen?!“ 

Jinak rodina to samozřejmě nechápe, máma je ticho, když mluvím o běhání, táta taky a nejlepší je babička, která pokaždé (a tím myslím opravdu pokaždé) při mém odchodu ve dveřích řekne:„A už neběhej!!!“. Prostě už nesplňuji její definici dobře živeného člověka a potřeboval bych „spravit“ 

este za sociku sme sli na 100km DP do Brna, malo to 2 casti – nocnu a dennu 50km, tak sme si veci nechali v telocvicni a sli nocnu 50km takmer nalahko, bola po cestach a tak reku si ju odbehneme. Ako sme zacali bezat nocnym Brnom, popri trase elektriciek, na zastavkach postavali hlucky ludi vracajucich sa z nocnych podnikov a necitili sme sa velmi bezpecne. Zrazu sa za nami rozbehol vysoky typek, v obleku, lakovanych ciernych botach a hned nas sprintom dobehol, no reku co teraz bude, zaradil sa vedla nas, zrovnal tempo a spytal sa slusne ci moze s nami bezat, smrdel z neho alkohol uz na dialku. Tak spolu bezime, pyta sa nas preco bezime a kam, vravime sme na DP a chceme si nocnu cast odbehnut. A on zas ze elektricky zrejme nechodia a ked nas videl, napadlo ho ze behom sa domov dostane skor a stihne nieco pospat. Bezal s nami takych 7km, kecal pritom vselico, potom povedal ze uz je doma, podakoval a odbocil do vedlajsej ulicky.

>> konik, 02. 10. 2011 19:55:51

To jsou super prihody :) Ja se taky setkavam s nepochopenim u okoli. A nedej boze abych zminila ze behani je super, to je nejak drazdi.

>> rudo, 02. 10. 2011 20:12:57

…wow. Na me se vcera chtel v noci taky nalepit pan kterej zjevne neco popil, ale nastesti to po par metrech vzdal. Ten tvuj zazitek je skoro material na povidku :)

Taky mám jeden dobrý zážitek. Máme tři malé děti a běháme s manželem oba, tak občas bojujeme s časem. Jela jsem s dětmi na kroužek lezení, kam chodí nejstarší. Pro ilustraci: kroužek je na Palmovce, my bydlíme na Černém Mostě. Manžel, že tam za námi přijde, převeze si ode mě děti a auto, pojede s nimi domů a já to domů doběhnu. Vzala jsem si s sebou věci a vyrazila. Nejprve to bylo po ulicích, co znám, ale pak jsem naběhla na cyklostezku, která vím kde končí, ale nevěděla jsem, jak mám pak pokračovat, abych se dostala domů. Ŕíkala jsem si, že to nějak najdu. Když jsem doběhla na konec té cyklostezky, byly tam tři cestičky, tak jsem to prostě po jedné vzala. Vběhla jsem do lesa, tam se různě křížily cestičky, tak jsem trochu bloudila. A najednou přede mnou chlap, kalhoty u kolen…takový sprint jsem už dlouho nedala (v tu chvíli jsem měla za sebou asi 7km). Nakonec jsem se z toho lesa vymotala. Vyběhla jsem teda úplně jinde, než jsem původně myslela, ale alespoň jsem věděla, kde jsem. Pak už to bylo celkem v pohodě. Ani to nebylo tak dlouhé. Dohromady nějakých 13km. A čas taky dobrý – díky té neplánované rychlostní vsuvce.:-) c.

Mě nejvíc dostala žena, když jsem na sebe nakonec prozdradil, že jsem si zaběhl SNR v délce 85km (nějak jsem se před touto akcí zapomněl zmínit o její délce… ):

„Tak miláčku, teď když vidím, kolik vydržíš, aspoň vím, že Ti můžu naložit víc práce doma a na zahrádce…“.

Loni jsme běželi koloběh z Řípu, bylo takové poněkud hnusné počasí, rozbředlý sníh, klouzalo to, kola se bořila, no nic moc. Po seběhu z Řípu dorazila ještě poměrně kompaktní skupina závodníků a závodnic do vsi Ctiněves, tam stála starší paní v zástěře, nevěřícně zírala a pronesla „Ježíšmarja co tady všichni děláte, v takovimhle počasí!!???“ No, taky jsem to občas nechápala, co tam vlastně dělám. Ale letos běžím zase.

>> Mary, 03. 10. 2011 08:46:22

Jel jsem to taky a reakce té paní se mi zdá více než pochopitelná:-P

Běhám na malém městečku, většinou se snažím zahučet rychle do lesa, ale ne vždy to jde. Nejnepříjemnější je běžet kolem hospod, obzvláště přes léto, kdy sedí na terasách posilnění chlápci a jsou velmi chytří. Ale zaskočil nás jeden pán na konci vesnice od plotu povídá:„holky makejte máte ztrátu 10minut na první“. Ani jsme nestihly nijak vtipně reagovat 

Také si pamatuji příhodu, když nás u nás na sídlišti míjela běžkyně-rarita, tak můj tehdy 3letý syn se ptal, kam ta paní běží, snažila jsem se mu vysvětlit, že jen tak, ale nešlo mu to do hlavy a pořád se za ní ohlížel.

Také od našich nových známých jsem se dozvěděla, že když nás zahlídli v zimě z okna, jak běžíme v minus 12ti s jinovatkou na vlasech, že si klepali na čelo Kdo nezkusil, nepochopí.:-D

>> carsa, 03. 10. 2011 08:31:52

:)))) … Je mi jasny ze v tu chvili to asi moc vtipny nebylo, ale ted je to docela k popukani :) Zajimavy jak cloveka dokaze nakopnout adrenalin, co? Ja jednou potkala v lese divocaka, v momente, kdy jsem mela pocit ze jedu z posledniho – a ukazalo se, ze jsem mela dost sily na super rychlej kilometrovej sprint :)

Mám taky jednu pěknou historku. Běžela jsem ve VFF svou obvyklou trasu kolem Labe, asi na 5. kilometru jsem míjela skupinku cca 15 ti letých kluků, kteří se tam rozcvičovali – zřejmě nějaký sportovní oddíl nebo tak něco. Zaslechla jsem trenéra, jak říká: „Vidíte, pak že se tady běžet nedá.“ (stezka je v těhle místech už trochu „jetá“:) Na 6. kilometru jsem to otočila a vracela se zpět, opět kolem nich, to zrovna všichni vybíhali. Vyrazili jak o život, já v klídečku za nimi, pohodička jsem si to cupitala, kochala se lesem. Za chvíli jsem je začala všechny předbíhat. Funěli, vzdychali, hekali. Nakonec jsem předběhla všechny kromě dvou (zřejmě lepší oddíl:) Když jsem dobíhala i je, jeden povídá: "Slečno, jak to můžete udejchat, a ještě když běžíte v ponožkách:):) Tak nevím, kam ta mládež spěje…:)

Před několika léty jsem do kopce předbíhal tři cyklisty tlačící své miláčky. Vypadali dost zbědovaně, ale dostal mě jeden z nich, když z posledních sil vydechl:

„Tak tohle nám prosím nedělejte“.

>> milan, 03. 10. 2011 10:30:40

Obdobná situace na cyklostezce od Anthroposu k Poříčí. Na rovince mě předjeli, v kopečku slezli a když jsem je těsně pod vrcholem předbíhal, zaslechl jsem: „Ty vole, já ti říkal, že nás ještě udělá!“

Minulý týždeň, keď som sa po mesiaci a pol nebehania snažila v kopci zúfalo udržať tepy pod 140, si to oproti mne – na poľnej ceste-veselo v aute šinul pupkatý pán (týmto spôsobom venčil psa…). Keď bol tesne pri mne, stiahol okienko a vraví: Slečna, dáko veľmi zvoľna bežíte! a veselo sa viezol ďalej…celkom mi tým dvihol tlak Najčastejšie sa stretávam s reakciami typu: Hop,hop, hop!!! Pokrikmi rýchlejšie by to nešlo??? vždy samozrejme od rovesníkov, ktorí niekde v parku popíjajú alebo fajčia… Moja reakcia je, poď si so mnou skúsiť takýchto pomalých 5km a garantujem ti, že budeš mať dosť Ale už som sa stretla aj s hodeným kameňom alebo ožratou mládežou bežiacou za mnou…

>> Kathleen, 03. 10. 2011 10:28:31

Jé, to mi připomnělo: když jsem byla v cíli Nike Run Prague tak se ke mě připojily děti a zrovna kolem nás procházel pán v VFF. A můj pětiletý syn se s vážnou tváří ptal, jestli je to vodník, že má zelený nohy a takový ty bambulky na prstech (fakt to nebylo daleko od typických Ladových ilustrací vodníků)  c.

To máte těžké, když běžci jsou ve většině filmů zesměšňováni. Taky vám vadí Emil Nádeníček a jeho „když mi vydrží forma, zúčastním se amatérského maratonu v Sao Paulu“?

Mě teda hrozně.

Nebo v mé oblíbené „Vesničko má středisková“ – jak tam ti dva „pražáci“ (Jitka Asterová a spol.) běží.

Stále jsme bohužel za exoty. Ale nebojte se – bude-li nás víc, nebudeme se bát vlka nic. Za chvíli tu bude boom a bude to naprosto „in“.

>> carsa, 03. 10. 2011 12:15:21

Jjj, děti jsou dokonalé, co na srdci to na jazyku, ale na rozdíl od dospělých v tom není stopa jízlivosti nebo opovržení. Za půl roku, co ve VFF běhám jsem se už setkala s všelijakými poznámkami, neberu si je osobně, lidi jsou hold zvědaví a mají tendence všechno komentovat, zvlášť když se člověk jakkoli vymyká tzv. „normě“. V létě, když jsme byli s přítelem v Českosaském Švýcarsku se mě jeden pán ptal, jestli jsem si doma nezapomněla boty, jiný mi zase povídá, jestli to prý jsou vhodné boty na skály, tak jsem mu řekla, že rozhodně ano, zíral na mě jak blázen. Zajímavé je, že mi tu otázku položil na vrcholu, takže logicky přece musel dojít k závěru, že ano, když jsem vylezla až nahoru:) či na horu:)

Ve středu o státním svátku jsem při výklusu míjel dvě odpočívající rodinky na kolech a zaslechl jsem komentář: „Tak takhle dopadneme, až nám ukradnou kola!“. Smát jsem tomu se musel ještě celý kilometr poté.

>> Radomir, 03. 10. 2011 12:55:22

Když jsme se na návštěvě u mojí maminky s manželkou chystali jít běhat, zhodnotila nás tato dobrá žena právě tím, že jí připomínáme Županiče s Asterovou z „Vesničky“ 

Tudle jsem běžela jednou vesnicí za Budějcema a chlápek tam naháněl slípky ze silnice do zahrady a vybavoval se s jinym. Když jsem běžela asi za 3/4 hodinu tudy zpět, pořád byl na silnici, slípky dávno v kurniku a hlásil na mě:„slečno,to jako celou cestu běžíte?“ po těch 20ti km v nohách mě celkem rozesmál a domu jsem těch zbylých 8 doskotačila s přehledem.

V čb za exota nejsem,naštěstí, občas se nějaký běžec vyskytne. Ráno se zdravíme s jednim na půli cesty :)

>> Kathleen, 03. 10. 2011 13:02:24

když jsem vylezla až nahoru:) či na horu:)

nahoru na horu

Vesnicka, nebol nahodou ten film, kde ucili zaciatocnikov bezcov spravnemu drzaniu tela tak ze museli chodit s Lydiardovymi knihami na hlavach ?

>> Noor, 03. 10. 2011 10:04:57 Já si myslím, že ani přes všechen adrenalin a superrychlý sprint jsi neměla šanci v lese toho divočáka dohnat.

Jinak já bydlím na hodně malé vesnici, jež má méně obyvatel než jeden panelák ve městě a za chvíli si všichni zvykli. Je pravda, že někteří ze začátku koukali divně.

>> rudo, 03. 10. 2011 20:38:00

jj, přesně tam;-)

>> Nina H., 03. 10. 2011 11:06:47

Neběžci občas nejsou schopni posoudit, že člověk ne vždy musí běhat na hranici svých možností. Nedávno mi starší pán říkal „chtělo by to trošičku přidat“, když jsem běžel na oběd tempem kolem 5:45/km a shodou okolností pak večer běžel závod.

Často jsem se setkal s reakcemi od dělníků provádějících někde zateplení, milé pak jsou reakce malých dětí, které při běhu potkávám.

Na negativní poznámky od mládeže jsem vícekrát reagoval výzvou, aby se ke mně připojili, ale zatím neúspěšně, i když od té doby počet negativních poznámek klesl téměř na nulu.