V neděli 9. května byly v Praze výborné podmínky pro zaběhnutí osobního rekordu v maratonu či prostě rychlého času na úrovni současného maxima. Přesto se závod řadě dobře trénovaných vytrvalců nevyvedl podle jejich představ. Jakých chyb se dopustili? Více v rozboru trenéra Jana Kervitcera.
Odkaz na článek

Split všech běžců je na http://www.kanovsky.cz/…010split.gif (na y-ose o kolik procent byla druhá půlka pomalejší než první, na x-ose dosažený reálný čas).

Článek mi nicméně přijde jako čistě spekulativní, protože nijak nezkoumá ani neodhaduje, jakého výkonu by zmíněný syn (vývoj jeho výkonů je na http://www.behy.cz/…avodnici/384 – vidím tam už na PIM 2008 čas 2:58:49, v roce 2009 má 3:11:20 při první půlce za 1:29:40(!) a nyní 2:57:40) dosáhl při rychlejší první půlce (např. za 1:29, což by odpovídalo rovnoměrnému tempu), dále nerozvádí, proč byly v Praze výborné podmínky pro zaběhnutí osobního rekordu (resp. lepší než při jiných závodech) a konečně už vůbec neřeší, kolik běžců s pozitivním nebo negativním splitem osobní rekord na PIM skutečně zaběhlo a jakým způsobem (při jakém splitu) stávající osobní rekordy na jiných závodech zaběhli.

Pokud by ale autor svou analýzu o tyto údaje doplnil, tak by to mohlo být zajímavé.

Ano, přiznávám se. :) Jsem jedním z těch, kteří v druhé půlce hodně vytuhli. V neděli jsem si sypal popel na hlavu, ale nakonec jsem spokojeny. PIM splnil cíl – otestoval jsem si, jak jsem na tom a na tempo 4:05 zatím ještě nemám. Druhé poučení – příště si pořádně zkalibrovat footpod, protože odchylka 5s/km je hodně. 

Dovolím si také komentář. Asi jsem taky jeden z těch, kteří byli po běhu nejméně unaveni za 8 let co běhám to byl pro mě pěkný zážitek. Večer jsem si ,zas napsal na ruku tempo co jsem piloval 4měsíce,půlmaraton jsem měl uvolněně za 1,26,48 . Vše jsem držel do 30km kde jsem na 3h začal ztrácet cca 45s .. Na 40km jsem pak ztrácel již minuty dvě. Nicméně můj osobák z února (3,08,19) byl již na spadnutí. Poslední 4km závodu jsem tentokrát neprotrpěl jako vždycky, ale naopak jsem si ještě polepšil, když jsem předběhl ještě dost běžců. Vždycky při maratonu finišuju do cíle, ENDORFÍNY jako blázen a dal na cílovce 3 borce – 3,03,10 a o pět minut lepší osobák. Jsem v poho a bez bolístek. Mára

Věřím tomu, že trenér ze svých dlouholetých zkušeností dobře ví, že „nejlepší výkon lze docílit stupňovaným tempem, závodník má pak navíc ze svého běhu velmi příjemný pocit a po závodě se necítí zdaleka tak unaven, jako když závod takzvaně přepálí“. To by mohlo velmi dobře platit právě pro oblast běžců kolem 3 hod. (+/- 10min.). Ti nejlepší pravděpodobně běží tak rychle celou trať, že ve druhé půli už ani zrychlit nemohou. Ti horší naopak zpomalují velmi často.

Moje zkušenost je ale opačná. Po 3 půlmaratonech v posledních 3 týdnech jsem měl půlmaratonskou vzdálenost docela dobře zažitou. Na maratonu jsem pak zvolil o něco nižší pohodlné tempo, se kterým jsem se v pohodě dostal na půlmaraton a dál jsem mírně zpomaloval, přičemž jsem využíval vytvořený náskok z první poloviny. Tak se mně podařil nejlepší čas ze všech dosavadních 7 PIM, přičemž jsem byl současně nejméně unaven (asi proto, že jsem běžel nejkratší čas). Rozdíl 1. a 2. půle v čistém čase byl 9:14, což považuji za ideální. Rozhodně bych nedosáhl lepší čas, kdybych v 1. půli běžel pomaleji a už vůbec si nedokážu představit, z čeho bych ve 2. půli případně zrychloval. Nevím, ale nedokážu jednoduše přenést většinu energie do 2. půle, tu ztratím tak jako tak, takže je pro mě výhodnější uplatnit ji, dokud je k dispozici. Není možné prostě jen tak kdykoliv zapnout na vyšší obrátky. Tepy neměřím, běžím, jak cítím. Možná má někdo jinou zkušenost.

Já běžel druhou půlku o 6minut pomalej než první a osobák jsem si zlepšil o víc než 18minut. A podmínky pro mě ideální nebyli, prostě moc připekalo slunce. No a teď aď si z toho dělá rozbor kdo chce. Jo a ještě, po závodě jsem byl úplně zničenej, ale taky úplně šťasnej. A kdeco mě bolí ještě i dnes a bude ještě i zítra. O to víc jsem spokojenej, protože jsem se do toho závodu prostě dal celej. ;)

Ve svém malém rozboru jsem pouze chtěl poukázat na to jak je dobré v přípravě běhat tempové běhy případně i úseky stupňovaným tempem s tím aby k zakyselení organizmu docházelo ce nejméně a pouze postupně. Je to vlastně základní princip vytrvalostní metody tréninku, kdy je cílem aby co nejvíce sil zbylo na závěr závodu. Tímto způsobem byl na závod připraven i letošní mistr ČR Petr Pechek, který sice běžel 1.půlmaraton o něco rychleji než. 2. (1:20:38 a 1:21:40) ale dokázal běžet posledních 2195 m za 7:02 to je v průměru 3:12 na km (vítěz závodu Kiptanui běžel tento úsek v průměru 2:50/km). V tréninku běhal tempové běhy vždy stupňovaně, např. 7 okruhů na 2,3 km okruhu ve Stromovce – 16,1 km běžel takto : 7.4.-56:08 – okruhy 8:23–13–13–04–7:57–7:52–7:26 (3:35 až 3:14 na km) a 21.4.-55:25 – okruhy 8:21–05–05–7:55–7:53–7:46–7:20 (3:35 až 3:12/km). Ještě k podmínkám na letošním PIM. Letos byl velmi příjemný vzduch prosycený ozónem po deštích a téměř bezvětří, výborné podmínky byly zejména v první hodině závodu a potom zhruba od 11.30 do 12.00 kdy zašlo slunce, po 12 hod bylo ale již trochu moc teplo. Srovnatelné podmínky byly na tomto závodě naposledy v roce 1999, chladněji bylo již jen v roce 2004, kdy sice byla optimální teplota okolo 8 st, ale poměrně silný studený vítr a občas déšť. Optimálními podmínkami pro dosažení nejlepších výkonů je teplota v rozmezí 10–12 st, bezvětří a vůbec nevadí občasný drobný déšť. V květnu jsou tyto podmínky ale naprostou výjimkou.

Omlouvám se ty půlmaratony Petra Pechka byly 1:10:28 a 1:11:50

>> kanovsky, 12. 05. 2010 05:51:39 Je tam ale i jeho letošní výkon na Hervis půlmaratonu 1:27:23, na víc tedy v maratonu letos určitě neměl. Bylo by zajímavé, kdyby autoři tabulek spočítali kolik běžců si letos na PIM zaběhlo nejlepší osobní výkon (asi ale jen od roku 2007, kdy je databáze vedena), myslím, že jich vzhledem k podmínkám bude poměrně dost, ale při správném rozložení tempa by toto číslo mohlo být vyšší.

Souhlasím, že právě v době mých posledních 12 km (mezi 11:30 a 12:30) se zatáhlo, což mně velmi pomohlo, že doběh nebyl tentokrát vůbec tak krutý, jak jsem čekal, a mohl jsem tak dokonce i vynechávat občerstvovací stanice.

*>> Kervitcer Jan st., 12. 05. 2010 09:43:29 jak je dobré v přípravě běhat tempové běhy případně i úseky stupňovaným tempem *

Ano, v tom případě samozřejmě souhlasím, jinou věcí ovšem je tréninková příprava a jinou je strategie při samotném závodě. Dle mého názoru navíc každému vyhovuje zcela něco jiného a je těžké spekulovat, zda by při pomalejší první půlce překonalo osobák více lidí než takto.

V souvislosti s duchem článku se schoduje,že i vítěz běžel druhou polovinu rychleji o 53 vteřin. I zrychlování jednotlivých 10 km úseků oproti sobě je zajímavé a úžasné: –5, –14, –11. Domnívám se, že Tsengay (2) měl pravdu, když po závodě řekl, že na lepším povrchu by Kiptanui zaběhl světový rekord. I když k tomu jistě pomohla stíhačka Ndisa, který běžel prvních 10 km za 29:13 (o 48 vt. rychleji než vítěz), polovinu za 1:02:33 (o 43 vt.) a dostihli ho až na 30 km. Možná, že se ještě letos dočkáme výkonu o 2 min. rychlejšího, uvidíme… Ještě bych chtěl k Pechkovi ml. podotknout, že on běžel optimálně, celkem rovnoměrně jednotlivé desítky 33:20 až 33:50. Ještě bych jemu a jeho trenérovi (pozn. Jan Kervicer, s kterým jsme v pondělí seděli na veteránech Velké Kunratické a zajímavě se o maratonu bavili) chtěl popřát, aby brzy tento výkon dále zkvalitnili, neboť nejlepší ženský výkon světa je stále o 18 vt. lepší…

>> Schestauber, 12. 05. 2010 12:39:30

Ještě chci dodat, že jsem se letos také zlepšil a zaběh nejlepší čas za posledních 5 let. Běžel jsem po sedmé.

>> Kervitcer Jan st., 12. 05. 2010 09:43:29

Měl jsem jiný problém. V přípravě jsem zaběhl pardubický půlmaraton pod 1:20:00 a chtěl v Praze běžet pod 3 hodiny. Půlmaraton s vodičem za 1:29hod, pak mírně zrychleno. Na 30.km 2 minuty náskok, pak však jako loni silné křeče mezi 35. a 37.km. Přitom jsem poctivě občerstvoval – ionťák, 2 gely a3 tablety soli. Kde je sakra chyba, že přijdou vždycky ty křeče? Byl to můj třetí maraton a vždy krize okolo 35.km.

>> Schestauber, 12. 05. 2010 12:39:30 „…Ještě bych jemu a jeho trenérovi (pozn. Jan Kervicer, s kterým jsme v pondělí seděli na veteránech Velké Kunratické a zajímavě se o maratonu bavili) chtěl popřát, aby brzy tento výkon dále zkvalitnili, neboť nejlepší ženský výkon světa je stále o 18 vt. lepší…“ Já bych řekl, že je lepší skoro o sedm minut. Pokud vím, rekord Pauly Radcliffe z Londýna 2003 je 2:15:25.

Z vlastních zkušeností musím dát za pravdu panu Kervitcerovi. Patřím do skupiny běžců zmiňovaných v článku (do 3:10) a loni jsem běžel mimo jiné dva maratony v rozmezí 14 dní.

V prvním v Budapešti jsem měl na můj poměr výborný 1/2 maraton 1:28, ale kolem 35km jsem již cítil jak tuhnu a závěr jsem si moc neužil, ale i tak to stačilo na osobní rekord 3:08:16. Ve druhém v Bukurešti jsem běžel negativní split, první 1/2 maraton za 1:35 ale ve druhé polovině jsem měl dostatek sil a zrychlil jsem (kupodivu celkem bez problémů) a čas byl podobný, 3:08:51 ovšem s tím, že v cíli jsem se cítil daleko lépe.

Takže si myslím že stupňované tempo je pro nás rekreační běžce šance, jak si vylepšovat ty naše osobní rekordy (i když někdy to cítím jak je to popsáno v článku – přepálit začátek a pak se uvidí, ale tudy cesta nevede).

Napsal jsem „nejlepší ženský výkon světa“ a nemyslel jsem tím světový rekord žen, ale nejlepší ženský výkon světa 2010, který je 2:22:00 podobně jako byl v loňském roce a náš nejlepší maratonec za ním zaostal o 3:30. Letos to snad bude lepší.

>> frankm, 12. 05. 2010 16:04:15 Takže si myslím že stupňované tempo je pro nás rekreační běžce šance, jak si vylepšovat ty naše osobní rekordy (i když někdy to cítím jak je to popsáno v článku – přepálit začátek a pak se uvidí, ale tudy cesta nevede).

Každý si musí vyzkoušet a vybrat cestu, která mu nejlépe vyhovuje. Co vyhovuje jednomu, nemusí vyhovovat druhému a naopak. Přeji nám všem, aby se nám to co nejlépe dařilo.

>> kanovsky, 12. 05. 2010 12:33:45

Sice moc neběhám dlouhé tratě – ačkoli se chystám do Košic s odvážným plánem pokořit 3 hodiny – ale myslím, že vím o čem mluvíš. To, co napíši, vychází ze závodů +/- 10 km – což je o něčem úplně jiném. Tam mám lepší časy, pokud začnu pomaleji a postupně přidávám. Své osobáky a nejlepší umístění z dílčích závodů jsem ale dosáhl jinak. Vystartoval jsem na max. a snažil jsem se udržet co nejvíce vepředu po co nejdelší dobu. Ke konci mi sice došlo – ale naspořený čas již jsem neztratil. Domnívám se ale, že takto se běhají tyto kratší závody a ne maratony.

Tata me uvadi jako jeden z prikladu, coz me tesi a tak k tomu pridam i ja maly komentar: beham uz nejakou dobu a vim ze na pocity se rekreacni bezec proste u maratonu spolehat nemuze – to same plati u Ironmanu. Mam uz vyzkouseno, ze pokud je moje TF pri prvni pulce maratonu vyssi nez 170, tak to nedopadne dobre. Pro me je optimum 160–165 do 25km, pak uz muze jit TF vys. Poslednich 5km jsem mel prumer 175, ale take nejrychlejsi tempo v celem zavode. Vysledkem byl nejen osobak, ale i rozhodne nejlepsi pocit ze vsech PIM co jsem bezel.

Dulezite je odbehat se sporttestrem par treninku pred zavodem, aby si clovek overil jak na tom je a co ma ocekavat. V zminovanem lonskem zavode kde jsem bezel 3:11 po pulmaratonu za 1:29 jsem se na sporttester vykaslal, bezel na pocit a uz tu chybu opakovat nebudu.

Drzim vsem palce!