Dobrý článek. Sám se to musím učit, že jsou situace, kdy není hanbou říci dost, zastavit se nebo aspoň přibrzdit. Určitě to někdy nemusí být v konečném důsledku porážka, ale vlastně vítězství.

Je to tak.
Nerad si připouštím, že každý máme ty zarážky na ploteru někde jinde, ale nakonec na ně narazíme všichni. Pokud neshoří motorek, neulomí zarážka, jen se trochu pokřiví vlastní obraz, může to být užitečné poučení pro příště.

Nejhorší je má závist, že někteří mají značkový hardware a já mám napodobeninu z asijské tržnice. :o)

Nebo, chcete-li ryze česky, omezení, která nám určuje fyzická podstata. Ale ten škaredý pojem „hardwarové limity“ si pamatuji z doby, kdy jsme programovali kreslicí stůl digigraf (dnes se tomu říká také plotr) a museli jsme respektovat některé jeho parametry, například rozměry. Podobně jako ten digigraf je v podstatě hardware (železo, hmota), a s ní manipuluje software, tedy instrukce, kam se má pohybovat tužka či rycí nástroj, pro běžce je hardware jeho tělo, tedy kostra, svaly, klouby, cévy, srdce, plíce, zatímco software je někde v hlavě.