Přeju hodně zdaru! Kdyby to tak vyšlo všem, které ten maratonský limit pokouší…

Moc hezky clanek. Hodne jsem se v nem nasel (problemy i pocity). Tak Veronice preji, at to beha a muze si beh zase uzivat plnymi dousky.

Krásně poeticky napsáno, je vidět, že jste člověk, který je na té své cestě hodně daleko už teď, limit nelimit…
buďte dál silná ve věcech, o kterých jste přesvědčená..:)
 

Ahoj Veroniko,
tvůj článek mne rozplakal – fakt je to silný … Právě jsem byla nemocná a ač zdaleka nebojuju o limit na olympiádu – tak jsem měla myšlenky se na to vykašlat – ale nejde to – běhání mi chybí – mám ho ráda a …

Tvůj článek mi dal sílu! Děkuji ti. Uvědomila jsem si, že to tak prostě je, že když se to přepískne a tělo se neposlouchá (a co si budeme povídat…) tak si to prostě vybere po svým a hold se musí hledat…

…to si napsala krásně – jo hledání je to správné slovo…

..Děkuji Veroniko, a přeju hodně zdravíčka a dobré porozumění s tělíčkem i s trenérem – a věříme, že tě brzy uvidíme na špičce ne jen olympijského maratonu

Hodně síly, vytrvalosti a taky trpělivosti
Ty to zvládneš Všechno má svůj čas
Dagmar Ze

Tak to je dost dobrý článek!Veronika to má srovnané v hlavě a to je také důležité k úspěchu.fakt super-držím palce!

Když jsem Tě viděl loni, jak to tam na PIMu mastíš, říkal jsem si: „Fííha!“
Držím palce, a věřím, ať to všechno vyjde (počasí, forma, limit)!

„Lidská lokomotiva“. Tak říkali kdysi Emilu Zátopkovi. Neměl to přirovnání rád. Běžec není stroj na časy. Běžec má rozum, duši. Běžec je člověkem. Svou duši v dalším pokračování seriálu „Olympijský sen“ otevírá čtenářům Veronika Brychcínová. Její zamyšlení má název „Kdo hledá… najde?“