Přinášíme první várku odpovědí, další budeme přidávat, jak budou docházet od respondentů.

PV = Petr Vabroušek

JS = Jan Strangmüller

FO = Filip Ospalý

AG = Aneta Grabmüllerová

PS = Petr Soukup

MR = Miloslav Reiterman

TM = Tomáš Mika

AB = Antonín Bauer

MPi = Michal Piloušek ml.

SB = Stanislav Bartůšek

VF = Vendula Frintová

*TP = Tomáš Petr

*JSvo = Josef Svoboda

(* = nově přidaní respondenti)

---

Na co triatlonového se v roce 2022 nejvíce těšíte? (doma i ve světě)

PV: Osobně určitě na Himalayan XTRI závod v Nepálu (extrémní Ironman s 9000m převýšením). Už dvakrát byl odložen kvůli pandemii, tak doufám, že to letos v květnu klapne. Ale zajímavých závodů z hlediska účastníka i diváka pro mě bude spousta (MS Ironman na mých oblíbených tratích v Utahu, další pak snad už zase na Havaji, nové závody PTO, seriál WCS, nové XTRI,…).

JS: Na snad už normální sezónu bez rušení a přesouvání závodů. A na dvě Havaje. (úsměv)

FO: Že se svět bude vracet zase k normálu – bude více závodů a méně restrikcí.

AG: Nejvíc se těším na světovou akci doma, Xterru Prachatice, kterou si snad znovu užiju v roli závodníka. Těším se i na ‘domácí’ světový pohár v norském Bergenu. (pozn.red.: Aneta aktuálně žije v Norsku)

PS: Z domácí scény Světový pohár v Karlových Varech a ze světa říjnovou bitvu na Ironman Hawaii.

MR: Po loňské premiéře Collins Cupu jsem zvědavý, jak PTO coby pořadatel tohoto eventu přistoupí k ročníku 2022 a jakých změn koncept dozná.

TM: Nejvíce se těším na zajímavý mistrovský double IM WCH St. George a Hawaii. Bude super sledovat, jaké typy závodníků se prosadí v rozlišných podmínkách. Na české půdě mě tradičně nejvíce zajímají výsledky z Czechmana a Moraviamana.

AB: Doma se těším na to, že se nám podaří zase posunout realizaci plánů rozvoje České triatlonové asociace a jejich služeb pro členy. Je toho hodně. Chceme upgradovat vzdělávání trenérů, zprovoznit nový databázový systém, inovovat web ČTA, nově nastavit a zkvalitnit systém přípravy reprezentací všech kategorií, zlepšit podporu závodníků Age Group, nově nastavit rozvoj paratriatlonu, atd. Jinak se těším, že se svět snad již uklidní a budeme opět moci v klidu žít, cestovat a závodit.

MPi: Na návrat cestování do triatlonu. To by mi udělalo radost! Aby se lidé přestali bát a znovu se začali triatlonem, ale i celým životním stylem okolo našeho sportu bavit! Samozřejmě se těším taky pasivně na posouvání lidských možností na dlouhých tratích, které předvádí nová generace závodníků v čele s K. Blummenfeltem.

SB: Doma na Karlovy Vary, Valachy Mana a XTERRA CZECH Prachatice. Venku pak na říjnový návrat Ironmana na Havaji.

VF: Seriál WTCS.

TP: Chci věřit, že většina omezení posledních dvou sezón ustoupí a všichni budeme moci plánovat více dopředu a nečekat se vším téměř až na poslední chvíli. Pak bude i triatlonová atmosféra opět fajn, prostě si budeme zase blíž a je celkem jedno, jestli to bude na Mácháči, nebo na Havaji.

JSvo: Chtěl bych a přeji si, aby se svět vrátil do normálu a závodník mohl bez restrikcí startovat kdekoliv na planetě. Toto provizorium našem sportu velmi škodí.

Jak vidíte budoucnost českého triatlonu? Jeho postavení roste, či naopak klesá? Kde jsou příčiny?

PV: Jako celoživotní optimista to vidím dobře. Jen si asi pár let na další top výsledky v krátkém triatlonu budeme muset počkat. V tom dlouhém by se mohlo zadařit už v příštím roce (Tomáš Řenč, Lukáš Kočař).

JS: Spíše negativně, úroveň klesá. Příčinami jsou podle mě dlouhodobě nekoncepční příprava od dětí a dorostenců až po seniory. Při každé změně ve vedení svazu se vše změnilo. Bohužel i to, co historicky fungovalo. Začíná to prací s dětmi a dorostenci. Tam musíme mít obrovskou základu, ze které si pak budeme vybírat. Bohužel nyní se triatlon netěší takové oblibě, aby rodiče byli motivováni dát děti právě na triatlon. Chybí osobnosti a vzory jako bývali Jan Řehula a Filip Ospalý.

FO: Budoucnost menších sportů, jako je triatlon, je závislá na výsledcích reprezentantů na mezinárodní scéně. A s tím spojeném mediálním zájmu. Byl bych rád, aby zde byl opět někdo, kdo dokáže být na bedně na těch nejdůležitějších závodech, jako tomu bylo na přelomu tisíciletí. Ale bohužel jsem v tomto ohledu mírně skeptický, ještě si budeme muset chvíli počkat.

AG: Myslím si, že jsme konečně přestali koukat pouze na příští sezonu a začali s reprezentací pracovat v delším horizontu, což sice nemusí přinést výsledky hned teď, ale při konzistentní práci se může český triatlon vrátit tam, kam patří. Dlouhodobě se nám daří v ‘tlonech’, což je nejen zásluhou jednotlivců, ale i toho, že jako jedni z mála na světě máme nějakou formu podpory.

PS: V posledních letech rozhodně klesala, ale jsou tu mladí Radim Grebík a Lukáš Kočař, kteří mohou být konkurenceschopní i na světových závodech. Uvidíme… Důvod spatřuji v tom, že nikdo z nás triatlonem nežije na 100 %, a tak nemůžeme očekávat ani 100% výkony.

MR: Obecně vidím spíše příklon k amatérskému pojetí triatlonu na středních distancích a k naší smůle i menšímu počtu skutečných profesionálů.

TM: Světový triatlon se za posledních pár let výrazně posunul vpřed a nevím, zda český triatlon na tento skok zareagoval. Příčiny? To je na disertační práci! Obecně však vidím problém v mládeži – tj. vedení dětí ke sportu, udržení jich u sportu a přesun do seniorských kategorií. Doc. Perič z FTVS se této problematice dost věnuje.

AB: Chci ji vidět optimisticky. Musíme nastavit podmínky, které rozvoji pomůžou. A hlavně problémy pojmenovat a hledat řešení. Občas to bude i bolet. Ne všechno zmohou finance, i když dnes je to často alfa a omega. Jenom samotné nábory nových členů jsou jen dílčím prvkem, neboť následně potřebujete kluby a v nich obětavé a vzdělané trenéry. Potom dostatek závodů (zde zvolit i třeba zábavnou formu soutěžení) pro tyto mladé, a to už v základních úrovních krajů a regionů. Musíme pomoci nadějné mládeži (v souladu se vzděláním – sportovní třídy, gymnázia, VŠ) při přechodu do starších kategorií. Pojďme například hledat podpůrné a zajímavé projekty i pro dospělé, kteří si triatlon zamilují a pak děti k triatlonu přivedou, z lásky ke sportu, který sami provozují. Pojďme vymýšlet a navrhovat projekty, a hlavně je pojďme realizovat. Jeden můj předchůdce vždycky říkal: „Kdo nic nedělá, nic nepokazí“, a to se mi líbí, protože to přesně vystihuje postoj, který rozhodně zastávat nechci. (úsměv)

MPi: Stagnuje, potřebuje energii mladých lidí, zápal nové generace, a to nejen na závodním poli, ale i mezi činovníky a pořadateli. Potřebuje využít zkušenosti stáří a energii mládí. Snadno se to říká, hůř se to aplikuje v praxi. Ale z vlastní zkušenosti vím, že to jde a funguje to.

SB: Snažím se být optimistou, byť jeho prestiž v konkurenci ostatních sportů určitě neroste. Kde jsou příčiny? To je téma na disertační práci.

VF: Český triatlon je již delší dobu v útlumu.

TP: Budoucnost vidím pozitivně. Myslím, že český triatlon roste (když nebudu počítat poslední dva roky, tak počty závodníků a závodů se zvyšují). Zájem o triatlon prostě je! Je jen otázkou času, kdy budou i nějaké viditelnější výsledky, které přilákají i sponzory a větší zájem médií.

JSvo: Zde jsou dva pohledy. Počet lidí na startu v letech před Covidem stále stoupal. Což je dobrý trend, jelikož to svědčí o rostoucí popularitě. Druhý pohled je do kategorie ELITE, kde po odchodu Venduly Frintové bude český triatlon v oblasti olympijského sportu dost v háji. Nemáme systémově zajištěn přechod a motivaci mezi juniory a elitou. Toto je zásadní oblast, které se z nás nikdo nevěnuje. Inspirací může být sousední Německo či Norsko.

Kdo z českých triatlonistů a triatlonistek podle vás v roce 2022 překvapí?

PV: Výše zmínění, ale to až takové překvapení snad nebude. V krátkém triatlonu věřím nejvíce svému týmovému kolegovi Radimovi Grebíkovi.

JS: Všichni, kdo se nebudou spoléhat jen na svazovou podporu, budou sami aktivní a budou se snažit udělat maximum pro to, aby byli nejlepší.

FO: Byl bych rád, kdyby někdo překvapil. Jedno kdo. (úsměv)

AG: Doufám, že vzrůstající výkonnost prodá Terka Zimovjanová.

PS: Byl bych rád, kdyby někdo z mladých junioři/dorostenci zaznamenával stabilně kvalitní výsledky.

MR: Úspěch bych očekával někde na mezi juniory na krátkých tratích, eventuelně v Xterrách typově Jakub Kočař, Aneta Grabmullerová. Věřím, že může na OH tratích překvapit některá z českých závodnic, ale spíše zajímavým výsledkem spíše než přímo pódiovým umístěním. Mezi muži je situace určitě komplikovanější.

TM: Nevím, třeba kdyby Tomáš Řenč vyměnil Moraviamana za Frankfurt, má reálnou šanci na havajský slot. To by bylo obrovské překvapení!

AB: Asi to nechci stavět a vidět takto konkrétně. Chci, aby všichni udělali pro další výkonnostní pokrok maximum. A za to budou jistě následně odměněni, možná ne hned medailemi, ale pocitem výjimečnosti a překonání vlastních limitů jistě.

MPi: Přál bych úspěch všem od olympijského po dlouhý triatlon, ale rozumím především terénu a tam mi dělá radost Aneta Grabmüllerová, která se prosazuje do světové špičky a zlepšuje se ohromnými skoky především na horském kole.

SB: Sázím na to, že výraznými úspěchy na mezinárodní scéně překvapí nejvýraznější osobnosti posledních let. Vendula Frintová a Lukáš Kočař.

VF: Překvapí je silný pojem. Jsou zde jedinci, kteří by mohli svou výkonnost v tomto roce dále posunout. Nedá se však v tomto případě mluvit o překvapení.

TP: Tak to bych také rád věděl! (smích) Ale Radim Grebík a jeho výsledky vypadají nadějně, nemohu opomenout ani Lukáše Kočaře.

JSvo: Nikdo.

Jaké domácí triatlonové aktivity mají podle vás největší šanci zvednout úroveň českého triatlonu?

PV: To, co tady bylo v devadesátých letech minulého století a přineslo silnou generaci (Řehula, Ospalý, Krňávek, Matula, moje maličkost,…): Velké množství velkých závodů s atraktivními prize money. Špičkové výkony byly na závodech odměněny adekvátním oceněním a nechyběla tak motivace tvrdě makat a tvrdě jít v závodech za výsledkem. I za vítězství v seriálu ČP bylo tehdy sto tisíc! Na závodech ČP v olympijském triatlonu bylo i několik set startujících a prize money šly až do 30.-50. místa. Z toho vznikla široká a silná základna.

JS: Opět se snažit pozvednout úroveň ČP na prestižní úroveň, možná zavedení krátkých super sprint triatlonů po vzoru Super League Triathlon. Závodit na závodě ČP musí být pro většinu motivační a musí to pro ně být prestiž. Pokud se nám povede udržet na svazu a motivovat Luboše Bílka jako kordinátora (nejlépe šéftrenéra) a dají se mu pravomoce, věřím, že bude schopný díky svým zkušenostem nastavit funkční systém, který bude fungovat a za pár let vychová nové kvalitní závodníky.

FO: Poslední roky jsou bohužel ovlivněny pandemií. Ale před ní to u nás vypadalo dost dobře. Mít takové mezinárodní závody jako v Karlových Varech nebo Praze za mé aktivní kariéry, byl bych maximálně spokojený! (smích) Ale samozřejmě i dříve zde byly významné mezinárodní závody (ME v Karlových Varech, EP a Světová série v Brně atd.) Máme výborné pořadatele, takže doufám, že se velké mezinárodní závody zde budou i nadále.

AG: Mezinárodní akce typu Xterra Czech nebo Světový pohár v Karlových Varech. Snad se k nám někdy vrátí obdobná akce na dlouhých distancích.

PS: Jakýkoliv pohyb je žádoucí a čím více pestrých aktivit provozujeme, tím lépe. Za zásadní považuji naučení se správnému rozvržení času.

MR: Mezi aktivity řadím nejen vlastní závody, ale i projekty pro práci s mládeží. Historicky to byl například projekt Můj první triatlon. Mezi asi nejdůležitější aktivity ovšem řadím cílenou komunikaci triatlonových subjektů vůči veřejnosti jako výkonnostní, tak té amatérské. Místo vidím taktéž pro větší propojení triatlonové scény s akademickou sférou v rovině vzdělávání a výzkumu. Dokážu si představit i takové věci, jako je vznik specializovaných sportovních tříd základních a středních škol s orientací na přípravu mladých triatlonistů (podobně jako bývají plavecké, hokejové a další specializace).

TM: Pokud se svaz nezaměří na mládež, úroveň se nezvedne. Proč není v hlavním městě triatlonový oddíl na republikové úrovni zaměřený na mládež? Když to jde v Plzni, Zlíně, nevím proč ne v Praze? Pak děti trénují skoro online, s dospělými, v jiných sportovních klubech apod. Každý tu chce mít Blummenfelta, ale jenže 80 % norských dětí je zapsáno ve sportovním oddíle! V Česku 20 %… Tyto děti pak putují v určitém poměru do sportů: fotbal, hokej, atletika, atd. Až pak je někde triatlon. Když se zvedne celkový počet děti ve sportu, zvedne se přirozeně i počet dětí v triatlonu. Ale mají tyto děti zázemí? Vedení?

AB: Samozřejmě kvalitní závody a triatlonové akce, podpora a správná motivace závodníků, stejně tak trenérů, zde s důrazem na jejich osvětu a vzdělávání. Za mne však to nejdůležitější, co mi občas chybí, je nehledání rozdílů a rozporů, ale naopak spíše propojení triatlonistů a pocit hrdosti na sebe sama a celou triatlonovou komunitu. Někdy hledáme příčiny všude jinde než u sebe. Z tohoto důvodu si myslím i těžko prorážíme v komunitě ostatních sportů obecně, s čímž se, bohužel, často potkávám.

MPi: Podpora mládeže v první řadě a kvalitní výchova nejen závodníků, ale i trenérů a rodičů. Poté samozřejmě větší spolupráce v celé komunitě. Nemá cenu si nalhávat, že jsme jednotní. Při jednotě ve vedení ČTA věřím i v jednotu celého triatlonu jako celku.

SB: Peníze a všestranná podpora mladých sportovců…

VF: Žádné. Aby byl český triatlon konkurenceschopný v zahraničí, musí být závodnici vystaveni evropské a světové konkurenci a tu dlouhodobě porážet nejdříve na nižší úrovni tzv. kontinentálních pohárů, posléze světových pohárů a potom bychom mohli očekávat i průlom v seriálu WTCS. Ne se plácat po ramenou, že opanovali Český pohár.

TP: Určitě jsou to i pořadatelské aktivity, které budou směřovat na kvalitnější a prestižnější závody. Bohužel pokud mám dobré info, tak se čistě pořádáním triatlonových závodů u nás na 100% není schopen nikdo komerčně živit! Většina pořadatelů jsou srdcaři, za což jim patří velké DÍKY. Pokud by se však podařilo pořadatelům pomoci např. s legislativou a povoleními, tak bylo by to určitě super a byl by prostor i na vylepšování služeb pro závodníky a diváky. Když vidím, jaké je zajištění a spolupráce státních složek na akcích v zahraničí, tak jen tiše závidím. Potom by třeba ani většina akcí nepotřebovala státní dotace.

JSvo: Podpora v regionech na úrovni ČTA a municipality. Toto když bude fungovat, nebudou v tom pořadatelé samotní, tak půjde náš sport nahoru. Primární snahou ČTA by mělo být tvoření podmínek pro náš sport na úrovni hejtmanů a starostů ve spolupráci s NSA.

Kdybyste měli porovnat celkové vnímání českého triatlonu ve srovnání s jinými příbuznými sporty, jak by dopadl?

PV: Myslím si, že velmi dobře. I pro lajka je to atraktivní kombinace sportů. Identifikují se s námi i vyznavači a fandové plavání, cyklistiky či běhání. Všichni jsou potenciálně jednou nohou také už triatlonisty.

JS: Krizi v českém sportu vidím nejen v triatlonu. Třeba hokej už dávno není výkonnostně tím, čím býval. Takže není to jen o špatné výkonnosti triatlonu. Myslím si, že ve vedení svazů těchto sportů sedí lidé, kteří jsou spíše bafuňáři, nesledují trendy tréninků ve světě a nehledají cesty, jak celý systém přípravy nové generace změnit od základů.

FO: Nyní nám chybí výsledky na mezinárodní scéně v krátkém triatlonu, takže triatlon není až tak moc vidět.

AG: Fungování českého sportu je zkostnatělé. Do rozhodování a fungování by se měla zapojit i mladší generace.

PS: Záleží na tom, s kterými sporty. Triatlon je prostě triatlon a každý, kdo se mu pravidelně věnuje, má své důvody.

MR: Triatlon má v sobě „od přirození“ dán do vínku obrovský příběh a emoci. To, co si jiné sporty musí budovat, triatlon již má. Navíc stojí ve výkonnostní hierarchii nad běhy, půlmaratony a maratony a nabízí se spoustě sportovců jako přirozené pokračování jejich snažení. Na druhou stranu, triatlon také musí malinko bořit mýty, že je příliš komplikovaný a složitý, případně příliš náročný.

TM: Duatlon, aquatlon, kvadriatlon… to jsou takové popelky bez výrazného zájmu médií. Širokou veřejnost má obrovskou možnost oslovit Ironman, lidé milují extrémy! Až se tam někdo z našich bude rvát o bednu, veřejnost to bude zajímat. Stejně to vidíme v ultra – jaký věhlas má třeba Spartathon díky Danu Orálkovi a Radku Brunnerovi.

AB: Nezřídka je na triatlon nahlíženo jako na extrémně těžký sport plný bláznů. Což nám trošku škodí. Přitom reálně je to jen další sport, který může opravdu dělat každý, samozřejmě s ohledem na vlastní schopnosti. Ale tak tomu je u všech sportů. Za mne tedy pozoruji respekt, ale i boj s předsudky. Triatlon je ve své jedinečnosti nesrovnatelný, ano, ale je to sport spojující nejčastější a nejběžnější aktivity sportujících obyvatel. Vždyť naše sporty – plavání a běh/atletika – jsou součástí základního školního vzdělávání. A jízda na kole je už snad i pevnou součástí našeho běžného života. Když se nám podaří vše správně odpropagovat, nabídneme atraktivní a vizuálně zajímavé soutěže a přidáme i nové formy závodů (týmové soutěže, smíšené štafety apod.), věřím že si můžeme hodně polepšit.

MPi: Průměrně, i když nové logo (ať už se líbí, nebo nelíbí) a vůbec marketingové aktivity a přístup k novinářům se radikálně v uplynulých letech zlepšily, a to především díky práci Michala Včeliše.

SB: Pokud jsou srovnatelně populární, pak si nemají co vyčítat ani závidět.

VF: Triatlon stále není mediálně tam, kde by měl být.

TP: Bohužel v tomto asi neumím být objektivní, domnívám se, že jsme na tom slušně, pokud to budeme porovnávat z hlediska velikosti členské základny. Výhodou je určitě silný příběh Ironman a současně i nevýhodou, jelikož pro většinu současné populace je to symbol extrému! Celkem dlouhou dobu mi trvalo, než jsem pochopil, že ke krátkým triatlonům (po kterých mimo jiné mnoho lidí volá) se závodníci dostávají právě až přes dlouhý triatlon. Ta investice je natolik velká (jak časová, tak finanční), že výzva není zvládnout krátký triatlon.

JSvo: Nevím, jaké sporty nám jsou příbuzné. Jsme malým sportem bez větší obecné podpory a znalosti.

Když se řekne triatlon, vybaví se vám spíše Ironman (delší distance), nebo olympiáda (a kratší distance)?

PV: Spíše Ironman. Je mnohem více otevřen i hobby závodníkům. Krátké distance jsou čím dál více selektivním setkáním top závodníků a hobíci o ně ztrácí zájem. Nikdo nechce jet přes půl republiky na závod, při kterém bude v půlce cyklistiky stažen z tratě pro dojetí o kolo. To je pak spíše přitahují místní pohodové sprint triatlony.

JS: Z mého pohledu je to Ironman, tím to vzniklo.

FO: Triatlon je olympijským sportem, takže krátký triatlon.

AG: Triatlon je jen jeden – kombinace plavání, kola a běhu bez ohledu na jakých distancích.

PS: Olympijský.

MR: Bez váhání Ironman.

TM: Spíše Ironman, ale nějak to úplně neřeším. Často se setkávám s pojmem půltriatlon, tak se vždy usměju.

AB: Mně se vybaví všechno zmíněné. Když jsem byl mladík triatlonem nepolíbený, tak kamarád v posilovně byl železným mužem. Pro nás to byl hrdina a všichni jsme ho obdivovali. Později přibyli i ti „olympijští“ hrdinové a hrdinky.

MPi: A proč ne XTERRA? (smích) (pozn.red.: Michal Piloušek a jeho otec jsou průkopníky Xterry v Česku)

SB: Olympijský triatlon vznikl jen proto, aby se triatlon (=v té době delší distance) mohl představit i(!) pod pěti kruhy. U kolébky triatlonu prokazatelně nechyběla sudička „vytrvalkyně“, o „sprinterce“ jsem nikdy neslyšel. A olympijský triatlon vnímám ještě jako (svým způsobem) sprinterskou tvář triatlonu.

VF: Obojí, přestože jsou to dva velmi rozdílné sporty.

TP: U mě je to spíše o tom, kdy to slovo triatlon uslyším. Triatlon je jen jeden a každá trať má svůj čas a svoji důležitost.

JSvo: Vnímám triatlon jako rodinu sportů. I když sám jezdím takřka výhradně jen dlouhé distance. Velmi důležitý z hlediska financí a prestiže je pro nás olympijský triatlon, kde jsme v háji.

Proč nemáme mnoho úspěchů na světové scéně? (olympiáda, Ironman, MS…)

PV: Chybí nám aktuálně silná široká základna a velký boj už o domácí trůn. A to teď platí o krátkých i dlouhých triatlonech.

JS: Celý systém přípravy nefunguje. V dorostencích býváme ještě konkurenceschopní, ale při přechodu mezi dospělé jsme úplně jinde, než je svět. Chybí jim zkušenosti jak tréninkové, tak závodní s nejlepšími. Přitom není nereálné se sbalit a odjet na zimu třeba do Girony a trénovat tam s Frodem (pozn.red.: německý závodník Jan Frodeno, ikona světového triatlonu) nebo dalšími top sportovci, co se tam stahují za kvalitním tréninkem.

FO: Nejsou lidi. (smích)

AG: Protože chyběla dlouhodobá koncepce přípravy reprezentace. A dovolím si říct i centralizovaná, to vnímám jako zásadní faktor úspěchu.

PS: Aktuálně zde není nikdo, kdo by byl ochoten pro triatlon „obětovat“ všechno a žít čistě pro něj.

MR: Otázkou je, čím si definujeme úspěch. Zcela legitimním názorem může být, že úspěchem je desáté místo českého sportovce na OH. Obecně samozřejmě úspěchy generuje dlouhodobá koncepční práce se sportovci a stabilní prostředí daného sportu. S trochou nadsázky si pokládám otázku, co když nakonec na to, jakým způsobem funguje v Česku zastřešující organizace, máme ještě slušné výsledky?

TM: Není tu konkurenční prostředí. Není tu silná skupina trénující pospolu. Nejsou tu moc dobré podmínky pro závodníky, ať už finanční, tak co se týče zázemí. Proč ráno potkávám reprezentanty na Šutce ve veřejnosti? Nevím, zda si chodí hokejisté trénovat bruslení na veřejnost… Spíš bych řekl, že ne.

AB: Myslím, že jsme poměrně malým sportem, s malou základnou. O to víc musíme obětovat procesu postupného zlepšování, pokud se nenarazí na výjimečný talent. Ale na to nelze spoléhat. Je to více o tvrdé práci a nastavených systémech. Samozřejmě se zvedá i konkurence, a to nejen v našem sportu, ale i obecně ve společnosti či ostatních sportech, a najít správné motivační faktory je složité.

MPi: Nedá se říci, že nemáme úspěchy. Nemáme je v elitních kategoriích. Často se přehlíží výkonnost a úspěchy agegrouperů. Ti jsou ve všech tlonech ve světové špičce. Vůbec péče o amatéry je místem, kde se můžeme zlepšit, protože právě tito lidé náš sport nejen dělají, ale také platí.

SB: Nevím, ale doufám, že jednou na to někdo přijde… A bude líp. V každém případě, navzdory obrovské konkurenci, jsme už zaznamenali řadu pozoruhodných úspěchů.

VF: V podstatě celý český sport je vystavěn převážně na jednotlivcích, nejenom triatlon. Nemůžeme očekávat, že naše země bude produkovat každý rok nové mistry světa ve všech možných odvětvích.

TP: Pro úspěch na světové scéně musí být splněno hned několik předpokladů, a ještě mít štěstí! Těch vrcholných medailí se v triatlonu bohužel nerozdává až zas tak moc, konkurence je tedy ohromná a za posledních pár let se dramaticky zvýšila. Začíná to u vnitřní motivace a tvrdé dřiny a obětování se po dlouhou dobu bez záruky na úspěch, a do toho se každému nechce. Někdy mám pocit, že mnoho lidí řeší více podmínky, exotická soustředění a materiál než kvalitní trénink. „Chci si to přeci užít“… Ale vrcholový sport je o bolesti a většinou kdo dokáže trpět nejvíce, tak vítězí! Určitě je potřeba si položit i otázku, jaký úspěch v triatlonu vás zajistí ekonomicky do života po sportovní kariéře? Obávám se, že právě tento faktor má velký vliv na motivaci sportovců (a jejich rodičů) jít nebo nejít do toho na 100%!

JSvo: Špatná spolupráce trenérů osobních a reprezentačních. Podívejte se na Slovensko na Margarétu Vráblovou. Její otec – špičkový triatlonista – ji dovedl do evropské špičky, a je to proto, že ji nepustil do spárů další trenéra. Stará se o ni sám, a hlavně ji drží psychicky v klidu. Volí správně závody a nevozí ji na nesmyslné závody a soustředění. Jedním slovem se jí věnuje KOMPLEXNĚ. A to u nás není.

Myslíte si, že do pěti let někdo z českých triatlonistů udělá medaili na MS, olympiádě nebo v Ironmanu?

PV: Tak rychle to asi nebude. Ale doufám, že se opět dočkáme.

JS: V tuto chvíli asi ne. Ale vše je to o podmínkách a o tom, jak chtějí naši borci na sobě pracovat. Pokud se nám podaří nastavit systém, který se nebude každé dva roky měnit, vychováme si ze současných dorostenců možná budoucí top triatlonisty.

FO: To je moc krátká perioda. Budeme si muset počkat déle. A snad se dočkáme.

AG: Ne.

PS: Ne.

MR: Věřil bych v úspěch českého sportovce na závodech typu Xterra, případně některé extrémní distanci, apod. Ve výčtu možnosti výše bohužel v medaili nevěřím.

TM: Pravděpodobně ne, pět let uteče jako voda a nic se nezmění. Jak dlouho tohle posloucháme? V Riu už jsme byli bez účasti mužů. V Tokyu také, posledním havajským mohykánem byl Filip Ospalý v roce 2014.

AB: Doufám. Nevím, jestli do pěti let, ale do budoucna věřím, že ano.

MPi: Ano v terénu ano, ale nikde jinde bohužel takové jméno nevidím.

SB: Ne.

VF: Ne.

TP: Ne, ale chtěl bych se plést!

JSvo: Ne.

Chybí vám v Česku některá z velkých světových triatlonových sé­rií?

PV: Bylo by to skvělé. Velká škoda, že se Challenge neudržela v Praze. To byl z celosvětového hlediska velmi atraktivní závod. Za posledních 20 let jsme se o Ironman a Challenge pokoušeli s různými pořadateli mnohokrát a není to snadné. Musel by do toho vstoupit opravdu silný partner. Skvělé je, že si alespoň Karlovy Vary drží status Světového poháru. Přál bych jim postup ještě o patro výš, ale tam to bude opět především o financích.

JS: Ano, určitě. Je to škoda. Velké závody pořádat umíme, a triatlon i ostatní vytrvalostní sporty jsou nyní velmi populární, takže si myslím, že nakonec nějaká série u nás nakonec bude.

FO: Peníze jsou až na prvním místě. Xterra a závod pod hlavičkou ITU tu jsou, Challenge Family zde byla a zase bude, na závod pod hlavičkou Ironman zde zatím nejsou peníze. Pokud se někde najdou, najde se i lokalita. Ale mně tato série u nás nechybí. (úsměv)

AG: Ironman, Challenge nebo PTO.

PS: Ne.

MR: Ne. Nemyslím si, že by českému trhu příliš prospěla, byť by jednoznačně zpestřila dění na domácí scéně.

TM: Vůbec ne! Dobrá šance byla, když měl nachystaný projekt Carlo Capalbo, který rozběhal Česko. Praha ale není vhodná pro dlouhý triatlon, což se ukázalo, a ten krátký bez nějaké výrazné české stopy nebude mít sledovanost. Češi triatlonu nerozumí. Máme fotbal, máme hokej…

AB: Mohu říci, že ano. Ale vždy jsem tvrdil a stále zastávám názor, že podobné akce lze realizovat pouze za předpokladu nastavení pravidel stability a především udržitelnosti. Základem musí být silný komerční subjekt.

MPi: Logicky ano, chybí, podívejme se na mapu Evropy a uvidíme, že jsme snad jediní bez velkého dlouhého triatlonu zmíněných sérií. Příčin může být mnoho, ale vždy je zásadní najít silného pořadatele, který se nebojí riskovat a dokáže podobnou akci zvládnout jak obchodně, tak také srdcem, aby mu to bylo takzvaně uvěřitelné a závodníci cítili, že závod není pračkou na peníze. Věřím, že se brzy najde.

SB: Záleží na úhlu pohledu. Některé (nevelké) už k nám zavítaly… Ty skutečně velké jednou určitě dorazí.

VF: Máme významný závod pod hlavičkou WT v podobě SP v Karlových Varech. Máme Xterru v Prachaticích. Ale po skončení Challenge Prague nemáme žádný významný závod na středních či dlouhých distancích.

TP: Ne, velkých závodů v blízkosti našich hranic je dostatek.

JSvo: Za každou cenu ji zde mít nemusíme. Jde o správnou volbu lokality, trati a pořadatelského týmu. Za mě třeba Praha se svou infrastrukturou není vhodnou lokací pro závod na trati IM.

Je, nebo může být triatlon televizním sportem?

PV: Z hlediska přímého přenosu samozřejmě jen ty jeho kratší verze, to je taky vidět na dnešním trendu, ať jde o přechod od olympijským ke sprint distancím, štafetovým supersprintům nebo závodům Super League. V dlouhém triatlonu se PTO snaží o větší atraktivitu svými novými formáty (jako vloni v Šamoríně a v připravovaných Canadian a US Open).

JS: Dlouhý triatlon určitě ne. Asi nejvíce zajímavé jsou krátké supersprinty a formát ve stylu Super League Triatlon. To je cesta, jak triatlonové přenosy v televizi udělat zajímavé.

FO: Může, ale pouze krátké varianty, jako jsou smíšené štafety, supersprinty atd. Na delší triatlony se budou dívat jen triatlonisté, což je pro televizi nezajímavý počet diváků.

AG: Ve stávající podobě spíš není. Pro televizní přenos jsou zajímavé pouze sprint distance nebo závody typu Super League nebo short track.

PS: Určitě ano, ale bez účasti našich závodníků na předních pozicích to bude obtížné.

MR: Může. Zejména globální eventy, které si najdou cílovku zejména mezi triatlonisty, kteří sportovce znají a chápou souvislosti. Formát domácích televizních pořadů mi nepřijde úplně šťastný. Česká cílovka, která to ocení, je příliš úzká a informace o náskoku někoho při vybíhání z depa před někým jiným mi pro veřejnost nepřijde relevantní. Další věcí je přístup média, který se odráží v kvalitě výstupů a jejich vysílacích časech.

TM: Podle me ano! A to i Ironman! Vždyť Tour de France je velmi sledovanou akcí, dálkové běhy na lyžích také. Atraktivní jsou super sprinty, mix štafety apod, jenže je to lehce nepřehledné a běžný divák tomu nerozumí. Collins Cup byla tragédie, co se přehlednosti týká.

AB: Je to složité, ale „možná“ pokud se budou zkracovat tratě. Důležitou a atraktivní novinkou jsou např. i štafetové závody.

MPi: Ano, čtyři roky se intenzivně věnuji právě vývoji formátu triatlonu pro televizi. Věřím, že náš projekt XTERRA Short Track má takovou ambici, a je mi ctí, že XTERRA si právě tento formát vybrala k budoucí globální sérii světového poháru. Cestou je akčnost, krátká doba závodu, atraktivita, nevypočitatelnost průběhu závodu, krásné lokace, nápadité a moderní tratě s překážkami a špičkové sejmutí kamerami. Doufám, že postupnými kroky právě v terénním triatlonu máme šanci takový formát dotáhnout.

SB: V České republice?!? To je myšleno vážně? Česká televize pošetilou bitvu přesto nevzdává a dělá pro triatlon maximum možného!

VF: Může být. Snaží se o to nejen WT, ale i soukromé organizace.

TP: Myslím, že již je. SP v Karlových Varech jde živě na ČT SPORT a v Německu již např. dávají i přímý přenos z IM Havaj.

JSvo: Určitě ano! Všechny záznamy mají v televizi velmi kvalitní sledovanost. Vyšší než volejbal, baseball a další spousta vcelku populárních sportů.

Co může pomoci rozšířit členskou základnu triatlonu?

PV: Dostatek krásných sprint triatlonů ve všech regionech. A důraz na to, aby na všech závodech byly i kvalitně a bezpečně organizované dětské triatlony v hodně krátkých distancích. Tak aby je zvládly i děti, které zatím pravidelně moc nesportují. Zkusí, dokončí a brzy začnou trénovat…

JS: Více závodů, kde budou startovat hobíci a nováčci, kteří si jdou vyzkoušet svůj první triatlon. Pokud budou spokojení s organizací závodu a s prostředím, budou chtít závodit i na dalších závodech. Proč nemáme sérii krátkých bezhákových závodů, kde by jezdili právě tito hobíci? To umí udělat takový závod jen v Poděbradech?!? Když kromě Poděbrad budou další tři takové závody, tak mají hobíci, ale i výkonnostní hobíci na celou sezónu co dělat. U dětí závody jsou a zde vidím, že se startovní pole na závodech postupně zvětšuje, což je super a do budoucna určitě dobrá zpráva.

FO: Aktivní práce s dětmi – tréninkové možnosti pro děti a hlavně obětaví lidé (trenéři, rodiče), kteří se těm dětem budou dlouhodobě věnovat a dokáží je překlenout přes nelehké dospívání. Na dětských závodech (triatlon, běh apod.) je vidět velký počet účastníků v nejmladších kategoriích, ale v těch starších jsou pořadatelé rádi za každého účastníka. Málokdo z těch nadšených předškoláků zůstane sportu věrný i po pubertě.

AG: Myslím si, že základnu hobby triatlonistů máme velkou. Otázkou spíš je, jak rozšířit základnu dětí, ze které bychom mohli čerpat talenty.

PS: Triatlonová základna je dostatečně velká.

MR: Přirozená atraktivita triatlonu a rodinné zázemí. Neumím si aktuálně představit jinou možnost, jak rozšířit členskou základnu, než odspodu od dětských kategorií. A to se nestane jinak než v rodině aktivních triatlonistů. Na posledním místě vidím aktivity vycházející od ČTA, kterou vnímám spíše jako servisní organizaci pro již aktivní triatlonisty.

TM: Vznik dětských nekomerčních oddílů, které budou mít odpovídající zázemí, a s tím souvisí výběr a práce s talenty. Jenže když chybí (na rozdíl od Slovenska) celostátní testování mládeže, a tedy odhalování jakýchsi předpokladů ke sportu, půjde to špatně! Triatlon není běh nebo fotbal, je to náročný sport na čas, finance, logistiku. Není to pro každého, to si přiznejme.

AB: Za mne určitě motivace a podpora klubů a trenérů, nabídka kvalitních a atraktivních soutěží a triatlonových akcí. A samozřejmě příprava dalších projektů k získávání členů. Jsou to spojené nádoby. Často však může být důležitým faktorem i vlastní příklad: Jsem triatlonista, takže jsem to dokázal = jsem v pohodě = a pomůžu ti (kamaráde, kolego …) začít, poradím ti, kam se obrátit, na klub nebo přímo na ČTA…

MPi: Marketing triatlonu jako sportu, který ve svých základních formách není nijak extrémně těžký a je zdravý pro vyvážený sportovní rozvoj jak dětí, tak dospělých, kteří hledají vyžití při zachycení pověstné druhé mízy… (úsměv) Marketing nedělá jen ČTA, ale i pořadatelé malých závodů a lokálních akciček, ti potřebují jasná pravidla podpory a pomocnou ruku od ČTA i sponzorů a místní samosprávy.

SB: Zase jen více finanční podpory. A také osobnosti formátu Jana Řehuly, Filipa Ospalého, Petra Vabrouška a v neposlední řadě Venduly Frintové.

VF: Práce napříč sporty. Nejde o to mít masivní základnu, ale spolupracovat hlavně s plaváním, ne si s ním konkurovat. A posléze tyto závodníky dále rozvíjet.

TP: VELKÝ triatlonový úspěch, nějaká „pozitivní tvář“ s příběhem, se kterým se bude chtít nejen mládež ztotožnit!

JSvo: Jen kvalitní a přátelské závody v regionech, které budou hlavně pro hobíky.