V triatlonu se pohybuji už od roku 1994 a vždy jsem patřil mezi ty, kdo si libuje ve vyšších objemech na úkor intenzity. Proto jsem, jak to bylo možné vyměnil krátké triatlony za střední a přes kvadriatlon jsem se dopracoval až k Ironmanu.

Kromě operace Haglundovy paty, kterou jsem si teď nechal udělat, jsem celé roky byl zdravý a byl schopný konstantně trénovat. To bylo hlavně proto, že jsem od mala dělal různé sporty a tím si zpevnil celé tělo, a to až na malé výjimky drží až to teď. Takže sám moc dobře vím, že silová příprava je ve středním a dlouhém tréninku obrovsky důležitá.

Teď to neberu jen z pohledu jezdit vyšší watty na kole, ale spíše ze zdravotního hlediska vydržet tréninkovou zátěž a být schopný po kole běžet.

Samotná kapitola je plavecká síla. Ta je v triatlonu asi nejdůležitější a troufám si tvrdit, že většině age-group závodníkům chybí. Nikdy jsem se neřadil mezi nejlepší plavce jak časy, tak stylem, ale na svou dobu jsem plaval v závodech v první skupině a vyhrál třeba plavání v Klagenfurtu (47:33)

To ale nebylo díky stylu, ale díky silové dispozici a díky tempovému tréninku. Vždy říkám, že na to naše plavání v Ironmanu (po 1:20–1:30/100 m v neoprenu) nepotřebujeme mít nějakou skvělou techniku. A za tím si stojím. Ono plavat v neoprenu je asi podobné, jako pádlovat na surfovém prkně, takže je to skoro jen o síle. Vzpomínám, že svého času Tomáš Kočař plaval stylově hůře, ale i přesto lezl na krátkých triatlonech mezi prvními z vody.

Ano, na stylu je potřeba pracovat, ale mám vyzkoušené z praxe, že i člověk, který v listopadu neuplave kraulem více než 50 metrů, je schopný v létě dalšího roku plavat souvisle v neoprenu po 1:40/100 m nebo uplavat 100×100 m.

Vím, že se většina hobíků, kteří plánují zkusit delší triatlony plavání bojí a mají z něj obrovský strach, ale opravdu je to jen otázka několika měsíců plavecké přípravy, kdy si postupně zlepší plaveckou techniku a vysvětlím jim, jak mají zabírat (že natažená ruka pod tělem moc síly nemá) a pak je to už jen v postupném získávání síly a adaptaci organizmu.

Já osobně s packami plavu a plaval jsem možná 80 % všech tréninků. Ano, vím, že bych mohl zařadit i více techniky a cvičení, ale jsem realista. Vím, že to takto stačí a že 3× týdně trénink je optimum co je potřeba zvládnout. Podobný názor na sílu a používání pacek má i Brett Sutton, který mě inspiroval s používáním kuchyňských prkýnek, co by pacek, které již několik let má ve svém plaveckém hardwaru. Tyto packy používá například i Nicola Spirig nebo Daniela Ryf.

Tyto packy, nebo podobně velké (TYR Catalyst, nebo TYR Mentor) používáme v tréninkové skupině Road2kona a i díky nim je na mých svěřencích vidět obrovský posun vpřed.

Za mě není cíl plavat při IM za 47 minut, ale vylézt z vody relativně v pohodě, plavání odplavat někde na hranici aerobního prahu a být pak schopný pokračovat na kole i v běhu a nebýt díky plavání zakyselený. Jak jsem zmínil moje plavání v Klagenfurtu, tak tam jsem to s tím tempem přehnal. Ano, chtěl jsem vyhrát plavání a posledních cca 1000 m jsem plaval skoro na maximum. Takový pocit, jaký jsem měl při plavání v kanálu před koncem, kdy jsem měl čistou a nezkalenou vodu a stovky diváků nás hnaly do cíle nezapomenu. Ano, vyhrál jsem, ale pak jsem byl úplně hotový a ani jsem nemohl doběhnout ke kolu, jak jsem byl zakyselený. Takže takto taky ne…

Kromě pacek mám plavecký trenažér VASA trainer, který celkem často používám v přípravě a občas ho zařadím to tréninku i pro mé svěřence. Zjistil jsem, že na něm jsou schopní pochopit, jak mají plavat a že mají při záběru více zapojovat zádové svaly, které normálně ve vodě nepotřebovali. Takže nyní trénink na Vase beru i takový aktivátor nového plaveckého stylu a ten se pak snažím, aby svěřenci aplikovali ve vodě.

Jedna věc je, když ti někdo řekne plav tak a tak, ale druhá věc je, aby to svěřenec pochopil a věděl, co přesně se po něm chce a uměl to ve vodě zopakovat. O to se snažím i v bazénu, kdy jsem s nimi ve vodě a opravuji jim techniku přímo ve vodě a ukazuji jim, jak by to měli dělat. To se mě osvědčilo, že to funguje a že jsou pak schopní dělat co po nich chci.

Nejlepší odměna je to, když se po pěti měsících tréninku kluci zlepší na 1,9 km o 6 minut oproti loňským závodním časům. To je motivace pro ně, ale i pro ostatní, protože to ukazuje, že člověk nemusí jen hltat kilometry, ale že je dobré o tom tréninku přemýšlet a trénovat efektivně.

Takže plavte chytře!

Jan Strangmüller

REZERVUJTE SI JIŽ NYNÍ MÍSTO NA PLAVECKÝCH KURSECH LEARN2SWIM JANA STRANGMÜLLERA, KTERÉ ZAČNOU OD ŘÍJNA