Anno, co je náročnější? Poloviční ironman, nebo vyrobit a prodat šperk?

„Dá se to srovnat. U sportu i u šperků můžeš zažít vášeň, která tě pohltí a ty tím žiješ. To je moje potrava. Kdybych nemohla navrhovat šperky, půl mne zmizí. Stejně tak sport. Kdybych jej nemohla dělat, půlka mne není.“

To zní filozoficky. Většinou si však lidé myslí, že zatímco sport je hlavně dřina, vyrábět šperky musí být dream job, ne?

„Fakt je to podobné! Lidi si myslí, že sport i šperky jsou procházkou růžovým sadem, zvlášť když vidíš ty nejlepší sportovce nebo nejkrásnější šperky. Už tolik nevnímají náročné tréninky, bolest při závodech. U šperků zase celé dny prostojíš na výstavách, celé dny se musíš usmívat bez ohledu na to, jak ti zrovna je. Dělám sama na sebe, to je taky stres. Není to jen o hraní si se šperky. Je to práce jako každá jiná.“

Sportuješ od mládí, od 14 let jsi běhala a okusila i první triatlon, že?

„U nás na chatě na Sázavě jedu každý rok Vlkančický triatlon. Vynechala jsem ho, snad jen když jsem byla těhotná. Je to vesnický sprint triatlon, strašná sranda. Jako dítě jsem plavala v nádrži, později na rybníku s ostatními.“ (smích)

Co tě tehdy na sportování bavilo?

„Byla jsem docela úspěšná a nějaké to ohodnocení tě taky nakopne, co si budeme říkat. I když všichni říkáme, že je nám jedno, jací skončíme, stejně jsme nakonec rádi za dobré umístění. (smích) Prostě triatlonu jsem propadla a později jsme se s mužem dostali do triatlonové komunity a už to jelo. S partou pořád někam jezdíš, trávíš pěkný den venku a sportuješ.“

Triatlon byl dlouho brán za ryze chlapácký sport. Nepřipadala sis v něm dřív coby žena exoticky?

„Já to tak nikdy nevnímala. Přijdu si rovná s muži. Vlastně ani nevím, proč dělá triatlon míň žen než chlapů. Ale žen přibývá, stejně jako u běhu. Mně je navíc mužské prostředí sympatické a blízké, mám mezi kluky hodně kamarádů a přátel.“

Spojení umění a šperků s náročným sportem, jakým triatlon je, zní trochu zvláštně!

„Já se jdu na triatlon vybouřit, protože jsem jinak hodně zavřená sama v ateliéru. K výrobě šperků určitě potřebuješ sílu, to jo, ale současně to je hodně jemná práce, letování a podobně. Triatlon je pak kontrastem, úplným vybitím se. Navíc mne hodně baví závod, ta masa lidí, ta řežba ve vodě na začátku.“

Chystáš se na Moraviamana. Co tě přivedlo k myšlence přihlásit se na dlouhý triatlon?

„Asi nutnost natrénovat, která mi pomáhá dostat se ven z pracovního režimu. Protože já na špercích ujíždím fakt hodně a vím, že jsem workoholikem. Tohle mi pomůže si říci „stop“ a jít sportovat nebo být s dětmi. Dlouho jsem byla šperky pohlcená a pořád si říkala, že nemám čas sportovat a trénovat. Ale času máš tolik, kolik si ho uděláš. Ze závodu mám nyní velký respekt a to mne donutí si práci a zbytek času uspořádat.“

Říkáš, že nejvíc toho vymyslíš ve stresu a pod tlakem. Co když ale toho stresu je už moc? Stalo se ti to někdy?

„Jo, stalo. Už jsem byla i týden v Motole… Proč to nepřiznat, že jsi jednou nahoře a pak dole. Tehdy jsem si toho naložila moc a vůbec mi to nešlo, nebyla ani žádná zpětná vazba. Ani nevím, jestli jsem tehdy k tomu sportovala. Prostě se objevila nepříjemná nemoc a to je vždy znakem, že jsi v nepohodě. Jinak se mi nemoci vyhýbají.“

Celý rozhovor najdete ve zbrusu novém triatlonovém speciálu, který je zdarma k prohlédnutí a stažení zde: https://www.yumpu.com/…special-2019?…