Na trenažeru je kolo pevně uchyceno a od jezdce se nechce v podstatě nic, než sedět a šlapat. Naproti tomu na válcích kolo není uchycené nijak, a od kontaktu obličeje s matičkou zemí vás chrání jen gyroskopický efekt roztočených kol a cit pro rovnováhu. Ježdění na válcích vyžaduje i trochu umu a soustředění. Výhodou je, že učí uvolněnému ovládání kola, plynulým pohybům a práci s vlastním těžištěm a zpravidla nižší pořizovací náklady.

Nevýhodou je počáteční nutnost se na nich naučit, potřeba soustředění, nemožnost jezdit vysoce intenzivní intervaly a vyšší požadavky na sebemrskačství, pokud chce člověk odtrénovat víc než hodinu v kuse. Existují i varianty s přidaným odporem, které ocení zejména ambicióznější jezdci. Pro co nejrealističtější simulaci najdeme i high-end verze s různým systémem plovoucího uložení válců.

Tradovaným mýtem je, že když sjedete z válců, pokračujete kosmickou rychlostí v dopředném pohybu, dokud se nezastavíte o nejbližší překážku před vámi. Ale každý, kdo ve škole při fyzice na základní škole dával pozor, si rychle dá dohromady, že je to naprostý nesmysl. Válce sice nejsou tolik populární jako trenažery, ale jízdu na nich můžeme vřele doporučit, třeba i jen jako doplněk.

Trenažery jsou obecně rozšířenější. Trhu v současné době vévodí varianty s přímou montáží a možností propojení s různými aplikacemi pro zpestření tréninku, jako jsou Zwift, Rouvy nebo Trainer Road. Cena trenažerů může kolísat mezi jednotkami až desítkami tisíc korun. Levnější varianty jsou zpravidla s klasickou montáží a přenosem síly přes zadní plášť. Ten musí být hladký, ale není vyžadován speciální, jen doporučen. Odpor je buď magnetický a jeho úroveň ovládáte páčkou nebo progresivní fluidní (olejový) a jeho úroveň ovládáte zařazeným převodem. Nevýhodou těchto variant je většinou vyšší hlučnost, která může být po pár hodinách dost otravná pro vás i sousedy.

Zajímavé to začíná být u trenažerů s přímou montáží. Jsou tiché a bezúdržbové, většinou disponují měřením výkonu a přenosem dat přes ANT+ nebo Bluetooth. Lahůdkou jsou potom ty s elektromagne­tickým odporem, které upravují zátěž podle terénu ve virtuálním prostředí. Více než křivka simulovaného odporu by vás měla zajímat velikost setrvačníku a jeho otáčky, protože značně ovlivňuje vnímání jízdy. Malý setrvačník je vždy nevýhodou, člověk má pak pocit, jako kdyby jel proti zdi.

Neopomeňte ani příslušenství – podložka pod přední kolo je rozhodně vhodná, až nezbytná. Dečka na řídítka a rám proti potu potěší, ale ručník poslouží podobně. Další naprosto zásadní věcí je větrák. Jezdit bez ventilátoru hraničí s masochismem. Přehřívání je hlavně při intenzivním tréninku vaším úhlavním nepřítelem.

Kromě normálního větráku existuje i specialita, která mění proud vzduchu podle tepové frekvence nebo rychlosti jízdy. Pro ty, co by chtěli svůj zwiftovací chrám povýšit k dokonalosti, se dělá i blok pod přední kolo, který interaktivně mění sklon kola.

I za příslušenství se tedy dá slušně zabrat peněžence. Ale proč ne, když na trenažeru strávíte klidně i stovky hodin ročně!

Stacionární kola jsou pro domácí použití na okraji zájmu, ale potřebuje-li někdo do obývacího pokoje designový kousek, tak i jemu výrobci vychází vstříc.

Prohlédněte si nabídku cyklistických trenažerů v Alze.