Z mistrovství Evropy v estonském Tartu vezeš parádní páté místo. Jaké jsou tvé dojmy?

„Bezprostředním dojmům dominuje spokojenost, před závodem jsem si říkal, že kdybych byl do top15 tak by to pro mě byl úspěch. Páté místo je tedy pro mě opravdu skvělým výsledkem, ale vzhledem k tomu, jak se závod vyvíjel až do posledních cca 400 metrů, jsem i trochu naštvaný, protože až do závěrečného seběhu a rovinky jsem bojoval o medailové umístění.“

Udělal bys teď něco jinak?

„Zpětně bych možná nechtěl doběhnout Vargu a Sancheze hned v prvním okruhu a počkal bych, až mě dotáhne Španěl Abuin, ale v závodě se tohle těžko vyhodnocuje. Prostě jsem to zkusil, chvíli běžel osamoceně s Vargou, ale on pak zrychlil a já věděl, že jít s ním by pro mě nemuselo skončit dobře. A tak to dopadlo tak, že nás pak dotáhl ještě jeden Ir a až do toho závěru jsme běželi ve čtveřici. K medaili to bylo ale fakt hodně blízko…“

Výsledek je každopádně tvým dosavadním vrcholem. Jak se závod vyvíjel v jednotlivých disciplínách?

„Po dlouhé době jsem měl zase v závodě všechno pod kontrolou. Po plavání jsem byl tam, kde jsem chtěl být. Věděl jsem, že díky tomu, že na startu byl Richard Varga a Maďar Dévay, bude uplavaná menší skupinka. Chtěl jsem být v prvním balíku a to jsem byl. Na kole jsem si držel stále přední pozici, na technické trati to bylo klíčové, protože vepředu je průjezd zatáčkami vždy plynulejší a člověk nemusí tolik měnit tempo, což bere síly. Mým velkým cílem bylo napravit zpackané druhé depo ze svěťáku v Tiszaujvarosi (světový pohár ITU, pozn.red.), což se mi povedlo myslím na jedničku. Snad poprvé v životě jsem přijížděl úplně vepředu v balíku a vybíhal na cca třetí pozici. Nutno ještě říct, že během cyklistiky nás dotáhl ještě balík, kde byl i Honza Volár. Dojížděla tak celkem početná skupina, před kterou ale ještě byli ujetí cca 10 vteřin Varga a Španěl Sanchez.“

Jak se to pro tebe vyvíjelo v závěrečné běžecké části?

„Od prvních kroků se mi běželo skvěle a chtěl jsem tedy dotáhnout ty dva co nejdřív a běžet s nimi. Možná to bylo trochu unáhlené a měl jsem počkat, ale jak už jsem řekl, vyhodnotil jsem tu situaci prostě takhle a těžko říct, jestli se to pak odrazilo ve finiši.“

Co všechno se muselo sejít, aby to konečně vyšlo takto parádně?

„Sešlo se všechno dobře. Pro mě dobré počasí, možná bych snesl ještě míň teplo. Měl jsem kvalitní trénink v posledních týdnech, byla i dobrá a spravedlivá trať.“

Znal jsi předem místní tratě? V čem ti vyhovovaly?

„Já tu závodil už dvakrát na Evropském poháru, takže tratě jsem víceméně znal, až na část cyklistiky, kterou organizátoři oproti předchozím Evropským pohárům trochu pozměnili. Myslím, že to byla trochu výhoda, věděl jsem o tom rozbitém asfaltu ve sjezdu a co se zde v minulosti stávalo, takže jsem jel víc na jistotu. I plavání v řece je specifické, takže i zde byla výhoda mít to najeté z minulosti a vědět, kde je nejlepší plavat.“

Co na tvůj výkon říkal reprezentační trenér Lukáš Vrobel?

„Trenér byl maximálně spokojený, před závodem jsme říkali, že top15 by bylo fajn, takže top5 je určitě velký úspěch.“

Měl jsi možnost trochu víc poznat druhé největší město Estonska Tartu?

„Tartu jako město je moc hezké, je to tu dost živé, hlavně v pozdních večerních hodinách, protože teď v létě je tu vidět skoro do půlnoci a rozednívá se už okolo třetí hodiny ranní.“

Jak pojmeš odpočinek a regeneraci po tomto náročném závodě?

„Moc odpočinku si teď neužiju, protože mě čeká za tři týdny ještě ME na klasických olympijských distancích v Glasgow. Pak jedeme s reprezentací do hor do Livigna a odtud rovnou na Světový pohár do Karlových Varů. To je to nejbližší, co mě čeká.“

V sobotu se do Prahy chystá hned několik světových osobností na halfironmanský Ford Challenge Prague. Koho tipuješ na medailové pozice?

„Tak to si vůbec netroufnu tipovat. Snad budou Češi hodně vidět, i když je na startu legenda světového triatlonu Javier Gomez Noya. Věřím, že naši nezapadnou a budou na předních místech. Určitě je na co se těšit, a kdybych nestartoval v neděli na ČP v Táboře, tak bych se určitě dojel kouknout.“