Třikrát už se na mistrovství světa v Xterra na havajském Maui dostal až na pódium, vždy získal bronzovou medaili. Sympatický Australan má velmi vřelý vztah k České republice, možná i proto, že v roce 2015 ovládl i závod Xterra Czech.

Kdy jsme se vlastně poprvé setkali? Bylo to ve Špindlerově Mlýně?

„Ano, byl to rok 2009, Špindlerův Mlýn, nádherné místo pro Xterru. Tenkrát bylo opravdu šílené počasí, déšť, vítr, hodně bahna, ale užil jsem si to, opravdová, velká výzva. Pomatuji si, že jsem byl z celé Xterra komunity překvapen. Oproti silničnímu triatlonu byli všichni úplně v pohodě a snažili se mi jako začátečníkovi poradit a pomoci projít bezpečně celým závodem. Uchvátilo mě i Česko, od té doby jsem nevynechal žádný ročník Xterra Czech a české hory jsem si zamiloval.“

Vraťme se ještě k tvým triatlonovým začátkům. Předpokládám, že v Austrálii vede cesta přes olympijský triatlon, který je u vás dlouhodobě hodně populární.

„Ano, opravdu jsem triatlonovou kariéru začal v australské reprezentaci, ale docela brzy jsem se přeorientoval na terénní triatlon. Vyrůstal jsem v surfařské komunitě a byl jsem poměrně úspěšný v závodech ve swim-surfingu. Tam jsem pochopil, že mě baví soutěžit, porovnávat s ostatními, a že mám předpoklady pro systematické trénování. Díky triatlonu jsem našel sport, který mě baví, živí, dal mi možnost procestovat celý svět a taky poznat svojí dnešní manželku a dívku mých snů Jacqui (dříve závodila pod dívčím jménem Slack, od loňska už jako Jacqui Allen, pozn. red.).“

V čem spočívají swim-surfové závody? U nás je to celkem neznámý sport.

„Je to vlastně kombinace čtyř sportů, který dělají v Austrálii surfový záchranáři – plavání, pádlování na surfu, jízda na mořském kajaku a běh. Není to ale nic jako Ironman nebo jiné multisporty. Je to spíš součást surfových festivalů, jedna z akcí, která se v rámci takových akcí koná. Vyhrál jsem spoustu závodů a třikrát jsem se podíval i do národního družstva.“

To musela být výborná průprava pro plavání, ostatně v současnosti jsi považován za jednoho z nejlepších plavců mezi triatlonisty.

„Samozřejmě mi surfařská příprava pomohla naučit se základní techniky plavání, tak abych byl rychlý, ale také dokázal plavat efektivně s minimem vynaložené energie. Hodně důležité bylo, že jsme se naučili využívat oceánu a ne s ním bojovat. Například velmi důležité je umět číst proudy a potom je využít ke zrychlení při plavání zpět k břehu. Právě tahle technika body surfingu mi několikrát pomohla vytvořit si náskok před soupeři.“

Jak často trénuješ plavání teď?

„Už to samozřejmě nemusí být tolik jako dřív. Většinou mi stačí tři tréninky po 3–5 km za týden.“

Po přestupu do terénu ses ale musel naučit jezdit na horském kole. Technika je určitě největší výzvou pro silničního triatlonistu, jak se ti podařilo takhle rychle zvládnout bike?

„Vlastně jsem začal jezdit na horském kole ještě v dobách, kdy jsem plaval. Byl to pro mě doplňkový sport, který jsem si rychle zamiloval. Ze začátku jsem samozřejmě nezvládal technické sekce, ale je třeba zkoušet daný úsek znovu a znovu a ono se to potom povede. Samozřejmě jsem se nevyhnul pádům, ale nikdy mě to neodradilo, opravdu je pro mě horské kolo především zábavou, takže jsem se vždycky zvednul a zkusil si danou sekci znovu a ono to pak vyšlo. Pokud něco chcete, tak se to prostě naučíte. A to byl můj případ.“

A to je asi taková tvoje mantra, je to tak?

„Přesně, nikdy se nevzdávat.“

Jaké to bylo, když ses poprvé – senzačně – podíval do TOP 3 na mistrovství světa Xterra na Maui?

„Byla to obrovská satisfakce. Říkal jsem si, že se konečně zúročila to letitá tvrdá práce. Ale stále nejsem úplně spokojený, chybí mi pořád ten nejvyšší stupínek a udělám všechno pro to, abych ho v roce 2018 konečně dosáhnul.“

Pomatuji si, jak jsi mi každý rok v Čechách říkal, že jednou Xterra Czech vyhraješ. Trvalo ti to pět let a pak jsi opravdu v roce 2015 vyhrál…

„V roce 2015 se mi povedl jeden z nejlepších závodů kariéry. Chtěl jsem vyhrát nejvíc ze všech na startu. Byl to opravdu drsný závod od začátku do cíle, nevypustil jsem jedinou vteřinu na trati. Chtěl jsem se strašně moc zařadit mezi legendy našeho sportu, jako byli a jsou Nico Lebrun, Olivier Marceau nebo Ruben Ruzafa, kteří dokázali Xterra Czech vyhrát. Prachatice budou vždycky v mém srdci a dokud budu závodit, tak budu do Čech jezdit.“

Hodně úspěšných závodníků v terénu se pokouší prorazit i v polovičních Ironmanech. Co právě tebe motivuje k tomu zkusit to i na asfaltu?

„Vždycky jsem se snažil závodit jak na sprinterských, tak olympijských i halfironmanských distancích. Jsou to pro mě především přípravné závody, které mi dávají možnost zlepšovat se v dílčích dovednostech. Být univerzálním sportovcem je prostě cesta k tomu nemít žádné slabiny a zlepšovat se v detailech. Pokud chceš uspět v dnešní Xteře, nemůžeš udělat v průběhu závodu žádnou chybu a musíš umět i vyladit formu. A k tomu jsou silniční závody naprosto ideální.“

Stále říkám, že není terénní a silniční triatlon, ale jen jeden sport – triatlon. Souhlasíš?

„Naprosto! Není off-, ani on-road. Ale přesto, my, Xterráci, jsme daleko drsnější, hardcoroví triatlonisté, kteří se umí poprat s nástrahami matky přírody, která umí být i pěkná mrcha!“ (smích)

Co bys poradil začátečníkovi s Xterra triatlonem?

„Tyhle závody ti ukážou úplně jiný triatlon. Neboj se a přijmi výzvu Xterra! Odměnou ti bude zážitek, který se nedá přirovnat k jinému sportu. Nikdy nevíš, co tě čeká za další zatáčkou. Žádný závod není stejný. Pokud si prostě chceš užívat život naplno, tak musíš vyzkoušet i Xterra triatlon.“