Plavání zvládla v čelní skupině mužů za 28 minut, takže na cyklistiku vyrážela s tříminutovým náskokem na favoritku Lenku Královou. 90 kilometrů téměř rovinaté trati na kole Pavlína absolvovala v čase 2:36 a tentokrát měla Lenku před sebou. Půlmaratonský čas 1:36 ji vynesl na konečné prvenství.

Jak se cítíš druhý den po vítězném Czechmanovi jako novopečená mistryně republiky v halfironmanu?

„Je mi super, hned po ránu jsem začala uklízet dům. Mě moc baví uklízet.“

Cílovou bránou jsi probíhala v doprovodu celé rodiny. Jak jste slavili?

„Po vyhlášení jsme jeli do mekáče, což je to takový náš rituál. Doma jsme si s Láskou dali ještě šampus.“

Příprava na tento velký tuzemský závod probíhala podle plánu?

„Ještě před týdnem jsem se cítila super. Pak jsem se nějak zamotala do víru povinností a radostí a došla do velké únavy. Ve středu mě Láska vyzvedával u příkopu s pláčem, že už nemůžu dojet domu. Měla jsem úplně prázdné nohy. Před startem mě stále únava moc neopouštěla a přála jsem si hlavně dojet na kole do depa. Což jsem zvládla, ale fakt to bolelo. Jinak po všech zdravotních problémech buduji fyzičku od nuly, od větší nuly, než když jsem s triatlonem začínala. Doteď běhám maximálně třikrát týdně a stále neběhám úseky. Mám za sebou teprve dva přechodové běhy.“

Jak jsi vnímala průběh závodu?

„Očekávala jsem standardní výkon v plavání, což se podařilo. Vylezla jsme jako první žena z vody, za což jsem vždycky ráda. Pak už jsem jen očekávala, kdy mě holky začnou sjíždět na kole. Lenka Králová mě dojela přesně po prvním okruhu, tak jsem si spočítala, kolik mi ještě naloží ve druhém kole. Říkala jsem si, kdy asi přijedou další, a nic. Pak jsem viděla Helču Kotopulu, jak vede kolo, a přiznám se, že se mi ulevilo. Technické problémy s kolem se mi poslední dva roky také nevyhýbaly. Ve druhém depu jsem slyšela, že na Lenku ztrácím tři a půl minuty. Tak jsem se rozběhla a vzpomněla si na předchozí závody, kdy mi k lepšímu umístění stačilo málo a jen jsem to vzdala v hlavě. Můj trenér říká: “Závod končí v cíli”. Asi na druhém kilometru jsem viděla Lenku, jak má křeče v břiše, a dál jsem si držela svoje tempo. Zatím nebyl důvod šlapat na vyšší. Pak už jsem si jen na otočkách hlídala, aby mě holky nedoběhly.“

To zní jako téměř ideální průběh závodu. Prošla sis nějakou krizí?

„Na plavání mi v neoprenu bylo fakt horko, až nesnesitelně. Na kole v druhém okruhu už mi padaly watty rovnou ze skály. Na běhu jsem se cítila dobře.“

Podél trati bylo slyšet hodně lidí, kteří ti fandili a povzbuzovali. Pomáhalo ti to? Byli tam tvoji nejbližší?

„Moc jsem si přála, aby tam se mnou byli a viděli mě. Rodina a nejbližší přátelé jsou pro mě moc důležití a moc si užívám, jak je nás hodně. Máme spoustu legrace. Láska dorazil trochu se zpožděním, a jak jsem ho spatřila, měla jsem o to větší chuť bojovat. Jsou mi velkou podporou a na závod jsem se přihlásila právě na jejich přání. Celý týden jsem slyšela: „Pájo, ty vyhraješ.” Vždycky jsem se jim to snažila vymluvit, aby neměli velká očekávání.“

Začátkem sezony jsi vyměnila tým Kerberos za TRIEXPERT MILT racing team. Z jakého důvodu a jaké jsou podmínky v novém oddíle?

„Z osobních důvodů jsem byla požádána vedením klubu. A Karel Zadák s jeho partou se mě ujali, za což jsem jim velice vděčná. Včera jsem si to s nimi moc užila. Na trati jsme se podporovali a pokřikovali na sebe. Jsou fakt super. Pro mě je nejdůležitější týmový duch a aby byla legrace. To Triexperťáci splňují ve všech ohledech.“

Jak budeš odpočívat v dalších dnech a které další triatlonové závody tě čekají?

„Plánujeme letní aktivity a sporty. Moc se těším na paddle board, vodní lyže a legrácky u moře. V závodním plánu zatím nic nemám. Ještě včera po vyhlášení volali z ČTA a říkali něco o MS. O tom zatím nic nevím.“