Jak dlouho závodíš a co už máš za sebou?

„Od roku 2015. Ze začátku to bylo trošku „na pankáče“, teď už to má nějaký řád. Mám za sebou osm závodů na tratích polovičního Ironmana a jeden na celém. Také pár kratších závodů. Osobáky nic moc, ale pořád se zlepšuju.“ (úsměv)

Kolik toho natrénuješ a co máš letos v plánu?

„Loni jsem včetně závodů naběhal 1500 km, na kole něco přes 5000 km a plavání asi 300 km. Občas taky posilovna a v zimě oblíbené běžky. Letos by to mělo být o trochu více, teď trénuju okolo 12 hodin týdně.“

Takže vestupná tendence. Na jaké závody cílíš?

„Moje primární zaměření je na dlouhý triatlon. V dubnu jsem šel v rámci tréninku hladký půlmaraton v Praze, další závod je Czechman. Hlavním cílem sezony je dát Ironman Italy pod 10 hodin. Před ním si ještě odskočím do Francie na Alpe d’Huez Triathlon, který se koná začátkem srpna ve francouzských Alpách.“

Čím je tento triatlon výjimečný? A čím tě zaujal?

„Každý závod je něčím výjimečný. Čím bude tento, to teprve zjistím. V tuhle chvíli je pro mě speciální hlavně profilem a lokalitou. Většina „klasických“ triatlonů nemá tak profilově náročnou cyklistickou a běžeckou část. Alpy jsou krásné samy o sobě, ale závěrečné ikonické stoupání na Alpe d’Huez je pro mě největším lákadlem. Prostě rád jezdím do kopce.“ (úsměv)

Jaké distance tam na tebe čekají?

„Zúčastním se tzv. long distance – plave se ve studeném horském jezeře (2,2 km), na kole se jede přes tři horská sedla s celkový převýšením dost přes 3000 m a s dojezdem na zmíněný Alpe d’Huez známý z Tour de France, po kterém následuje závěrečný 20km běh ve vysoké nadmořské výšce.“

Kde nejčastěji běháš?

„Už pár let jsem Pražák, takže Ladronka, Hvězda a Prokopák.“

Každý má jinou cestu, která jej přivedla k triatlonové vášni. Jaká byla ta tvá?

„Triatlon se mi vždycky líbil, ale cesta k němu byla dlouhá. V mládí jsem si běhal jen tak pro radost. Před pár lety mě kámoš Kuba ukecal na přeplavání Bosporu z Asie do Evropy. No jo, ale plavat jsem v té době vlastně neuměl. Tak jsem se začal učit kraula, přece těch šest kiláků nepoplavu prsama! To se nakonec povedlo a na kole umí jezdit snad každý. Takže to byl můj triatlonový začátek.“

Prozraď své osobáky, náš server nečtou jen profi sportovci, tak ať mají srovnání.

„Osobáky mám 4:42 na trati polovičního Ironmana a 10:21 na celé. Letos to chci stáhnout ke 4:30, respektive k 9:50. Běžecká výkonnost zatím vypadá slibně, teď je potřeba víc šlápnout do pedálů.“

Co považuješ za svůj největší triatlonový úspěch?

„Že se mi daří zůstat zdravý a že jsem se nikdy nepořezal při holení nohou. (smích) Musím to zaklepat…“

Jaké máš další sportovní cíle?

„To se mě zeptej až po sezoně.“

Proč?

„No, musím se rozhodnout, jestli v příštích letech jezdit „na pohodu“ nebo v tréninku naopak ještě přidat a zkusit se kvalifikovat na mistrovství světa na Havaji. Na podzim to rozseknu.“

Co vše budeš přitom zvažovat, než se rozhodneš?

„Pokračovat s triatlonem určitě budu, o tom žádná… Hodně mne totiž baví. Jen se budu rozhodovat, o jaké výsledky chci bojovat. To je přímo úměrné času a úsilí, které je tomu potřeba věnovat. O financích už ani nemluvě. Jde tedy o kombinaci faktorů – jak na tom bude hlava, mít podporu nejbližšího okolí, potřeba významně přizpůsobit, tedy spíš omezit pracovní vytížení, ale zároveň mít na zaplacení složenek a kvalitní přípravu.“