V devadesátých letech se většina triatlonové veřejnosti domnívala, že onou cestou je zařazení triatlonu do olympijského programu. Ostatně i samotné přejmenování krátkého triatlonu na olympijský je jasným důkazem o tehdejším uvažování. Po premiéře v Sydney sice triatlonové svazy dosáhly na solidní dotace z národních olympijských výborů, elitní závody získaly silnější sponzory a jednoznačně se ustálilo rozdělení krátkých triatlonů mezi elitní a open závody. Triatlon s formátem 1,5 km plavání, 40 km kolo a 10 km běh s obvyklou dobou závodu těsně pod dvě hodiny však od té doby trošku zaspal.

Zatímco horská cyklistika stlačovala časy závodu k hodině a půl, ale především zásadně změnila tratě, triatlon stále zůstává na dlouhých asfaltových okruzích. Horská kola výrazně zkrátila okruhy a především přidala na technických pasážích, kde se nedá taktizovat a musí se jet stále na plný plyn. To samé udělal biatlon – zkrátily se běžecké úseky a přibylo střelby, která dělá hlavní rozdíly mezi závodníky a baví diváky. Triatlon naopak ztratil napětí nečekaných útoků a průběh závodu se dá dopředu poměrně dobře predikovat. Poslední snahou ze strany ITU jsou smíšené štafety, ale ty vždycky budou ve stínu individuálních závodů.

Bývalý šampion Chris McCormack a jeho dva kolegové proto přišli před rokem a půl s revolučním řešením jakési Formule 1 v triatlonu – Super League Triathlon. Místo jednoho závodu vytvořili koncept superligy, v níž nejlepší triatlonisté světa ve třech dnech absolvují tři rozdílné koncepty víceetapových závodů.

„Chceme přilákat nové pořadatele po celém světě a dát špičkovým závodníkům možnost ukázat svou výkonnost a dosáhnout velkého mediálního úspěchu,“ říká o projektu populární Macca McCormack.

První den je na programu Triple Mix. Tento formát obsahuje tři starty po sobě, kdy se vždy změní pořadí disciplín. Do první části v tradičním pořadí (plavání, kolo, běh) vyráží všichni pohromadě. Do druhého závodu se startuje po desetiminutové pauze a to stíhací metodou, tedy s rozestupy po prvním závodě. Tentokrát je pořadí disciplín: běh – kolo – plavání. Následuje další desetiminutová pauza a po ní opět s aktuálními rozestupy po druhém závodě postupný stíhací start. Pořadí disciplín je tentokrát: kolo – plavání – běh. Body jsou závodníkům přiděleny za výsledný průběh cílem po třetím závodě.

Zajímavé je, že kromě kladných bodů mohou získat borci i záporné. Pokud nenastoupí k závodu, přijdou o tři body, pokud mají na jakémkoli mezičase v první etapě ztrátu 90 vteřin, ztratí dva body, a pokud ztrácí 90 vteřin kdykoli v druhém závodu, tak ztrácí jeden bod.

Druhý den (Equalizer) začíná individuální časovkou na kole. Po ní znovu následuje stíhačka, kdy se startuje s rozestupy po časovce. První startuje logicky nejrychlejší cyklista. Formát druhé etapy dne je: plavání – běh – plavání – kolo – běh. Body se přidělují za pořadí v cíli druhé etapy dne. Znovu jsou ve hře i penalizace, kdo ztratí v časovce minutu, přijde o dva body. Kdo ztratí minutu v druhé etapě dne, přichází o bod jeden.

Třetí den potom patří asi nejdrsnějšímu závodu – Eliminatoru. Ten se skládá ze tří stejných závodů v tradičním pojetí plavání – kolo – běh. Do prvního závodu startují všichni hromadně. Po doběhnutí prvního závodníka se začne odpočítávat 10 minut do startu druhého závodu. Do toho už ale postupuje jen 15 nejlepších borců. Ve druhém kole se na stejné trati startuje znovu hromadně. V cíli znovu začne desetiminutový odpočet ihned po doběhu prvního závodníka a tentokrát do finále postupuje už jen deset nejlepších. Body se logicky udílejí za pořadí v cíli třetího závodu. Penalizace se tentokráte udílejí za ztrátu jedné minuty v průběhu etapy. V prvním závodě dne je to penalizace 2 bodů, při druhém startu už jen 1 bod, v posledním kole se body neodečítají.

Vítězem celého závodního víkendu je borec s nejvyšším počtem bodů. Loni se uskutečnily teprve dva takové závody – v Hamilton Island a Jersey. Pořadatelé zajistili účast nejlepších borců z olympijského triatlonu i několika rychlejších borců z ironmanské série. Vítězi se v loňském roce stali Richard Murray a Katie Zaferes.

„Ten formát je prostě cool. Nejen obrovský mediální zájem, ale také neskutečný závodnický zážitek. První závod se konal na Hamilton Island, což je místo, kde si nezazávodí úplně každý. Navíc v životě jsem tolik nevydělal na prize money,“ nechal se slyšet vítězný Murray. Zajímavý formát zatím hledá cestu do velkých televizních programů, ale možná vede cesta i tudy.

Možnou cestu může ukazovat i terénní Xterra se svým novým formátem závodů v terénu, který si bere to nejlepší z horských kol i multisportovního zážitku. Cílem je vytvořit den po hlavním závodě Xterra World Tour druhý závod, který bude zajímavý pro média, bude mít čas prvního borce pod hodinu a samozřejmě bude určen jen několika nejlepším borcům. Úvahy české Xterry se upírají směrem k závodu na tratích cca. 2× 250 m plavání, 5× 3 km okruh bike a 3× 1,3 km běh.

Cyklistický okruh by měl být technický, krátký s rychlými stoupáními i klesáními, zkrátka by měl připomínat tratě XC horských kol. Navíc by měl být dostupný pro fandy, aby ti mohli celý závod sledovat z jednoho místa. Běžecká trasa by měla také obsahovat různé technické sekce, aby prověřila nejen rychlost závodníků, ale i jejich technické dovednosti. Pro takový závod se zdá být optimální počet závodníků do dvaceti, s tím, že by se do PRO Challenge kvalifikovalo 20 nejlepších mužů a žen z hlavního závodu, který se koná den předtím.