Jaké to je být mistrem světa, i když je to „jen“ ve věkové kategorii?

„Ahoj, je to neskutečné. Nemohl jsem tomu uvěřit. Obětoval jsem tomu v poslední době hodně času a ono se to zúročilo! Mám z toho strašnou radost! Závod byl hrozně těžký díky vedru a začal strašně bolet ke konci kola, ale já to nevnímal. Všichni mne hnali dopředu. Ta atmosféra, závodníci a lidi, kteří mne z domova sledovali. Chtěl jsem jim a sobě dokázat, že na to mám, a jen jsem si užíval závod. Cítil jsem se opravdu dobře při plavání a na kole! Myslím, že mi to celkem frčelo.“

Závod ti určitě vyšel, ale jak ses cítil těsně před ním, byla tréma?

„Těsně před závodem jsem se cítil super. Nebyl jsem ani moc nervozní, jelikož jsem byl připravený a nemohl jsem už udělat víc. Ani starťák nebyl. Čistě jen požitek před startem.“

Od začátku do konce jste se předháněli s tvým spolubydlícím Karlem Duškem, nebyl to takový bratrovražedný souboj?

„Tak Karla jsem dojel až za druhou půlkou bikové části, pozdravili jsme se. Vzápětí jsem nastoupil a odjel, jelikož jsem věděl, že na běhu bych mohl mít v těch kopcích krizi a Karel by mne mohl třeba seběhnout. Byla to chvilička pořád. No nakonec jsem v běhu náskok navýšil, ale ty dlouhé výběhy… Je na čem pracovat!“

Na kole bylo i bláto, které pěkně klouže. Vyvaroval ses pádů?

„Jeden pád jsem měl. Ustřelilo mi zadní kolo v zatáčce. Jinak jsem jel ale dost na jistotu ze sjezdů.“

Vyplaval jsi s malou ztrátou, dařilo se ti díky více vlnám na startu dobře předjíždět soupeře v první částí trasy kola?

„Ze začátku kola jsem předjížděl dost lidí, ale nikdo mne vyloženě dlouho nezdržoval. Úplně v pohodě.“

Běh je na Maui extra náročný, jak se ti líbila trať?

„No nejsem úplně dobrý běžec vrchař, ale kopce do Xterry patří a já do toho šel opravdu po hlavě. Do třetí míle to bylo na mě hodně pomalé, ale poté jsem roztočil nohy a ještě spoustu lidí předběhl.“

Cíl následuje až po bojovém pochodu přes D.T. Flemming Beach. Věděl jsi už na pláži, že jsi vyhrál?

„Vůbec jsem nevěděl, kolikátý jsem! Ale viděl jsem za mnou pár závodníků a nechtěl jsem jim to nechat. Takže jsem si dával až do konce. Nakonec druhý Novozélanďan v naší kategorii doběhl kousek za mnou a já byl rád, že jsem nevypustil ani kousek trati.“

Do cíle si dorazil chvilku po Honzovi Kubíčkovi, co ti v cíli řekl?

„Nepamatuju se přesně, ale pozdravili jsme se, podali ruce a Honza se ptal, jak jsem dopadl, ale já v tu chvíli pořád nevěděl, jak na tom jsem. To bylo překvápko o chvíli později u časomíry.“

Jak sis užil večerní vyhlášení vítězů?

„Večer byla skvělá show, v nádherném prostředí hotelu Ritz-Carlton. Další obrovský zážitek, kterými se to tu jen hemžilo.“