Vendy, co všechno jste přizpůsobila přípravě na olympijské hry?

„Strávila jsem skoro pět týdnů v Pyrenejích na vysokohorském kempu, pak jsem absolvovala dva závody WTS. Ve Stockholmu, který se povedl, mne ale postihly střevní potíže a měla jsem co dělat dát se do kupy na druhý závod v Hamburku. Posledních 14 dnů jsem strávila ve španělské nížině, velmi podobné klimatem právě Riu. Fakticky začala však příprava již po OH v Londýně, kdy jsem si řekla, že to chci ještě zkusit. Ale ze sportovního hlediska je to samozřejmě spíše jednodušší koncentrovat se na jednotlivé závody a jít metu za metou. Proto jsem šla cestou krátkodobých cílů na jeden závod.“

Jaká byla nálada po příjezdu na OH?

„Nálada byla dobrá, příprava proběhla podle plánu, neudělala jsem, co bych nechtěla.“

Jak jste vnímala organizaci? Ubytování, stravu, kulturu a celkově atmosféru v českém týmu?

„Organizace je oproti Londýnu slabší, ale je vidět, že se opravdu snaží, je to spíše jejich brazilskou povahou. Díky ČOV jsem měla poslední dvě noci před závodem apartmán přímo na pláži Copacabana, v dějišti závodu, jinak bych musela dojíždět asi hodinu z olympijské vesnice. To bylo opravdu super. Jinak jsem byla v Českém domě až po závodě, kdy jsem tam dělala rozhovor pro ČT. Se sportovci jsem tolik nepřišla do styku, jen s velmi pohodovou Katkou Nash, s kterou jsem byla na večeři. Moc fajn holka. Líbil se mi nápad ladit Český dům v duchu Emila Zátopka, kterého si velmi vážím a myslím, že jde opravdu o našeho nejlepšího olympionika.“

Cítila jste nějakou trému, tlak, stres, nebo vás ovlivnilo očekávání od fanoušků?

„Trému už jsem necítila. Po letech závodění je to jiné.“

Mohla byste popsat průběh závodu?

„Na startu jsem měla malé zaváhání, nateklo mi do brýlí, ale znovu říkám, to neovlivnilo celkový výsledek. Sice jsem ještě ztratila plaveckou čepičku, ale stále jsem vyplavala pouhých 20 sekund za vítěznou Američankou Jorgensenovou. Spíše mne dostihla cyklistika, kde jsem se ještě výborně pohybovala v desítce závodnic první tři okruhy. Ale vydala jsem více energie, než jsem měla, a pak v běhu mi prostě došlo a bylo z toho 27. místo.“

Jaká atmosféra byla při závodě?

„Rozdíl mezi Londýnem a Riem je propastný v počtu přihlížejících už třeba na rozplavbu. V Londýně ten dav cítíte, tady jsem vnímala jen příjemnou atmosféru fanoušků přímo při závodě. Přeci jen nebylo to v centru dění OH.“

Co pocity po doběhu?

„No, neobrečela jsem to… Zklamaná jsem, ale je to sport a já se nyní musím soustředit na finále mistrovství světa. Hodit vše za hlavu a vydat ze sebe to nejlepší.“

Užila jste si OH jako divák?

„Ano, po mém závodě jsem navštívila atletiku přímo na OH stadionu, to byl zážitek a právě teď jsme na závodě horských kol.“

Jak vidíte start na příštích OH v Tokiu?

„Takhle vůbec teď neuvažuju, jedu teď sezonu po sezoně a těším se na každý další závod, kde chci ze sebe dostat vše.“