Honzo, na Evropském poháru v Karlových Varech jste byl blízko medaili. Nakonec z toho bylo čtvrté místo. Jak to hodnotíte?

„Jako svůj nejlepší závod v kariéře. I když k medaili chybělo opravdu málo, tak zklamaný rozhodně nejsem. Naopak. Konečně jsem dokázal, a to hlavně sám sobě, že mohu být konkurenceschopný i na evropských závodech. Na pořádný výsledek jsem čekal už hodně dlouho a teď se mi to podařilo. Vím, že výkonnostně jsem měl na to, abych podobný výsledek dokázal už mnohokrát, ale vždy se objevil nějaký problém, který mi to nedovolil. Většinou to byla moje psychika. Konečně jsem si začal více věřit a i díky tomu jsem přesvědčený, že jsem v letošní sezoně zatím neukázal všechno.“

Jak jste to oslavil? Gratulovalo vám hodně lidí?

„Vlastně jsem to zatím nijak neoslavil. Po závodě mě čekala tříhodinová cesta zpět domů do Hradce Králové, a tak jsem na oslavu neměl čas. Navíc mě čekají další závody, tak snad ještě něco předvedu, aby oslava po konci sezony byla opravdu zasloužená. K těm gratulacím. Když jsem večer přijel domů a zjistil, kolik jsem dostal zpráv, tak jsem si konečně začal uvědomovat, co se mi vlastně povedlo. Je to skvělý pocit. Všem moc děkuji.“

Je pro vás tento výsledek motivací do dalšího tvrdého tréninku?

„S motivací jsem problém nikdy neměl, tréninky mě baví, a proto se sportu věnuji. Navíc mám velkou podporu u rodiny a přátel a také od mých sponzorů Salming, CSMV, Vitalyte a České triatlonové asociace.“

Jak se pro vás závod ve Varech vyvíjel?

„Můj plán byl úplně jiný. Chtěl jsem jet na kole co nejvíce schovaný a předvést, že umím běhat. Nakonec když jsem viděl ujíždět dvojici závodníků z našeho prvního balíku, rozhodl jsem se jet s nimi. Jeli jsme vysoké tempo, ale poctivě střídali a do druhého depa přijeli s téměř dvouminutovým náskokem na druhou skupinu. Kolo mě stálo hodně sil, proto běh nebyl moc rychlý. Věřil jsem ale, že by nám náskok z cyklistiky mohl stačit. V druhém běžeckém okruhu jsem ale měl trochu krizi a začal ztrácet. Postupně jsem se z toho dostával a podařilo se mi znovu doběhnout čelo. Asi 1,5 km před cílem se ale kolem mě doslova prohnali Lebrun a Baker a já nebyl vůbec schopný jejich tempo akceptovat. Čtvrté místo se mi ale už podařilo dotáhnout a to i díky obrovské podpoře všech diváků, kteří mě hnali do cíle.“