Potůčková v polovině dubna absolvovala na Tchaj-wanu plného ironmana a obsadila 6. místo. Na polovičních distancích si ale nyní spravila chuť a radovala se z triumfu a v cíli i z pivní sprchy

„Druhý triatlonový závod v tomto roce. V místě konání jsem byla o týden dopředu, takže dost času se seznámit se všemi tratěmi a byly krásné. Podařilo se doléčit bolavé nohy po předchozím ironmanovi, a tak jsem na start nastupovala naprosto v pořádku. Nicméně už od probuzení jsem se nějak dobře necítila a nejraději bych zalezla zpět do postele. Ve vodě se mi ten pocit potvrdil. Šlo to hodně ztuha, chyběla potřebná lehkost. Vodu jsem opouštěla na druhém místě, po depu asi se ztrátou 10s na vedoucí mladou závodnici,“ řekla Potůčková k úvodní disciplíně.

„Na kole jsem ji předjela hned na třetím kilometru a ač se mi zdálo, že šlapu docela dobře, najednou se vedle mě na 37. objevila dívka znovu. Doprovázena motorkou, se mnou nejel vůbec nikdo. Zařadila jsem se za ně a po chvíli mi došlo, že ta motorka ji ke mně dovezla, že občas jede i jeden metr za ní. Rozhodčí během závodu nikde žádní. No nic, jede se dál. Viktor mi pravidelně hlásí rozestupy za mnou, a když se zmenšují, nastupuji na 75.km a vyrážím jako střela vpřed. Motorka opět zůstala s dívkou, mně si nikdo nevšímá. Přejedu odbočku do cíle, brzdím smykem a rychle se vracím. Kužely vyznačená odbočka byla zřejmě pro auta. V druhém depu jsem jako první a v zatáčce u kanálu vidím, že náskok bude určitě přes minutu,“ popsala cyklistickou část Potůčková.

„Běh ve městě je krytý stromy, tam se běží parádně. Pak příchází vyprahlý chodník a nekonečná asi 5km rovná silnice. Ve vedru opět vše rychle usychá a já už chci zpomalit. V tom mi Viktor na 15.km hlásí, že je náskok 1:30, že ještě musím zabrat. Posledních 5km v tranzu, vylít na sebe vše na občerstvení, a i když cítím hodně bolavých míst všude na chodidlech od promáčených bot, musím. Stíhám to v cíli na 1. místě, vydýchávám asi pět minut. Jsem zase totálně přehřátá, druhá kůže po dvou týdnech opět spálená. Nevadí, to se zahojí. Mise Tchaj-wan splněna. V nohách mám kvalitní závodní kilometry, k tomu i nějaké tréninkové v teple. A z ostrova jsem během dvou výletních dnů i leccos viděla. Jako destinaci doporučuji všem, závod Challenge je trochu náročnější na logostiku a bez auta obtížnější vše objet. Ale jako o PRO závodnici o mě bylo postaráno výborně,“ uzavřela Potůčková s tím, že Tchaj-wan navždy zůstane v jejím srdci.