Luboši, v anketě Trenér roku jste se umístil na děleném čtvrtém až desátém místě. Co to pro vás znamená?

„Znamená to pro mě mnoho. Možná až teď jsem si pořádně uvědomil, čeho Sebastian vloni vlastně dosáhl. Netroufnu si srovnat první místo Sebastiana na Havaji s prvním místem Martiny Sáblíkové na olympiádě, ale samozřejmě mě to hřálo u srdce, dostat ocenění jako její trenér pan Novák. Když jsem byl v Divadle Ypsilon na vyhlášení, byl jsem jako Alenka v říši divů. Být v jedné místnosti s takovými sportovci a trenéry, které jsem předtím viděl jen v televizi, mi doopravdy udělalo obrovskou radost. Nedovolil jsem si ani nikoho oslovit, přeci jenom jsou to pro mě pořád „lidé z televize“.“

Ať už jste byl v absolutním pořadí čtvrtý, nebo desátý, je to pecka. Souhlasíte? Přece jen je to umístění v elitní desítce a to se mezi triatlonisty často velmi cení.

„Pro mě osobně nehraje roli, jestli jsem byl čtvrtý nebo desátý. Top 10 je úplně super.“

Čekal jste něco takového?

„Potěšilo mě už to, že mě Česká triatlonová asociace nominovala. V roce konání olympijských her jsem ale vůbec nečekal, že bych se mohl nějak slušně umístit. Přeci jenom nežiju v Čechách, největší úspěchy mám s německými sportovci a poslední dobou navíc ve středním a dlouhém triatlonu, což nejsou olympijské sporty. A úspěchy českého sportu v roce 2014 byly neuvěřitelné. Je obdivuhodné, kolik výborných sportovců naše malá republika má.“

Čemu přisuzujete, že vás členové Unie profesionálních trenérů dostali takhle vysoko?

„Jak už jsem řekl, vzhledem k tomu, že žiju a trénuju v Německu, tak výsledek Sebastiana na Havaji musel hodně zaujmout, že mi dalo několik členů Unie profesionálních trenérů svůj hlas.“

Blíží se konec února. Jak tento v Česku zimní čas trávíte vy jakožto nejlepší triatlonový trenér na světě?

„Zní to hezky, nejlepší triatlonový trenér na světě, ale to nejsem. Podle mě je Javier Gomez nejlepším triatlonistou, tudíž jeho trenér je nejlepším trenérem. Začátek roku jsem trávil s pár sportovci na soustředění na Šumavě, kde jsme hodně plavali a jezdili na běžkách. Pak byl kratší běžecký blok v Německu, než přišlo další soustředění na Kanárských ostrovech – Fuerteventuře – a v popředí samozřejmě byla cyklistika. Teď letím na pár dní na Challenge Dubaj. A od půlky března opět Fuerteventura.“

Máte pod křídly mnoho svěřenců z mnoha koutů zeměkoule. Kolik jich je celkem?

„Momentálně mám deset profíků a více už jich nepřijímám. Jsou to hlavně Němci, Švýcaři a Rakušani. Teď k tomu přibyla jedna Angličanka a jedna Irka. Mezi hobíky mám sportovce z Karibiku, Dubaje, Moskvy a samozřejmě středu Evropy – hlavně německy mluvící.“

Jak vaše trénování funguje? Asi těžko stíháte vidět se s každým řekněme jednou týdně.

„Hobíky vidím tak dvakrát, třikrát do roka. Buď na závodech, nebo je navštívím u nich doma. Celé trénování probíhá formou tréninkového plánu, který posílám emailem a pravidelnou komunikací po telefonu, Skypu, Facebooku. S profíky samozřejmě vyhledávám více kontaktu. Pořádám pravidelná soustředění, Šumava, Fuerteventura, Freiburg. Přímo ve Freiburgu, kde bydlím i já, mám tři sportovce: Christopher Hettich (má největší naděje na Rio), Andreas Böcherer (1. místo na ME 70.3 Wiesbaden 2011 a 8. místo Ironman Havaj 2011) a Maurice Clavel (2. místo ME 70.3. ve Wiesbadenu 2014). A se Sebastianem trávím před ME ve Frankfurtu vždy tak posledních 14 dní, a před MS 70.3. a Havají jsme spolu sedm týdnů v kuse. Včetně pěti týdnů přímo na Havaji.“

Jak se k vám zájemci dostávají? Ať už z řad hobíků, tak z profesionálů.

„Vetšinou se mi sportovci ozvou po mailu, který najdou na mých webových stránkách, nebo mi napíšou na facebooku.“

Vaším největším esem je Sebastian Kienle. Mistr světa v ironmanu, dvojnásobný mistr světa na půlce. Jak jste se poznali, jak spolupráce začala, jaký jste viděl potenciál a jak jste pak slavili všechny úspěchy?

„Se Sebastianem jsme se seznámili v únoru 2006, když jsem se stal trenérem mládeže ve spolkové zemi Baden-Württemberg. Sebastian byl tenkrát ve výběru. Dával jsem mu jen pár rad do tréninku. Spíše takové maličkosti, ale vedlo to k tomu, že se hned v červenci 2006 stal mistrem Německa do 23 let. Hrálo nám do karet, že to bylo ve Schliersee, v Alpách, těžká cyklistika, ale Sebastian viděl, že ty rady, co jsem mu dal, až tak špatné nebyly. Pak z věkových důvodů musel mládežnický výběr opustit. A mě oslovil, jestli bych ho i nadále mohl trénovat. Už od začátku byl vidět obrovský talent a motivace. Myslím, že už někdy v roce 2009 v interview pro etriatlon.cz jsem řekl: „Jméno Sebastian Kienle by si měli všichni dobře zapamatovat.“ Trénujeme spolu devět let, od titulu mistra Německa 2006, přes 2. místo na ME 70.3. Wiesbaden 2010, 2. místo na ME v Ironmanu 2012 Frankfurt, 1. místo MS v 70.3. v Las Vegas 2012+2013, 1. místo ME v Ironmanu 2014 ve Frankfurtu, 3. místo MS v Ironmanu Havaj 2013 až 1. místo MS na Havaji 2014.“

To je úžasná prezentace Sebastienových úspěchů. Jaké jsou vaše společné cíle pro letošní sezonu?

„Cíl je jasný a to obhajoba vítězství na Havaji.“