Heleno, po dvou letech dominance jste letos v Evropském poháru Xterra obsadila druhé místo. Jak to hodnotíte?

„S druhým místem v celkovém hodnocení jsem velmi spokojená. Kdyby mi někdo na začátku sezony řekl, že před posledními dvěma závody budu mít ještě teoretickou šanci bojovat znovu o příčku nejvyšší, myslela bych si, že je blázen. Do sezony jsem totiž vstupovala po promaroděné zimě dost nesvá, ale odhodlaná se s tím poprat.“

V posledním závodě seriálu v Dánsku jste o víkendu skončila druhá. Jak se vám tam líbilo a jak se pro vás závod vyvíjel?

„Závod v Dánsku byl nádherný. Krásné místo pro takový závod. Moře bylo sice studené, ale podařilo se mi dobře zaplavat. A i když jsem na kole padala, podařilo se mi v blátivé trati najít optimální stopu a do běžeckého depa jsem vjížděla jako první. V běhu jsem se chvíli držela s úřadující mistryní světa Kathrin Müllerovou, ale jejímu tempu jsem pak už nestačila a doběhla si pro druhé místo.“

V konečném účtování k třetímu triumfu v řadě chybělo 28 bodů. Nehlodá ve vás maličko červíček, že tyhle body se někde urvat daly?

„Myslím, že asi ne. Nakonec se počítalo šest závodů z 11, a protože Kathrin jich šest vyhrála, bylo úplně jedno, jestli to bylo o 28 bodů nebo o 100. Pravda je, že se mi nepovedl závod ve Švýcarsku a hned po něm jsem byla nemocná a kvůli tomu vynechala Xterru ve Francii. Myslím, že tento rok jsem nebyla schopná po skvělém výkonu na kole už skvěle běžet.“

Jak zatím vnímáte letošní sezonu? Vše začalo zimním triatlonem, pokračovalo to Xterrou na nejvyšší domácí, evropské i světové úrovni. Co se povedlo, co naopak nevyšlo úplně podle představ?

„Těch zimních triatlonů moc nebylo, nakonec jen domácí závod v Jablonci a Mistrovství republiky na Pradědu. Podařilo se mi jak na ME tak na MS získat bronzovou medaili, s čímž jsem velice spokojená. Na celé sezoně se podepsala onemocnění v zimě a pak to po Švýcarsku. Některé závody se mi povedly, jako třeba ve Švédsku nebo v Itálii, kde jsem vyhrála. Překvapila jsem sama sebe, že umím jezdit i v náročném terénu a to nemyslím stoupání, ale rovinaté tratě se spoustou techniky. To pro mě letos bylo snad nejpříjemnější zjištění.“

Sezona byla náročná, ale konec ještě není. Čekají vás nějaké závody předtím, než se vydáte na legendární mistrovství světa Xterra na Maui, které je na programu za necelé dva měsíce?

„Ještě se chystám na závod T-Natura do Slovinska koncem září. Určitě bych ale jela i nějaký závod doma, než vyrazíme na Maui, kam pojedu už po čtvrté.“

Budete se na MS nějak speciálně připravovat? Přeci jen podmínky na Havaji bývají hodně náročné. Zejména velké vedro a vlhko.

„Přemýšlela jsem o tom, ale nakonec asi zůstane všechno při starém. A hlavně nechci být na dlouho bez dcerky Mariánky. Myslím, že těch 10 dní je pro nás obě ještě dost dlouhá doba. Dříve jsem alespoň chodila do sauny a pořádně se tam potila, ale poslední rok mi sauna nedělá dobře, takže to budu muset vynechat. Pravda je, že já mám teplo při závodech ráda, ale na Maui už to není teplo, je to vedro.“

Co vaše dcerka Mája, jak vnímá vaše úspěchy? Během sezony jsme viděli několik společných fotek z cílové rovinky.

„Mája vnímá moje závodění pozitivně. Když je na závodech, těší se, že se mnou poběží do cíle. Také to v Žitavě oplakala, když se mnou neběžela. Sama doma má také číslo na kole a jezdí a běhá a říká, že taky půjde na trénink.“

Čím vás Xterra uchvátila a na co byste případně nalákala nové závodníky?

„Je to skvělý sport. Každá země, která Xterru pořádá, je specifická. Všude je něco jiného, krásného a nejlepší na tom je, že se tam stále sjíždějí ze všech koutů světa ti samí lidé a k nim přibývají noví. Je úžasné sledovat, jak se při tom všichni baví a užívají si závodění. Heleno, děkujeme za váš čas a přejeme mnoho úspěchů nejen na závodním poli.“