Jaromíre, obvyklá představa o svazovém činovníku je, že to je bafuňář s bříškem a pokud má sportovní minulost, pak opravdu jen minulost. O vás a vašich kolezích to ale rozhodně neplatí. Aktivně objíždíte velké závody, na některé vozíte i rozhodčí a děti. A když jsme si byli spolu zaběhat, měl jsem co dělat, abych stačil…

"Díky. Pravdou je, že většina našeho bafuňářského sboru jsou sice původní, ale zároveň i dnes aktivní sportovci. Triatlon je relativně mladý sport, já jsem se triatlonem živil jen krátce v letech 1989–2001. Technický ředitel Tomáš Petr se již od té doby drží na top úrovni a závodí i na ironmanských tratích. Sportovní ředitelka Lenka Kovářová byla na x olympiádách a nyní, co povila potomky, se její soupeřky třesou, kdy začne znovu závodit. Letos již byla viděna ve štafetě Fordu na závodu Czechman. Dále pak Eva Potůčková Nováková v roli koordinátorky neolympijské reprezentace (dlouhý triatlon, terénní triatlon, aquatlon, zimní triatlon) je u nás jedna z nejlepších absolutně, aktuálně drží 5. místo v Českém poháru dlouhého triatlonu Frod Czechman Tour, má dvě vítězství ze dvou startů a před ní jsou jen závodnice s vyšším počtem startů.

Já se jakž takž sportovně držím, abych nedělal své roli ostudu, ale letos jsem zklamal sebe i okolí. Původně jsem vyhecoval Jirku Kejvala (pozn.red.: šéfa Českého olympijského výboru), aby startoval na u nás největším a nejprestižnějším závodě Czechman. I já jsem chtěl jet, ale míra pracovních povinností a čas věnovaný tréninku dětí a rodině mi nedovolily se připravit tak, aby to pro mě nebyla ostuda. Tak jsem nastoupil jen do štafety, kterou jsme pak s kolegy Markem Kavanem a Lubošem Gaislem vyhráli. (úsměv) Jirka Kejval zajel bezvadně, moc mu k jeho výkonu blahopřeji. No a sbor mých oficiálních poradců pak nenese žádnou pochybu o sportovní způsobilosti: Honza Řehula v roli poradce pro zahraniční záležitosti je na tom více než dobře, sic aktuálně hlavně v roli trenéra části australského národního týmu. A u dalšího poradce pro strategické záležitosti, Filipa Ospalého, snad není ani třeba komentáře."

Pojďme k triatlonu a péči o něj z vaší pozice. Závodů je oproti běhu asi desetina, účast na nich je taktéž výrazně nižší než v běhu či jiných sportech. Hobby základna je úzká, top akce zase začátečníkům moc vzdálené výkonnostně. Jak tuto mezeru překlenout?

„Zorganizovat singl akci (samotný běh, lyže či kolo), tedy myslím závod bez depa nebo bez více dep, je triviální, levné a troufne si na to leckdo. Pro lidi je to sportovně jednodušší a logisticky proveditelnější, technicky i finančně dostupnější. Znám x lidí, kteří si zkusili pořádat triatlon a zase z toho rychle couvli, protože vydělají méně peněz na startovném a mají násobně víc práce a zodpovědnosti. Navíc propustnost tratí v ČR je na drtivé většině míst omezená – a tím myslím v místech, která jsou pro triatlon vhodná (počty parkovacích míst, velikost vodní plochy, prostor pro depo, vhodná silnice nebo terén), zatímco samotný běh nebývá limitující. Z toho všeho plyne, že triatlon není a nebude sportem, který by mohl konkurovat jednoduchým single sport závodům. Triatlon je exkluzivní a drahý sport, jak na hobby, tak na profi úrovni. To je tedy důvodem, proč na položenou otázku odpovídám: žádnou mezeru naznačeného typu se překlenovat nesnažíme a jsem na to svým způsobem hrdý.“

Kolik lidí se podle vás aspoň nepravidelně věnuje triatlonu a kde byste rádi toto číslo viděli dejme tomu za pět let?

„Toto se velmi těžko odhaduje. Všechny série Českých pohárů (zimní, aquatlon, terénní, dlouhý, duatlon a olympijský triatlon) čítají zhruba 50 závodů za rok, na kterých se v kategoriích od osmi let otočí zhruba dva tisíce závodníků výkonnostní a na české poměry špičkové úrovně. Od letošního roku jsme z pozice ČTA spoluvyhlašovateli cca 70 závodů krajských sérií pro děti 8–15 let, kde se odhadem otočí další zhruba dvě tisícovky závodníků, částečně se překrývajících. Vedle toho je v ČR cca dalších 100–200 „závodů“, které však často mají velmi chabou sportovní úroveň, nedodržují se pravidla triatlonu, nejsou na nich rozhodčí, neexistuje vymahatelnost sportovního práva (nelze se např. odvolat k soutěžnímu výboru), nejsou dodrženy věkové kategorie, není zajištěna zdravotní služba, není uzavřena trať na kolo – to pro mě nejsou závody v pravém slova smyslu, sic se jich účastní odhadem deset tisíc lidí. I přesto je bezva, že zde tyto závody jsou! To jsou ty pravé kořeny triatlonu, to je ta potřebná „masová základna“. Na závodech tohoto typu jsem v osmdesátých letech závodil a bez nich by triatlon nikdy nevznikl.“

Na kterých závodech se tedy hobík nebude cítit na vedlejší koleji? Ubezpečení, že všude je vítán, nestačí v momentě, kdy přijedu na závod a tam je padesátka svalnatých borců, kteří mi uplavou v první disciplíně a já se pak ve vodě plácám sám…

„Jasné je, že závody Českého poháru mají vyšší sportovní kvalitu a každý musí zvážit, zda si na to troufne. Navíc zde často platí specifická pravidla, například nejvyšší povolený časový odstup na vítěze po plavání, nebo po dojetí čelem závodu o cyklistický okruh může být závodník ze závodu stažen. Proto jsou vedle závodů Českých pohárů často organizovány závody hobby, jako například nedávno v Opavě. Každý závod, který nemá statut Českého poháru, bude pro každého hobíka komfortní. Pokud naleznete závod, který nese statut „partnerského závodu“, ten se liší tím, že se na něm budou dodržovat pravidla, budou na něm rozhodčí a ponese znaky – aspoň z mého hlediska – skutečného závodu, nikoli měřeného tréninku.“

Čím si vysvětlujete, že český triatlon respektive triatlonisté jsou častěji vídáni na televizních obrazovkách než běžci?

„Ono to ale není samo s sebou. Aby se triatlony v televizi objevily, to stojí hromadu úsilí a peněz. Záznamy triatlonů na ČT4 sport, v poslední době to bylo ze závodů v Brně, Račic, Ostrova, Pardubic, Opavy a Telče, jsou zajištěny smluvně a tyto přenosy stojí značné peníze. Vedle toho se budou letos opět vysílat sestřihy ze závodů Ironman, díky dotacím z MŠMT a díky sponzorům (Novell, Ford, Cisco, Alex, Allq) jsme jako asociace schopni toto nasmlouvat a garantovat. Podobně je tomu ve světě, kde často navíc dominují silné pořadatelské agentury, které profitují na velkých sériích závodů. U nás se tento princip také snažíme podpořit, ale bohužel kvůli malé propustnosti tratí a v kombinaci s ne zcela ideálním počasím střední Evropy se to myslím nikdy nedostane do takové masovky, jako tomu je například v USA nebo Austrálii. Jednu sezonu jsem závodil a pobýval ve Finsku v dobách největší slávy Pauli Kiuru a bylo to tam stejné jako u nás. Prostě nejsme podnebím a při absenci moře pro triatlon zcela ideálním místem.“

ČTA má „čtyřletky“, kryjící se termínově s olympiádami. Co je cílem té aktuální?

"Pravidelný cyklus olympijského sportu je daný tím, že po každé olympiádě je volební valná hromada. Proto se všechny důležité věci směřují s ohledem k tomuto cyklu. Některé cíle této čtyřletky shrneme v bodech:

• fixovat soutěže dětských kategorií: 8 let, 9 let, 10–11, 12–13, 14–15 let na krajských úrovních (na republikové to funguje již od 2011),
• zajistit metodickou a organizační rovinu práce s mládeží od 8 do 15 let. To je naše hlavní poslání, motivovat a podporovat práci s mládežnickými kategoriemi. Chytat kočku za ocas v dospělých kategoriích je sice prima, ale tím nové olympioniky nenajdeme,
• zajistit financování pro skupiny závodníků i mimo kluby, na principu profesionálních triatlonových stájí. Nyní evidujeme již desítky firem v ČR, které mají o profi stáje zájem. Název profi stájí je již uváděn u jmen závodníků ve všech startovních a výsledkových listinách, stejně tak v pořadí Českých pohárů,
• naplnit organizačního pavouka asociace všemi rolemi (například nemáme CFO, finančního ředitele, osobu odpovědnou za shromažďování a digitalizaci historických výsledků závodů, práci s dobrovolníky, managera výstavby sportovního centra, atp,
• pro mě osobně je pak „drobným“ cílem nalézt vhodného ředitele ČTA, a mít tak víc času na shánění peněz pro triatlon a práci na zahraničním poli.

Co se vám osobně za poslední období ve vedení triatlonu nejvíc povedlo? Z čeho máte radost?

„Nejvíc se nám podařilo, myslím, v loňském roce, díky mimořádné státní dotaci jsme dokázali nastartovat a částečně financovat práci s mládeží 8–15 let. Na základě ní je nyní evidováno více než 500 tréninkových mládežnických skupin, které sdružují kolem 2000 nových dětí.“

Co naopak trochu vázne?

„Vázne toho spousta, až teď rozpačitě váhám, co všechno napsat. Jako jednu z hlavních systémových slabin vnímám malý počet kvalifikovaných trenérů, kteří by se byli ochotni věnovat dětem. Bavíme se o řádech jednotek tisíc lidí. Máme pro ně potřebné materiály, podklady a metodiky, nějak se to rozbíhá, ale jak na začátečnické, tak na profi úrovni váznou trenéři. Z mého pohledu pak také vázne edukace, pochopení a osvěta mezi manažery jak ve státní sféře, tak v ostatní sportovní politice. Abychom se jako relativně malý, ale vcelku úspěšný sport nemuseli plazit po zemi a žebrat. Triatlon je drahý sport. Abychom dokázali mít kvalitní závodníky porovnatelné se světovou špičkou a tito mohli komfortně cestovat a bydlet a závodit po světě, dostali se do světového žebříčku a kvalifikovali se na OH, na to vše jsou potřeba peníze. Státní dotace do triatlonu jsou v řádu deseti až dvaceti milionů korun ročně, což je srovnatelné s výší dotace na jednu motoristickou akci, kde se produkují jedovaté plyny, hluk a sem tam i někdo zemře… Celý systém financování českého sportu je k aerobním sportům, které přinášejí lepší zdraví lidí, a dávají tak české ekonomice sílu, macešský. To je to trapné! I to je důvodem, proč ČTA bude na jaře spoluorganizovat druhý ročník konference Vliv sportu na výkonnost české ekonomiky."

Vraťme se ještě k projektu na podporu a propagaci triatlonu mezi nesportující mládeží. Jelikož peníze nešly primárně na podporu již existujících oddílů, sklidil u nich jistou míru nevole. Můžete celou myšlenku projektu ještě jednou krátce připomenout a vysvětlit, proč peníze nešly přímo do oddílů?

„Jednalo se o finance pro manažery dětských kategorií. Z celkem šesti milionů korun připadly dva na manažery v klubech a byli to z drtivé většiny tací, kteří se přihlásili a splnili kritéria. To byli a jsou členové klubů, takže dotace do klubů z jedné třetiny šla. Ale hlavním cílem projektu bylo získat lidí nové, na to se použily dvě třetiny prostředků. Vlna nevole byla na jednání valné hromady ještě před spuštěním projektu, kde jsme si to vyříkali a projekt upravili. Nevím o žádné následné vlně nevole, která by byla v průběhu, nebo v současné době.“

Jak tento projekt hodnotíte po zhruba půlroce fungování? Přinesl již nějaké výsledky?

„Neumím si představit, že bychom projekt udělali jinak. Dopadl bezvadně. Jeho výsledkem je hromada nových sportujících a toto léto závodících dětí na mnoha závodech, hlavně nových krajských seriálů. Některé již fungovaly dříve, například v jižních Čechách. Od příštího roku bude z těchto krajských závodů mechanismus nominace na MČR žáků 8–15 let.“

Jaké další projekty zajímavé pro širší veřejnost jsou v přípravách?

„Připravujeme jeden další velký celoplošný projekt, ale jeho prvky nemůžu prozradit. Kapr si přece sám nevypustí rybník! (úsměv) Ale vážně, máme nyní nedotažených několik nových věcí, že teď musíme chvíli vše stabilizovat. Za zcela novou věc pro pořadatelskou veřejnost máme ještě "teplý“ nástroj pro měření výsledků pomocí chytrých telefonů, bez nutnosti čipové technologie, která je pro mnoho pořadatelů cenově nedostupná. Informace o tomto budou brzy dostupné na www.triatlon.cz, nyní jsou na vyžádání na tomas.petr@triatlon.cz."

Zmínil jste profi týmy. Představte prosím blíže tento projekt. O čem je a komu je určen?

„Profesionální triatlonové stáje jsou skupinky závodníků libovolně složené z různých klubů i bez klubové příslušnosti. ČTA prodá licenci profi stáje každému právnímu subjektu, pokud ten doloží souhlasy členů stáje a jejich klubů na rok nebo více let. Závodníci tak mají možnost prezentovat svého sponzora – typicky majitele profi stáje – na úrovni názvu svého klubu. Dali jsme tak možnost všem závodníkům, aby vedle názvu svého sportovního klubu mohli prezentovat i své sponzory. Snažíme se tím podpořit financování sportu ze zdrojů firem a děkuji v této souvislosti společenské odpovědnosti šéfů a majitelů. Informace na dané téma poptávejte na profistaj@triatlon.cz, nebo na sekretariátu ČTA. Výčet dnes již založených profi stájí je zde .“

V triatlonu, aspoň tom elitním, je patrná vysoká míra centralizace. ČTA provozuje portál Czech Triseries, přes který „teče“ přihlašování na závody, výsledkový servis, nabídka fotek. V jiných sportech to takto úplně není, v běhu dokonce vládne úplná volnost. Přesto se rozvíjí výrazně rychleji než triatlon, myšleno počty fanoušků holdujících tomu kterému sportu. Nemyslíte?

„Pořádek v datech závodníků, nikoli jen elitních, přihlášek, výsledků, pohárů v triatlonu není příčinou toho, že má triatlon slabší základnu fanoušků, jak to celé roztomile nazýváte. Pravé příčiny tohoto jsme diskutovali výše. Přebíral jsem vedení triatlonového svazu v ČR před čtyřmi lety. Do té doby zde nebyl žádný centrální datový server a za předchozích cca deset let se zde – mírně a zdvořile řečeno – nic nerozvinulo. Posláním České triatlonové asociace je konsolidace dat, soustředění sportovních výsledků v časových řadách na jednom místě a přitom naše členy ochránit od spamů a jiné nevyžádané komunikace. To se nám myslím daří a mám pár dobrých důvodů se domnívat, že se stejnou cestou jako triatlon se vydají i národní svazy a asociace ostatních sportů, stejně tak k celému tématu přistupuje i Český olympijský výbor, který připravuje projekt Portál ČOV.“