V Brazílii skončila těsně pod stupni vítězů, v Peru už si medaili uniknout nenechala a doběhla třetí. Výsledky bere jako motivaci k další práci, která by měla vést ke splnění jejího olympijského snu. Více v následujícím rozhovoru.

Petro, v Limě na Panamerickém poháru to zacinkalo třetím místem. Jste spokojená? Co se vám honilo hlavou, když jste probíhala cílem?

„Spokojená samozřejmě jsem. V cíli jsem cítila úlevu, že jsem unikla nepopulární bramboře a těšila se, že se postavím na stupně vítězů.“

Jak jste bronzovou medaili oslavila?

„Po závodě jsem se necítila moc dobře, takže na nějaké slavení nebyly myšlenky. Byla jsem ráda, že jsem našla sílu, abych si složila kolo do tašky. Pak jsme se společně koukli na film a šli spát. Druhý den večer jsme už seděli v letadle. Ale nechci, aby to vyznělo smutně. Postel a spánek pro mě byly nejlepší oslavou.“

Kam tento úspěch stavíte ve své kariéře? Jsou nějaké výsledky, kterých si ceníte více?

„Jak už jsem říkala, z třetího místa na Panamerickém poháru jsem měla radost, ale určitě ho neberu jako životní výsledek. Beru ho jako další krok a motivaci na dlouhé cestě k mému snu.“

Popište, jak se pro vás závod vyvíjel?

„Plavalo se v oceánu, neopreny byly povoleny. Lima je rájem surfařů, což není pro triatlonový závod zrovna ideální. Podmínky byly ale pro všechny stejné. V prvním okruhu jsem se spíš rozkoukávala, o to větší radost jsem měla, když jsem vybíhala z vody jako druhá. Švýcarská závodnice nám uplavala. Všichni ostatní plavaly za mnou, táhla jsem za sebou zbytek startovního pole, byl to super pocit. V závěru jsem se dokonce svezla na vlně, což mi pomohlo získat náskok při náběhu do depa. Snad poprvé jsem měla čas si svléknout neopren, naskočit na kolo a v klidu se obout. Švýcarka zvolila taktiku sólo závodu, já jsem počkala na zbytek holek. Na kole jsem se cítila mnohem lépe než v předešlém závodě. Zkusily jsme společně s Bárou Hlaváčovou několik nástupů, bohužel se nám žádný nezdařil. Švýcarka nám bohužel „nadělila“ další minutu. Do depa nás vjíždělo šest. Nakonec jsem měla radost, že jsme cyklistickou část zvládly odjet bez defektu, protože stav silnic v Limě byl bídný. Bylo jasné, že díky pomalému tempu na kole se rychle poběží. Přestože švýcarská závodnice výborně plavala a jela na kole, neměla šanci svůj náskok udržet. Z depa jsme vyběhly jako střely. Během prvního okruhu ze čtyř jsme na ni stáhly 40 vteřin. Snažila jsem se držet tempo s atletkou z Kolumbie. Nakonec mi utekla. Nepodařil se mi zachytit ani nástup Mexičanky, které v závěru také začaly docházet síly.“

Dá se říct, že vám tedy podmínky v Peru seděly?

„Podmínky v Peru byly dobré, počasí bylo snesitelnější než týden před v Brazílii na Akademickém MS a i aklimatizace byla delší. Do Brazílie jsme totiž odlétali v pátek a už v neděli byl závod. A to mi moc nesedlo. V Peru jsem se cítila lépe.“

Zmínila jste Brazílii a Akademické MS v triatlonu. Skončila jste bramborová. Zhodnoťte ten závod a povězte, zda to vnímáte jako úspěch.

„Čtvrté místo jako úspěch nepovažuji, protože věřím, že jsem měla navíc. Závod se pro mě vyvíjel dobře, ale tělo bohužel stávkovalo. Neměla jsem svůj den, ale i s tím se musí umět člověk poprat a nevzdávat to. Silou vůle jsem se nakonec „dotlačila“ na čtvrté místo. Což je oproti předešlému šampionátu polepšení o jednu pozici. Za dva roky se AMS bude konat ve švýcarském Nyonu, tak doufám, že tam už to cinkne.“

Jaký je nyní váš další závodní program? Které závody pro vás v letošní sezoně mají největší prioritu?

„Za 14 dní se těším na EP pohár do Bratislavy, kde bych chtěla získat další cenné body do ITU žebříčku. Pak už bych mohla mít šanci se dostat na startovní listiny závodů Světového poháru a Světové série. Nejdůležitějšími závody budou samozřejmě ME, které se koná v rakouském Kitzbühelu na konci června a srpnové MS v Edmontonu.“