Jak se cítíš tři dny po vítězném Wintermanovi? Převládá euforie nebo vyčerpání?

„Stále moc nemůžu uvěřit tomu, že jsem Wintermana dokázal vyhrát a hlavně, že se to podařilo již letos. Byl to můj sportovní sen a ještě v týdnu před závodem jsem si dělal legraci, že tam budu jezdit do té doby, dokud nevyhraji. Myslel jsem, že to bude ještě pár let trvat.“

Před závodem jsi říkal, že tento speciální extrémní podnik je pro tebe skoro víc než mistrovství světa v Nice, kde jsi letos také startoval. Co pro tebe víkendový triumf znamená?

„Doslova splnění jednoho velkého snu! Jsem opravdu šťastný, že se mi to povedlo. Spousta triatlonistů sní o Havaji. Taky bych se tam rád jednou pro ten zážitek podíval, ale mým vrcholem a cílem je uspět na Norsemanovi. Mám rád hodně dlouhé závody a kopce. Navíc Winterman je opravdu unikátním a jedinečným závodem a jsem moc rád, že jsem se zapsal mezi jeho vítěze.“

Byla to tvoje třetí účast. Rád se vracíš na tratě plavecké části ve studeném Labi, skoro 200 kilometrů Lužickými horami a závěrečný maraton, který má své ikonické finále na Ještědu. V čem všem je pro tebe Winterman unikátní?

„Hodně se mi líbí extrémní ironmany. Ještě než jsem se vrátil po sedmileté sportovní pauze k triatlonu, jsem je sledoval, včetně prvního ročníku Wintermana. Na třetí ročník roku 2017 jsem se odvážil přihlásit, to byla moje první triatlonová sezona a téměř bez tréninku jsem ho absolvoval. Také jsem to dost odnesl na kole, kde jsem měl obrovské bolesti kolen, ale závod mě absolutně pohltil. Loni jsem se vrátil a po systematické přípravě a dobrém běhu jsem se dostal na třetí místo. K pravidelnému návratu na tratě Wintermana mě vede několik důvodů. Moc se mi líbí myšlenka závodu, pořádají ho skvělí lidé Daniela a Vláďa Peškovi, doslova do něj dávají srdce… Myšlenka vzniku tohoto závodu je spojena se srdcem jejich malé dcerky. Je zde jedinečná atmosféra, nádherná příroda a krásné tratě. Závodník zde nezávodí jen sám za sebe, ale také za svůj support, protože bez něj závod nelze absolvovat a hlavně je zde charitativní podtext závodu, kdy vítěz věnuje finance spolu s pořadateli na dětské kardiocentrum v Motole. Všichni, kdo dokončí tento závod, se stávají členy Wintermanské rodiny.“

Letos jsi jako vítěz předával zmiňovaný šek přímo do rukou primáře motolské dětské kardiochirurgie. Jak jsi vnímal tento moment?

„Charitativní podtext závodu a to, že vítěz může předat šek na dobrou věc, je skvělé. Mohl jsem předat šek v hodnotě 170 000 Kč do rukou primáře tohoto oddělení, kde každý den zachraňují dětské životy. Zachránili tam i malou dcerku pořadatelů. Adélku mám moc rád, je to úžasná holčička a jsem hrdý, že jsem vyhrál její závod a přispěl tak svým jménem na prospěšnou věc, toho si na celém vítězství cením ze všeho nejvíce. Výhru v závodě a dřevěnou plaketu, kterou jsem dostal, bych navíc rád věnoval své přítelkyni Niki, protože ona mě naučila, jak se mají překonávat překážky nejen ve sportu, ale hlavně v životě. Bez ní bych dnes vůbec nesportoval.“

S obhájcem loňského vítězství Davidem Jílkem jste se postarali o dechberoucí souboj o zlato. Pár set metrů od vrcholového cíle Ještědu jste byli pospolu a bojovali o každý metr.

„Bylo to hodně napínavé až do konce. Davida jsem konstantě sbíhal, na 30. km jsem se dostal již jen na rozestup jedné minuty a v prvním táhlém kopci ho zahlédl před sebou. Myslel jsem si, že to bude trochu snazší, když už jsem se dostal tak blízko, ale David mi nic zadarmo nedal. Celých 10 km jsme byli jako na gumě, dostal jsem se i na vzdálenost 20 m, ale David se rval o každý metr a zase mi kousek poodskočil. Navíc jsem začal dostávat křeče do břicha a bolest a vyčerpání byly opravdu dost intenzivní. V závěrečných serpentinách pod Ještěd jsem si chvilku dokonce říkal, že to dnes nevyjde, ale nechtěl jsem to vzdát a znovu jsem se začal dotahovat. Na konci serpentin, kdy se začalo stoupat strmě na Ještěd, jsem se dostal před Davida a dal do toho poslední zbytky sil s vědomím, že už se v životě taková šance nemusí opakovat. Doběhl jsem k finálnímu stoupání pod lany lanovky, které se vybíhá po strmých kamenech. Zde už jsem šel po čtyřech. Bál jsem se, abych nespadl nebo nezkolaboval. Až úplně nahoře na Ještědu jsem si řekl, že to asi vážně vyjde a seběh dolů do cíle už jsem si dovolil zvolnit. K bojovnému výkonu Davida mám velký respekt.“

Po pomalejším plavání ses postupně dotahoval na samotné čelo závodu, kde úřadovali Francke, Jílek a Vabroušek. Byla to tvoje strategie?

„Věděl jsem, že letos je na startu opravdu velká konkurence a umístění na stupních vítězů bude pro mě docela složité, ale rozhodně jsem o něj chtěl zabojovat. Jako klíčové pro mě bylo dobře zvládnout plavání, moc neztratit na čelo závodu, nepokazit první depo a to se vše povedlo. Kolo jsem potřeboval jet podle svého tempa a vhodně doplňovat energii. Věděl jsem, že závod mi začne ve druhém depu a na běhu mohu rozhodnout o dobrém výsledku. Na běh jsem vybíhal s velkou ztrátou okolo 20 minut na vedoucí duo Petr Vabroušek a David Jílek. Věděl jsem, že jsem silný běžec, navíc těžký maraton v kopcích mi opravdu hodně sedí, takže jsem si věřil. Loni jsem zde měl výborný běh, letos jsem věděl, že mám ještě mnohem lepší formu. Když jsem vyběhl, věřil jsem, že se poperu o druhé a třetí místo s Petrem a Vencou Franckem. Současně v tu chvíli jsem si řekl, že do toho půjdu vabank, že jsem schopný 20 minut seběhnout, nešetřil se, risknul to a ono to vyšlo. Běžel jsem o půl hodiny lépe než soupeři, za 3:31, a to mě samotného překvapilo.“

V letošní sezoně jsi absolvoval hodně závodů u nás i v zahraničí. Termín Wintermana je v jejím samotném závěru a mnoho triatlonistů už bojuje s únavou. Navíc podmínky v půlce října jsou v mnohém hodně specifické. Jak ses připravoval?

„Moje finální příprava trvala šest týdnů. Na začátku srpna jsem se zranil, zranění se stalo mimo sport, natrhl jsem si mezižeberní sval a celý měsíc měl úplné volno, nemohl jsem se ani hýbat. Takže to bohužel velmi ovlivnilo přípravu. Měl jsem strach, že to bude hodně znát, ale odpočinul jsem si a měl obrovskou chuť do tréninků a závodu. Vše jsem směřoval k Wintermanovi. Závody, které jsem absolvoval v září, byly z plného tréninku a v rámci přípravy na tento závod. Zařadil jsem klíčové tréninky, týden před závodem hodně spal, zaplaval si v Labi a vyšlo to perfektně.“

Během závodu jsi měl po boku početný support team. Jak jste fungovali?

„Již potřetí jsem měl stejný a sehraný support. Byl jím můj dobrý kamarád Petr Šnábl, který odvedl opětovně skvělou práci. V autě s ním jela jeho žena Janča, která fotila a psala report z průběhu závodu pro moje kamarády a rodinu, kteří mi na dálku fandili. A pak moje přítelkyně Niki, která vše koordinovala. Zná mne dokonale a přesně ví, kdy a co potřebuji. Takže s mým supportem tvořili dokonalý podpůrný tým. V rezortu Malevil v druhém depu na mě čekalo překvapení v podobě rodičů a dalších přátel, kteří mi přijeli zafandit. Dorazili také David a Šárka Dobiášovi z mého CSG TRI Teamu a oba mě postupně podporovali na kole při běhu, to mi také opravdu pomohlo. Celkově bych moc rád poděkoval celému svému supportu a týmu CSG za podporu, moc si toho vážím a bez nich všech bych vyhrát nedokázal.“

Jak hodnotíš uplynulou sezonu, kterou jsi zakončil tímto skvělým úspěchem?

„Letos jsem měl kvalitní zimní přípravu. Jel jsem dva dlouhé závody a několik půlek. Bohužel mi nesedí závody ve velkém horku a úplně mi nevyšel běh na Moraviamanovi, kde jsem si zajel sice osobák 9:30, ale určitě jsem měl na to zajet mnohem lepší čas. V Hamburku jsem se úplně uvařil, navíc tam bylo delší kolo, dlouhá depa a pomáhal jsem u nehody na cyklistice, takže jsem ani tady nezajel nijak dobrý čas. Letos jsem se výrazně posunul na kole, to se ukázalo i na půlkách. Ale hodně mě zbrzdilo zmíněné zranění, které mě vyřadilo na celý srpen z tréninku. To ovlivnilo mé plány a ambice na hezký výsledek na Ironman 70.3 World Championship v Nice, tam jsem jel z úplného volna, měl strach, jak to dopadne a nakonec jsem tam předvedl výsledek, se kterým jsem byl s ohledem na okolnosti spokojený. Ještě v Nice jsem se narychlo rozhodl odjet půlku ve Slovinsku (IM 70.3 Slovenia) a tam jsem zajel dobře, konečně jsem letos po kole běžel a vyjel si slot na šampionát příští rok na Novém Zélandu. Především mi vyšlo vyladění a správné načasování formy na Wintermana, takže jsem s letošní sezonou opravdu spokojen a namotivován do další dřiny. Těším se na další závody v roce příštím!“

Co tě čeká dál? Jaké jsou další plány a cíle?

„Teď začíná sezona podzimních krosů a silničních běhů a na ty se vždy těším. Zkusím si koncem měsíce maraton a půl v Otrokovicích a v prosinci maraton. Chci ještě hodně posunout běh po kole a hlavně se zaměřit na plavání, kde se potřebuji výrazně zlepšit. Na jaře si chci zaběhnout MČR na 100 km, skvěle tento závod zapadá do konceptu Ironmanské přípravy, o které jsem zjistil, že mi sedí a posouvá mě dál. Příští sezonu bych rád zajel rychlý čas na IM v Kalmaru. Doufám, že se dostanu v losovačce na extrémní triatlon Swissman, kde bych se rád kvalifikoval na MS v extrémním triatlonu na Norsemana 2021 a koncem roku se už nemůžu dočkat cesty na Nový Zéland. A určitě nebudu chybět na startu Wintermana!“