Tomáši ještě jednou velká gratulace k výkonu v Almere! Je vidět, že se Čechům v Almere daří, v roce 1999 zde byl rovněž stříbrný Petr Vabroušek. Co pro tebe tento výsledek znamená?

„Děkuji za gratulaci a ani se nedivím, Almere je krásné místo a rád bych se tam ještě vrátil. Výsledek je pro mě dosud nejlepší výsledek v mojí kariéře a velkou energií do dalších tréninků a závodů.“

Letos ses pokoušel kvalifikovat na Havaj, ale ani po super výsledku v Kalmaru to nevyšlo. Jaké jsou tvé plány dál? Budeš se pokoušet o Konu, nebo budeš objíždět velké závody a sbírat zkušenosti a ta Kona prostě někdy klapne?

„Dalším závodem, kde o ni budu bojovat, bude 1. prosince Ironman Argentina, a když tam to nevyjde, budu to zkoušet dál, ale ani ne z důvodu účasti na Havaji, ale protože mi to jde a baví mě to.“

Trénuješ s Lubošem Bílkem, který si tě letos zařadil mezi své „sub 8“ borce. Jak spolupráce probíhá?

„S Lubošem to je aktuálně jen korespondenční metodou, ale v minulosti jsem u něho bydlel v Německu a byli jsme spolu na několika soustředěních. Luboš je ten typ trenéra, který mi přesně sedí. Od začátku mi věřil a já věřím jemu a sedí mi jeho metoda trénování už od roku 2012.“

Trénuješ tedy sám, nebo máš nějaké sparingy, kteří ti pomáhají?

„Většinou trénuji sám, mám občas kamaráda cyklistu na kolo. Tím, že trénuji běžeckou skupinu dospělých, tak si občas zatrénuji i s nimi.“

Kolik hodin týdně odtrénuješ a jaké objemy za rok zvládneš?

„Týdně se to pohybuje od 10 hodin po 30 hodin a za rok to pak dělá okolo 800 hodin, v plavání 700 km, na kole 12 000 km a na běhu 2 500 km.“

Jak vypadá tvoje zimní příprava? Najíždíš kilometry někde v teple, nebo to zvládáš na trenažéru? Jak dlouho na něm vydržíš?

„Většinu zimy trávím na trenažéru a nejdelší tréninky trvají i čtyři hodiny. Nijak mi to nevadí, spíš v tom vidím výhodu, že nejsem omezen počasím, dopravou a časem. Pak se snažím jet každý rok aspoň na deset dní do tepla pro zpestření přípravy.“

Živíš se jen triatlonem, nebo musíš kromě závodění mít nějaké další aktivity, které ti finančně pomůžou?

„Jsem klasicky zaměstnaný jako mechanik ve sportovním obchodě, trénuji v kroužku plavání. Založil jsem si skupinu dospělých běžců, které trénuji i v plavání a pak píšu tréninkové plány běžcům, cyklistům a triatlonistům.“

Jaké jsou tvoje plány do budoucna? Nezaměříš se více na zahraniční závody kvůli sponzorům?

„Moc takhle neplánuji, důležitá je pro mě rodina a triatlon mám jako koníček, který mě baví a pokud se budu stále zlepšovat, budu se více ukazovat v zahraničí, už kvůli konkurenci a větším úspěchům.“

Jsi po Petrovi Vabrouškovi a Filipovi Ospalému dalším borcem, který je schopný jezdit mezi top 3 v ironmanech. Nyní je ale konkurence mnohem větší než před nějakými 15 lety. Kde se vidíš za pár let?

„Řád let je hodně dlouhá doba, ještě ani nevím, co bude příští rok… Nerad plánuji tolik dopředu, v triatlonu to je stejně pokaždé jinak. V tréninku je pořád co zlepšovat, stále cítím, že jsem ještě neukázal své maximum.“

Za poslední roky ses opravdu vypracoval a jsi pro ostatní velkou inspirací. Popiš prosím svou sportovní cestu.

„Začal jsem hokejem v pěti letech a k tomu jsem jezdil na kole, protože táta je cyklista. Ve čtrnácti letech jsem cítil, že mi hokej nejde podle mých představ, i když jsem do toho dával maximum jako nyní do triatlonu. Zkusil jsem atletiku, kde jsem byl i třetí na MČR na 3000 m, ale neuspokojovalo mě to jako hokej."

Co se stalo tou pomyslnou vstupenkou do světa triatlonu?

"Na cyklistických závodech jsem si všiml letáku o triatlonu, zkusil jsem to, skončil jsem na prvním triatlonu čtvrtý a to mě motivovalo to ještě zkusit, až se to stalo mým hlavním sportem. Tím se roztočil kolotoč okolo triatlonu, s rodiči jsem hledal trenéry, kteří by mi pomohli a dostali mě na vyšší úroveň. Několik let jsem byl v triatlonové reprezentaci v krátkém triatlonu, ale nikdy jsem nepatřil mezi úplně ty nejlepší. Tím jsem usoudil, že tudy cesta nepovede, zkusil jsem dlouhý triatlon, a když mi bylo pětadvacet, vyzkoušel jsem poloviční dlouhý triatlon. To už jsem se pohyboval do první patnáctky, nejlépe jsem byl šestý. Ale taky to pořád nebylo podle mých představ, tak jsem zkusil celý dlouhý triatlon a hned to bylo vítězství. Dnes již mám za sebou sedm dlouhých triatlonů a z toho čtyři vítězství, jednou třetí a dvakrát páté místo. S tím jsem už spokojen, hlavní je pro mě neustálý posun.“