Ahoj, rád bych rozvířil téma týkající se běžeckých mýtů.

1. Běh přes špičku. Často vidím názory, že běh přes špičku znamená, že vůbec nedopadnu na patu. Ale to je dle mého špatně. Spíš by to mělo být dle mého tak, že nejprve dopadnu na přední část nohy a následně se pata země dotkne. Pak už je jen otázka, jaké bude (po dopadu paty) rozložení hmotnosti na celém chodile. Já bych řekl, že tak nějak rovnoměrně, spíše o něco více na přední část chodidla.
2. Vertikální oscilace (jak moc se zvýší poloha těžiště během jednoho kroku): Někde jsem četl, že pomůže dělat kratší kroky. Ovšem dle mého to samo o sobě nestačí: Řekněme (pro jednoduchost to přeženu), že někdo dělá kroky dlouhé 1.5m a má vertikální oscilaci 15cm, a jako „nápravu“ tohoto stavu bude dělat kratší kroky (řekněme 1m) a jeho vertikální oscilace se sníží (řekněme na 10cm). Tím si ovšem moc nepomůže, protože v souhrnu na uběhnoutou vzdálenost „nastoupá“ jeho těžiště v obou případech stejnou výšku.

Jaké jsou vaše názory na toto?

Ještě jedna věc nebo spíše kontroverze mě napadá: Dost se prosazuje běh s minimalistickou obuví, ale rovněž se odrazuje od běhu po tvrdém povrchu (např. asfaltu). V tom vidím trochu rozpor, protože nízká podrážka na měkkém povrchu mi připadá že má podobné vlastnosti jako silnější podrážka na tvrdém povrchu. (Záměrně zde neuvádím co z toho je správné, asi to je i dost subjektivní.)

>> check_drummer, 30. 03. 2020 19:56:26

1. Tomu sa odborne vravi dvojita praca clenku. Pozri si odbornu literaturu, netreba nad tym moc filozofovat. Je to vec preskumana a znama mnoho dekad.
2. Akykolvek umely zasah do „stylu“ behu, specialne ak ho pomeriavam kadejakymi elektronickymi parafernaliami, je blby napad. Pri praci na style treba popracovat na specifickej sile, flexibilite a napokon sa vybehat mnohymi, mnohymi kilometrami, zatialco neprestanem pracovat na prvych dvoch menovanych parametroch.

Beh v minimalistickej obuvi je vedlajsou volnocasovou parminutovou zabavcickou a potom pre tych, co maju bod 2. a aj bod 1. perfektne zvladnute. Inak je to trapenie zvierat a sama obuv ta nenauci nic. Samozrejme obuv volim podla povrchu – ergo na beton, ci beh po asfalte si nedam fivefingery, ci vivobarefutaky, to je idiocia. Na horsky beh po sutroch v mnohohodinovom trvani detto. Na makky podklad v lese, ci po lukach – ak mam bod 1. a 2. zvladnuty, preco nie? Tam ide skor o pozitok z behu, ako nejaky zazracny liek na styl len preto, ze mam minimalisticku obuv. A nema to ten isty efekt ako silnejsia podrazka na tvrdom povrchu – uz len pre to, ze zem, hlina, atd. sa nechova ako kompaktne stavena EVA, ci PU pena. Mas inak polozene chodidlo, propriorecepcia je uplne ina a absorbujes aj uplne inak narazy…

Také bych řekl, že kontroverní názor je: „Chceš být lepší, tak se vyběhej.“ To bych řekl, že platí za jednoho velkého předpokladu, a sice, že budeme běhat správnou technikou, nebo lépe řečeno ne špatnou, protože jedna správná technika asi neexistuje. Je jasné, že když bude člověk běhat déle, tak bude mít větší vytrvalost, a i se špatným stylem bude lepší než dříve, ale se stejným úsilím a správnější technikou by na tom mohl být ještě lépe. Špatnou technikou si také člověk může snadněji přivodit nějaký úraz, zvášť při větších zátěžích. Je tu ovšem často tenká hranice mezi správnou technikou, odchylkou od ní (která je stále tolerovatelná) a vysloveně špatnou technikou.

Občas čtu názor, že každý má svůj přirozený styl a nemá se to měnit, ale když se občas podívám na běhající lidi, tak tam by to někde změnit asi chtělo. Řekl bych, že důležité je občas běžet rychle (třeba jen rovinku) – při rychlém běhu běží člověk řekl bych blíže své přirozené technice než při běhu pomalém, kde se často spíše šetří, některé pohyby šidí, apod.

>> check_drummer, 11. 11. 2020 13:06:48

A není to málo Antone Pavlovici?

Co třeba mýtus, že běh je přirozený pohyb a je pro každého?

Není běh v důsledku jen dobrý byznys pro prodejce sportovní obuvi a oblečení, organizátorů velkých běžeckých akci, všelijakých rychlokvašenych certifikovaných trenérů, jejich školitelu a v konečné fázi tohoto řetězce ortopedu nebo dalším šarlatánů, kteří se za ně vydávají.

To jen tak na odlehčení pro ty, kteří berou běh smrtelně vážně. 

>> check_drummer, 11. 11. 2020 13:06:48

a styl mimochodem behat umis

>> Desert, 11. 11. 2020 21:14:59

Koho čeho? Nerozumím otázce, pokud to tedy byla otázka. 

>> milan, 11. 11. 2020 15:21:28

To už je asi na každém, zda se bude účastnit předražených masových běhů. A tam, kde je zájem lidí se bohužel vyskytují i ti, co se na tom chtějí přiživit.

Když se zbavíte bot, zbavíte se stresu, zranění a nemocí

to jsem někde četl a snad i ten pán napsal knihu – úspěšnou 

>> check_drummer, 12. 11. 2020 20:31:40

to vypadá že ti stále oponuji , ne jen diskutuji, mám naběháno mnoho pouťáků i masovek, , vždy je dobré porovnat cenu a kvalitu, a ty nejmenované masovky maj dle mého kvalitu super – a je to firma, tedy musí vykazovat zisk,

ale i pouťáky mám hodně rád, posunutý start sice o 40minut,ale v cíli kjupon na limču a párek a všude kolem pohoda, hlavně si přeji, aby se tam nenahrnula horda lidí, to by se z toho začla stávat masovka 

>> kaz67, 12. 11. 2020 22:04:59

Nevím jaký pouťáky běháš, ale start posunutý o 40 minut v mým okolí rozhodně není pravidlem, naopak spíše naprostou výjimkou. Třeba 1/3 pouťáků, který běhám pravidelně má perfektně zvládnutý úplně všechno (značení, zázemí, registrace, občerstvení, výsledky), u zbytku to trochu kolísá. Někde je suprová trať, ale chybí zázemí, jinde je pěkný zázemí, ale čeká se dlouho na výsledky atd. Znám i závod se super tratí, který ale bývá organizačně naprosto nezvládnutý (a to se ho účastní 20 závodníků…) ((a stejně ho mam rád :))

Podobný zážitky si člověk může odnést i z masovek. U velkých závodů poměřuju co mi nabídnou za zaplacený startovný a musim říct, že většina z těch velkých městských běhů mě fakt neláká. Rád zaplatim za horskej běh, kde je z bezpečnostního hlediska lepší mít na trati nějakej servis (dobrý značení, občerstvovačky, možnost odvozu zpět do zázemí), protože i v českých „horách“ může drobnej problém přerůst v průser. Ale za sebe nevidim důvod, proč platit 1.500,– za běh po tramvajovým pásu… A to nemluvim o závodech typu 3 km se startovným 400,–Kč (myslím že tak nějak to bylo v ČB asi na Run Tour?)

Já ty masové akce nemám rád z důvodu velkého počtu lidí – tlačenice na startu, hodně lidí kolem i při běhu.. Asi to bude taky tím, že tréninky běhám sám a závodů se moc neúčastním. Ale když už jdu na závod, tak chci podat co nejlepší výkon, a to není možné, pokud se člověk prodírá davem lidí.

Další mýtus, resp. nepřesnost je, že pokud jde o nohy, tak že „vše se děje za tělem“. Tato rada asi nabádá k tomu, aby běžci nedělali příliš dlouhé kroky dopředu před těžiště. Ale měla být doplněna (většinou nebývá), že se to týká nohy v oblasti kotníku, ta se opravdu většinu kroku nachází za tělem. Ovšem naopak koleno je většinu kroku před tělem – stačí si vzít pohyblivost nohy v kyčli, která je daleko větší dopředu než dozadu.

Další mýtus je podle mě snaha o vysokou kadenci (nebo dokonce o hodnotu 180). Podle mě přespříliš vysoká kadence může mít vliv na to, že člověk bude mít příliš slabý odraz. A nebo v horším případě, že bude šidit techniku a bude dělat až přehnaně krátké krůčky (a ještě k tomu nesprávně, např. s nohou stále u země). Takže vysoká kadence ok, ale s technikou. Dříve jsem běhal u normálních temp mezi 180–190, dnes bych řekl tak mezi 170–180. Co je ovšem pravda, že vyšší kadence více šetří tělo (svaly, klouby) a možná je vhodnější na velmi dlouhé běhy. Je to něco podobného jako na kole.

>> check_drummer, 19. 11. 2020 21:09:07

Mozno ten mytus pochadza z dob, kedy behavali ludia, ktori behat chceli a behavali rychlo. V tom pripade je vyssia kadencia len prostriedkom, nie cielom. Pri tempe 3 min km si neviem velmi dobre predstavit „nizku“ kadenciu.

>> blackseal, 20. 11. 2020 17:09:04

Přesně tak, nesmí to být cíl, jsou tempa, kdy vysoká kadence smysl má.