Po cca 350 km na mé nové silničce (po 20 letech) a po prvotních dětských krůčcích, kdy mě dokázala „sestřelit“ gumová hadice nebo podélná spára na cestě (o padání na křižovatkách ve stoje za vděčné reakce okolního publika ani nemluvě) jsem se dopracoval k stavu, že si jízdu i užívám. Přesto mám několik technických dotazů, které se vyskytly: prosím omluvte možnou stupiditu dotazů.

1. frekvence šlapání. Kolik procent tak najezdíte ze své jízdy na malé placce? Odjakživa jsem jezdil na těžké převody. Teď se to snažím omezit a volit lehčí převody (osvědčilo se mi Ironmanovo 40 sec naplno 20 volně a podobné úseky), nicméně mám pořád jakýsi nepatřičný pocit, že dokud není pořádný kopec malá placka je nepatřičná
2. sklon sedla. Našel jsem nějaké doporučení o výšce sedla ale nic o sklonu vůči vodorovné ose. Zjistil jsem, že se mi lépe šlape pokud sedím na zadní části sedla a že by mi vyhovovalo sklopit jej více dozadu. Ale nevím jestli je to v pořádku nebo si mám hrát ještě s jeho výškou?
3. jízda ve větru. Včera při docela slušném nárazovém větru to se mnou strašně házelo (párkrát jsem měl namále, hlavně když foukalo ze strany). Existuje nějaký způsob jízdy jak se s tím vyrovnat? S bočním a s protivětrem (lehčí převod- vyšší frekvence?)
4. Obrubníky, příčné prahy. Jak na ně? Pokud skočím jako se MTB, většinou zaručeně dopadnu na zadní ráfek, takže osma je otázka spíše brzké doby
5. Kopce. Pokud je prudký kopec, který můžu vyjet ve stoje (pro mě přirozenější způsob na těžší převod) nebo na nejlehčí převod v sedě s vysokou frekvencí (a s vyšší tepovkou) co byste volili?
6. Co s cyklisty (MTB), kteří se po předjetí z kopce na vás „pověsí“ a není možné ho setřást (bez vyšťavení sebe) dokud nenastane rovina nebo dokopec?(tam už jim to moc s tím visením nejde)

Jinak další postřehy ohledně odlišné jízdy s MTB. Výrazně horší a méně efektivní brzdění. Pocit jako bych jezdil po ráfcích, cítím každou nerovnost, nestabilita v zatáčkách při větru, náročnost na sousředění (zvláště podélně žebrované kanály jsou úžasné )

nejsem sice zkušený cyklista, takže Ti neporadím, jenom napíšu, jako to dělám;-)

1. malou velkou placku vůbec neřeším. Když bolí nohy, klidně točím jenom malou, při kadenčním tréninku taky jenom malou. Pokud jsem schopen na plánovaných tepech utočit velkou, nechám ji tam.
2. sedlo má být podle knížky vodorovně
3. když je člověk sám, moc se toho na vítr vymyslet nedá. Jezdím lehčí převody, abych se na těžké nezahltil
4. přes obrubníky na silničce nejezdím, před prahy zpomaluju;-)
5. když mi to jede a kopec je krátký, klidně ho převalím ve stoje na těžší převod. Nevychází mi úměra lehčí převod vyšší kadenc = vyšší tepovka než při jízdě ze sedla. Mně tepovka vyletí ze sedla daleko více.
6. trénuju pro sebe, visící neřeším, ať si popojedou. Jindy si zase já uvisím za nějakým silničkářem. Vím, že je hodně bikerů, kteří byť na horáku jezdí s ním po silinici líp než já na silničce.

add další postřehy: je to o zvyku, třistapáďo je pořád dost málo, abys byl zvyklej. A kanál se objet;-)

Tak ja podam ciste osobni zkusenosti:

Ad1) Jezdit frekvencne se musi clovek zrejme naucit, mne to jde tezko, neumim tema nohama tak kmihat, ale treba pres zimu jezdime vlastne jen na malou placku a proste se toci bez toho, aby se resila nejaka rachlost jizdy. Ad2) Ja mam sedlo uplne vodorovne a vyhovuje mi to Ad3) S vetrem se vyrovnavam pouze psychicky. Slapat vyssi frekvenci je zrejme potreba, protoze ti asi nic jinyho nezbyde, kdyz jedes proti vetru. S bocnim vetrem se podle me da bojovat pouze tim, ze se trochu naklonis na stranu proti nemu, ale to je prirozena reakce. Ad4) Obrubniky by me na silnicce ani nenapadlo preskakovat, snazim se je opatrne prejet a vlastne opatrne prejizdim vsechny velke nerovnosti (koleje, kostky, kanaly atd). Preci jen povazuju silnicku za krehke kolo, ktery si nezaslouzi, aby se na nem skakaly obrubniky:) Ad5) Kopce – asi zalezi na delce a sklonu. Pochybuju, ze 15km kopec pojedes ze sedla. Nejaka rozumna delka se da v pohode ze sedla vymaknout. Ale teda ja mivam nizsi tepovku kdyz sedim a slapu nez kdyz jedu ze sedla. Spis bych rekla, ze ze sedla jdu treba na konci dlouhyho kopce, abych si to trochu rozjela. Ad6) Na silnicce by te zrejme nikdo na MTB nemel uviset, ne?:) Jinak tohle je ciste zalezitost jesitnosti, bud se nechas predjet anebo ho proste za sebou tahnes dokud ten druhy muze nebo te vystavi natolik, ze te pak v klidu predjede i na rovine nebo do kopce:)

Padání na křižovatce asi zažil každý, kdo si začal utahovat řemínky na klipsnách, nebo přešel na nášlapy. Já si i po 25-ti letech přesně pamatuji všechny podrobnosti:-)) K bodu 1.: Frekvence (otáčky, kadence) je doporučována 90/min. Ani při únavě, nebo do kopce by neměla klesat pod 60, přetěžují se kolena. Na „malou placku“ lze jet bez potíží 35km/h, takže někdy velkou vůbec nepotřebuji. Uživatelé součástek Shimano inklinují k velké vždy a všude, Capagnolo jede rádo na malou a malé pastorky. Věcně vzato je to fuk, zda jedu převod 52/16, nebo 42/13. Vhodnější je ten převod, který méně kříží řetěz a méně dře o boky převodů. 2.: Sklon sedla má být nula. Pokud rád jezdím v hodně velké předklonu, může být sklon vpřed, ale jen mírně, dozadu určitě ne. 3.: Vítr. Při bočních nárazech větší soustředění na rovný směr jízdy. Kromě snahy o větší předklon, pomůžou leda zaťaté zuby a zvyknout si. To je jako s kopci, žádný převod je neodstraní z cesty. 4.: Obrubníky, koleje, díry. Nevidí tady rozdíl mezi MTB a silničkou. Pokud dovedu, raději skočím, než bych nechal přední kolo narazit. Dopad na zadní kolo je v pořádku, při utlumení pokrčenými koleny určitě osmu neudělám. 5.: Kopce. Oboje je správně. Na střídačku, jednou v sedle, protože je to úspornější, jindy ze sedla, abych protáhl záda a provětral zadek. 6.: Čichači. Pokud se na mě někdo cizí nalepí, je to jeho problém. Není-li to závodní taktika. On riskuje přehlédnutí nerovnosti, při případné kolizi padá mnohem častěji ten vzadu. Navíc dává najevo, že ten vepředu je lepší:-) Pokud se někdo speciálně na MTB honí po silnici, bude to třeba tím, že to v terénu neumí. Brzdy: Siniční jsou méně účinné, protože nejsou tolik zapotřebí. S nutností soustředění se na jízdu to vídím přesně obráceně. Na silnici častěji vypínám mozek, v terénu se musím soustředit na stopu.

No, na všechno bylo už odpověženo. Jen trošku rozvinu poslední větu od rk.

Taky jsem na silnici začal vypínat – což je občas v provozu velmi nebezpečné. Dvakrát tuhle sezónu jsem vletěl do křižovatky na červenou – prostě jsem jel na autopilota. Naštěstí se nic nestalo, pokaždé to bylo jen „na troubení“. Od té doby si na to dávám majzla. Kvůli jednomu závodu jsem po 2 měsících přesedl na MTB – nestačil jsem se ani divit jak nedokážu to kolo technicky zvládat (což šlo čekat). Ale soustředění na volbu stopy, rozdílná technika šlapání, řazení, posez, obečně vyšší tepy na stejnou dobu – dost podpásovka. Chce si to udělat i čas na přechod na druhý druh kola – sice na konci závodu bylo vše při starém, ale první desítky minut byla směs utrpení, nechápání a strachu.

A platí to i naopak – po zesednutí z horáku se musím naučit sjezdy na silničče, vyjíždení zatáček ve vyšší rychlosti.

Díky za vaše cenné příspěvky.

jen dovysvětlení některých bodů: Ad 5 kopce. Cestou do práce a z práce mám dva krátké ale výživné. Jeden má podle mapy 140m a převýšení 40m a druhý má 110 m s převýšením 35m. Myslel jsem že se v sedě nedají vyjet (ale bohužel dají, alespoň ten delší) Ale pak jsem totálně hotovej. Proto ta vyšší frekvence oproti stoji (ikdyž ten těšší převod se moc už neliší od nejlehčího . Jinak delší radši taky ustojím (třeba např předloni Julské Alpy kdy jsem většinu sedel (10–42 km) jezdil (s MTB a na silnicích) těžší převody a klidně 50:50 ve stoje. Se silničkou jsem jel zatím nejdelší kopec 2km, kdy jsem jel v sedě a namalou pilu, ale stejně posledních (nejprudších) 300–400 jsem si stoupl.

Ad6. Ne že bych byl ješitný, ale když ho sjedu a on pak visí za mnou a veze se, to mě nakrkne. Už se mi to stalo 2× na jenom místě ze sotva znatelného klesání, kde max vytáhnu 35–40 km/h a víc už nezrychlím abych ho setřásl. Až se to převrátí, tak se ztrácejí v dáli. Nicméně nebudu se honit, jak radíte

Díky

Apropos Co třeba na silnici z kopce pravotočivá zatáčka 90 stupnů. Musíte brzdit, za váma auto. Ukazujete změnu směru? Jak?

Někdo neblikne ani v autě na dálnici. Mně to vadí, tak sám ukazuju i na kole, rukou, vteřinu až dvě, mezitím můžu brzdit levou přední.

[quote=žula]Ad6. Ne že bych byl ješitný, ale když ho sjedu a on pak visí za mnou a veze se, to mě nakrkne. Už se mi to stalo 2× na jenom místě ze sotva znatelného klesání, kde max vytáhnu 35–40 km/h a víc už nezrychlím abych ho setřásl. Až se to převrátí, tak se ztrácejí v dáli.[/quote] Ber to tak, že mu vlastně pomůžeš. Sám by se takhle nezmáčknul. Přiznám se, mám to z vlastní zkušenosti. Párkrát jsem to taky zkusil. Jedu rychleji než bych zvládl sám. Víc se kousnu, ale na střídání už bych neměl. Nevěděl jsem, že vám rychlíkům to tak vadí. Tak já už to dělat nebudu. :)

je to hlavová záležitost. Někdy takový člověk dojede a zeptá se, jestli se může vézt, jindy to tak uděláš třeba Ty. Jde o červenou pastelku, pokud se samozřejmě nezávodí. Super samozřejmě je, když Tě cvakne někdo, s kým se dá střídat, pak je rázem i z lehkého tréninku trénink náročnější 

Při jízdě na kole nad cca 2 hodiny mě docela bolí nahoře mezi lopatkama. Zkoušel jsem se na kole protahovat, ale nenašel jsem cvik, kterým bych to mohl za jízdy udělat. Je to tím, že na kalo blbě sedím nebo je to normální a dá se „vyjezdit“?

Těžká hlava. Možná velké napětí při jízdě. Zvednutá ramena a popuštěná hlava, schovaná mezi rameny, něco jako loutka Hurvínek. Někdy to dělám, když jsem po dlouhé pauze, unaven, nebo se bojím a podvědomě krčím. To se časem samo zlepší. Pomůže protahování šíjových svalů. Lehce 20vteřin tlačit rovně hlavu vzad proti dlaním s propletenými prsty. Pak uvolnit, spustit hlavu bradou k hrudi a případně trochu zatáhnout dlaněmi dolů, výdrž min. 20 vteřin, to celé opakovat. Ještě lepší je masáž.

2tomnet: nemáš třebas těžkou helmu? Zjara jsem jel s půjčenou helmou, protože jsme měli sraz u známého a já svoji zapomněl doma. Půjčil mi svou rezervní, která je o nějakých 90g těžší než moje a po hodině jsem myslel, že mi upadne hlava. Helmu to chce co nejlehčí. Stojí to sice peníze, ale tady je znát každý gram.

ahoj, mám podobný problém jako tomnet, vždycky tak po hodince mě začne bolet za krkem, vždy jen na levé straně. Zkouším to rozcvičovat, měnit polohu rukou, nic nepomáhá. Po 1h a půl na kole je pro mě ta bolest téměř k nevydržení a jsem ráda že to dotáhnu domů. Je to škoda, protože nohy by chtěly a hlava taky, ale tahle záležitost mi kolo skvěle znechuťuje. Dospělo to k tomu, že jsem přestala jezdit prakticky úplně a občas když si řeknu „tak to ještě jednou zkusím“ zjistím, že se nic nezměnilo. dřív – zamlada :) – jsem jezdívala často a slušný štreky a helmu jsem měla snad i těžší. nemáte nějaký trik nebo radu co s tím?

[quote=žula]Ad6. Ne že bych byl ješitný, ale když ho sjedu a on pak visí za mnou a veze se, to mě nakrkne. Už se mi to stalo 2× na jenom místě ze sotva znatelného klesání, kde max vytáhnu 35–40 km/h a víc už nezrychlím abych ho setřásl. Až se to převrátí, tak se ztrácejí v dáli. Nicméně nebudu se honit, jak radíte[/quote] No, na MTB na asfaltě za sotva znatelného klesání může být rychlost 35 km/h běžná cestovní rychlost trochu fyzicky zdatnějšího bikera. Pak se není co divit, že když ho předjede někdo na silničce, že se za něj pověsí. Já bych udělal to samé Proč jet 35 km/h a makat, když můžu jet 40 km/h a užívat si to A pokud ti to vadí, tak musíš buď zpomalit a nechat ho ujet a nebo musíš zrychlit ty. Stačí jet chvíli 50 – 55 km/h a věřím tomu, že ten na biku brzy odpadne. Pokud ne, tak nástup brzy zopakuješ a pak už se na tebe určitě vykašle. I když se ti ty rychlosti můžou zdát vysoké, jde to. Pokud nejsi schopný vytočit na rovině na kole více než 40 km/h, tak máš těžké převody, na které nejsi silově vybaven. Osobně jsem schopen v mírném klesání na krátkou dobu jet na MTB přes 50 km/h. Na silničce je tato rychlost samozřejmě podstatně vyšší.

to EvKaa: Nemáš nějakou svalovou disbalanci? Tohle jsem měl po maratónu a trvalo to skoro rok. Trápilo mě to jak na kole, tak při bězí delších než hodinu a čtvrt. Možná by ti pomohl fyzioterapeut.

[quote=Jecminek­.Maselnik]Super samozřejmě je, když Tě cvakne někdo, s kým se dá střídat, pak je rázem i z lehkého tréninku trénink náročnější [/quote] A pak se modlím aby na příští křižovatce zahnul jinam než jedu já.:D

Ale ke kopcum, buď jezdím trénink zaměřený na sílu a drtím těžké převody vesměs ve stoje(hodně nerad), nebo lehké a frekvenčně (což považuji za idealní). Příklad: v sobotu jsem jel podívat se na Adrenalincup na Lysou horu. Nejsem silovy typ tak Lysou jezdím 40/30(k tomuto učelu stvořené převody, ti co neznaj 8,2km asi 800m? převyšení) neřeším že v době největší slávy to bylo 44/24. Chci říct že někteří borci co jsem potkal valili těžké kolca (bo jiné neměli), tepovka (podle dychaní taky nic moc) a frekvence šlapání?(babka co jede z obchodu ma vyšší).A přitom stačí málo lehčí převod a šmrdlat,výsledný čas je stejny, spotřeba energije nižší (a ještě si připadáte jak prtofík:))

Jinak na zimácích jsme používali takzvané ,,furtšlapy" idealní na návyk frekvenčního šlapání.

Děkuji za rady. Přilbu neumím posoudit – připadá mi ok, ale nesrovnával jsem to s jinýma…

Docela se mi líbí rady o frekvenci do kopce – jsem evidentně v jiné fázi, protože tam dám nejlehčí převod a drásám (Krušné hory – Most, Chomutov). Na ladění frekvence nemám kam sestoupit – jedině MTB. 

na ladění frekvencí je optimální jezdit rovinky. Mně letos hodně pomohlo ironmanovo doporučení jezdit na střídačku 1km vysokou frekvenci a 1km odpočinek. Jezdím „dětské“ převody protože mám compact drive převodníky (50 – 34) a po pár týdnech kdy jsem 2–3× týdně řadil tuto kombinaci 10× po sobě (s tím že jako minimální kadenci pro frekvenční úsek jsem nastavil 120) jsem jednak byl schopen točit těch 120 poměrně v pohodě (dá to i na 34×15 klidně přes 30kmph), což zpočátku nešlo vůbec a odpočívat potom při frekvenci přes 100. Výsledek je ten, že teď jezdím na optimálních tepech při frekvenci zhruba 95 (rovina), kopce jsou zatím horší, musím ještě trošku zhubnout, aby mi byť dětské převody stačily;-). Jsem ale zatím pořád dost mizerný cyklista.

120 mi připadá jako sci-fi – zkoušel jsem to (počítám to na 15 s.) a vycházelo mi 19 – 23 a to jsem začínal „nadskakovat“ v sedle – že bych měl dělat 40/15s. si vůbec neumím představit.

Vracím se zpět do základu – jak se frekvence počítá? Počítám to jako otočku jedné nohy po celém obvodu. Je to tak?

je to tak. Takže počítáš na pravou nebo na levou v úvrati. Když jsem ale začal s frekvencemi vážněji, pořídil jsem si ke sporttesteru cadence senzor. Teď mi je hlídá computer a já můžu dávat pozor na cestu místo počítání otáček. 120 mi zpočátku jako sci-fi připadalo taky, ale jde to, chce to jen trochu trpělivosti.

AK je 120 privysoka frekvencia, tak zhod prevod dolu, aky je v tom problem? Skratka treba nohami krutit rychlejsie. Pride mi to ako lahsie ziskatelna schopnost ako vybudovat skutocnu cyklisticku silu. Este tazsie mi pripada zvladnut techniku vozenia sa v baliku a ako si vediet spravne v nom oddychnut… To su veci, ktore sa bez pritomnosti inych cyklistov a hromadnych vyjazdov nikdy nenaucis. Co sa tyka takzvanych prisavnikov :) – s ochotou sa ich trhakmi zbavujem. V tomto smere som dost jesitny, lebo si hovorim, ze ak im doteraz stacila rychlost akou sli, preco ma musia otravovat a prizivovat sa? Asi tiez maju problem s egom a musia si dokazat, ze aj s tym „sviznym jazdcom“ sa vedia udrzat… tak im to ego trosku napravim. Kedze sa vozim na MTB, tak sa pritom citim dvojnasobne lepsie, ak sa zbavim cyklistu na silnicke. Na ceste jazdim preto, lebo sa casto musim do lesa nejako dostat a nechce sa mi loudat 30km/h (pokial nejsem do tazsieho kopca). Par krat sa mi ale stalo, ze ma ten pohodak, ktoreho som s lahkostou do mierneho stupania predbiehal a zavesil sa za mna, tak vyskolil na rovine, ze mi az bolo luto :) Na MTB sana rovine skutocne tazko udrzuje rychlost okolo 55–60km/h na dlhsiu dobu nez par sekund na zachytenie nastupu. Tam som dostal skolenie ega ja, ale nevadi- aspon som si zdvihol pri rozjazdeni, ci dojazde tep.

Já dostal jednou školení od kluka v teplákách, oškubaném triku a teniskách:D byl jsem fakt rád že odbočil.

Když nadskakuješ v sedle je něco špatně, technika šlapání, posed, výška sedla atd.

Jako cyklista s 109 000km mám asi následující dojmy : 1 frekvence je individuální záležitost, ale na závody to chce umět točit aspoň 75ot, jináč to prostě nejde. Do těžkých kopců to je ještě více individuální a i elitní cyklisté nedají nad 70 třebas na černé hoře a podobných zabijácách. Při rychlosti pod 14km/h už je to spíše o tom to prostě nějak ulámat – jedno na co. Na rovinách se běžně kmihá okolo 90, ale kdybych měl frek šlap na Ironmanu, tak v průměru jsem neměl nad 75 ani omylem. Ten kopec u Kvasic jsem dal 12× na velkou s 24z vzadu min cca 19km/h. Dříve jsem byl ještě více silovější, ale při průměrech nad 25km/h už to prostě chce víc točit. A úseky 40s dřít a 20s volně je dle mě naprostá hovadina – šlape se furt stejně dle tepů, na odpočívání je čas ve sjezdech. 2 sklon – vodorovně příp lehce dolů špičkou. Já su zvyklý být hodně vzadu – zahnutá sedlovka + sedlo v ližnách co nejdále. Mám teď dlouhé Fizik Arione a třeba by ti též pomohlo. Nebo dát delší představec a posunout kufry směrem k patě. 3 vítr – k naštvání, nejvíce ovlivní jízdu – nezbývá než dřít a smířit se s tím. Obvykle se naopak kadence snižuje, protže člověk prostě nedokáže udržet morálku a kmihat. 100Ot v protivětru se mi zdá jako sci-fi. Když se jede po rovině 20/h, tak bych musel jet 39/21 a švihat jako idiot a to ani náhodou. 4 obrubníky – nadskočíš předním kole, pak váhu na předek a zadek to hold sebere. Prahy – kdo umí, skočí oběma kolama, kdo ne, brzdí a lehce se přehoupne. Důležité je mít bytelnější kola a ne nějaké lehonké zapl sety s dráty jako tětivami. I pláště 25mm dost pomohou. Mé 26ky nafoukané na 6atm dost seberou a za 25 000km jsem je nechal 1× centrovat. Ráfky Mavic Open Pro CD, 36× drtáty DT. Přes žel přejezdy jezdit 25 až 35km/h není problém. Silnička to skousne. Nesmíš bejt tak měkkej! 5 kopce – krátké prudké spíše silově a zvednout zadek, dlouhé táhlé v sedle, držet tepy tak do 85% a jet co ti fyzička dovolí. Tvé údaje 140m délka, převýš 40m je nesmysl! Na 1km 40m nahoru je už kurňa sklon 4% – tohle by bylo 28% a to nemá žádná silnice v ČR! Průměrná alpská sedla dosahují sklonu 5–7%, tzn 50 – 70m na 1km. Výjimečné úseky krkonošských zabijáků mají okolo 20% většinou ne na víc jak 300metrech. Pro orientaci – třebas takové Pustevny od Ráztoky se jezdí v závodech min 15km/h na 39/21 až 39/25. Ondřejov jak se tu psalo se nechá ze všech stran „na pilu“ a min 18–20km/h. Trubu u Kostelce mám nahoru pod 6minut a umím ji i na 53/18 v sedle. Jezdí se tam v září časovka. 6 visící prostě visí. Někdy odpadnou brzo, někdy lepčí zabočit nebo si zastavit, když ti to tak vadí. Osobně 35 po rovině ani nejezdím, takže háknout mě není problém. Spíše já se neháknu. Nemám moc morálku na to viset 5cm někomu za zad kolem a strachovat se kolik vymetu děr.

Přilba – chce opravdu lehkou, vzdušnou a perfektně padnoucí. 10H už je docela hrana. Též pomůže změna úchopu řidítek, držet se nahoře a nepředklánět se tolik. K zádům – je to spíš otázka zvyku. Při loňských 26 000km jsem byl vždy schopen týden sednout na kolo okamžitě nebo po 2–3dnech oddechu.

kurňa to jsem to nějak natáh :)

v poslední větě mám nějak navíc slovo týden :)

[quote=Mato]Co sa tyka takzvanych prisavnikov :) – s ochotou sa ich trhakmi zbavujem. V tomto smere som dost jesitny, lebo si hovorim, ze ak im doteraz stacila rychlost akou sli, preco ma musia otravovat a prizivovat sa? Asi tiez maju problem s egom a musia si dokazat, ze aj s tym „sviznym jazdcom“ sa vedia udrzat… tak im to ego trosku napravim. Kedze sa vozim na MTB, tak sa pritom citim dvojnasobne lepsie, ak sa zbavim cyklistu na silnicke. Na ceste jazdim preto, lebo sa casto musim do lesa nejako dostat a nechce sa mi loudat 30km/h (pokial nejsem do tazsieho kopca). Par krat sa mi ale stalo, ze ma ten pohodak, ktoreho som s lahkostou do mierneho stupania predbiehal a zavesil sa za mna, tak vyskolil na rovine, ze mi az bolo luto :) Na MTB sana rovine skutocne tazko udrzuje rychlost okolo 55–60km/h na dlhsiu dobu nez par sekund na zachytenie nastupu. Tam som dostal skolenie ega ja, ale nevadi- aspon som si zdvihol pri rozjazdeni, ci dojazde tep.[/quote] Mato, nemyslím, že pokud se jeden cyklista zavěsí za druhého, musí mít problémy s egem. Tak to určitě není. Vyrovnanému jezdci nevadí, že za ním někdo visí. Co je taky na tom špatného? Když se za mě někdo na kole zavěsí, tak si prostě jedu dál svoje a nestarám se o něj. Buď bude viset a třeba mě později vystřídá na špici nebo ho to přestane bavit a pojede dále svým tempem. A když to nebude bavit mě, tak mu ujedu:-) Jednou jsem se vracel na horském kole domů. Potkal jsem skupinku bohumínských cyklistů na silničkách, kteří se vraceli ze závodu z časovky do vrchu a jeli si svých 25 km/h po rovině. Zavěsil jsem se za ně a na těch širokých bikových gumách jsem si to za nimi hučel pár kilometrů. Vůbec je to nevyvedlo z míry. Dál si udržovali své pohodové pozávodní tempo a bavili se mezi sebou. Mě však tak pomalá rychlost brzy přestala bavit, tak jsem je předjel. Oni si přesto, i když jsem je předjel na horském kole, jeli dál svým tempem a nechali mě v klidu odjet. Prostě profíci.

Uhm, keby som sa vracal z preteku, tiez by ma nezaujimal akysi biker :) Koniec koncov si mohli svoju sutazivost vybit na samotnom zavode… Spomenul som , ze som jesitny a nemam rad ani pri behu, ked sa niekto cudzi snazi, co i len na 200m zrovnavat krok. Prave kvoli sutazivosti som si vybral individualny sport. Ine je, ked vyrazime so skupinou na bicykli, kde sa pozname a dohodneme si trasu/tempo. Tam nie je dovod na nejake sutazenie. Tiez mi nevadi, ked sa niekto priruti zo zadu a zvolni a zavesi sa, aby si na chvilu oddychol a potom si ide zas svoje. Vadi mi, ked sa zrazu niekto spamata, ked je predbiehany skoro v dvojnasobnej rychlosti a potom mi fuci na chrbat. Preco si nezafucal predtym sam? Asi tam bude aj sutazivost z jeho strany, tak potom sa prejavia „lovecke“ instinkty aj vo mne. Co je na tom, ked je to v ramci nemej komunikacie a porovnavani si sil? Ved o tom je sport.

ono mu třeba Mato dochází a možnost se svézt za někým mu pomůže se dostat z těžkého tréninku domů dřív. Jak píšeš, je to o egu, ješitnosti, taky pýše ale při troše dobré vůle i o komunikaci, protože se po chvíli stačí otočit a zaptat se, jestli jede, nebo jak na tom je. Sorry za OT.