>> rudo, 13. 01. 2011 21:56:47

Tak nevim, jestli to melo byt vtipne…? (nebylo :D)

>> honzaherda, 14. 01. 2011 18:06:09

Honzo, byl jsem jedním z prvních, kteří na tvůj článek reagovali. Jediné co mě zásadně vadí (a to obecně v životě a ve všem) je paušalizace. Proto jsem reagoval (a po svém, samozřejmě).

Článek nestahuj, to je blbost, vyvolal polemiku a přinutil většinu z nás k zamyšlení nad názory jiných…

Díky za něj a za lidi, kteří se nebojí vyjádřit svůj názor.

Honzo, v minulém komentáři jsem psal, že jsi vyvolal rekordní polemiku, což od té doby ještě vzrostlo. Je tu ale ještě jeden významný efekt – na tvém článku (na jeho prvoplánovém odsouzení) si spousta lidí „nahonila“ AURU, tu o jednotky tu zase o desítky bodů – a vše jen díky tobě! A všimni si, že řada lidí postupně otočila! Dívej se na ty komentáře s nadhledem, stahování článku asi nepřipadá v úvahu, Radkovi se jeho nasazením podařilo tady roztočit návštěvnost do slušných čísel, tohle se nestahuje Teď jsi marketingový produkt a pokud ty nebudeš proti, jistě se tu ještě s nějakým tvým článkem potkáme.

je mi 20, běhám orientační běh, ale jen rekreačně, max. 200km měsíčně a častokrát ani to ne. Abych se tak trochu hejbal. Maraton mě láká, ale vím, že na něj nemám. První z dlouhých akcí jsem zkusil asi v 15 letech Malevil cup, kratší variantu, tedy 60km na kole. Byla to šílenost, ale docela v pohodě. Loni mi přistálo v mailu, že mohu startovat na Jizerské 50 zdarma. Asi 2 měsíce před startem. Tak jsem si řekl, proč ne. Trochu jsem naběhal předtím po nohou, týden před závodem jsem měl shodou náhod 4 dny soustředění na běžkách, v den závodu mi je perfektně od SWIXu namazali a zajel jsem na „prvojezdce-hobíka“ slušných 4:50. Byl jsem sám se sebou spokojený. Tak jsem se letos přihlásil znovu. Ale tentokrát jsem byl vytížený časově, celý podzim nastydlý, netrénoval jsem, na lyžích jsem stál před padesátkou jen jednou. (nachlazení přes celé Vánoce, kdy se dalo krásně trénovat) Ale přeci to startovné nenechám propadnout. No tak jsem v neděli naskočil do stopy. Už v prvním kopci mi bylo jasné, že mi lyže prokluzují. Jako typický amatér jsem si nevzal vosk, stejně bylo nad nulou a klister ani nemám (zásadně tuhé). Šíleně jsem se trápil, dokonce jsem se propadal v přelidněném poli. Od půlky jsem to jel jen proto, protože jsem příliš nafoukaný, abych vzdal. Dojel jsem za 5:40, na chvostu výsledkové tabulky. Říkal jsem si, že jsem pěkný idiot. Tak jsem napsal status na Facebook, kde jsem popsal pocity, změnu výsledku oproti loňsku a jak lituji hazardu se zdravím, že jsem to jel. Reakcí bylo, že mě lidé, kteří nikdy nesportovali (nemám jim to za zlé) začali označovat za borce, sportovce a kdovíco ještě, protože jsem to dojel. Dojel JIZERSKOU 50! A v tom vidím podstatu článku – nedávat si za cíl hned maraton, ale max. půlmaraton, okresní ligu běhů 10–15 km. Nehazardovat se zdravím, nedávat si to jako novoroční předsevzetí, případně sázku v hospodě měsíc předem. S tím plně souhlasím.

Konečně jsem si našel čas a článek přečetl a musím stát z větší části na straně Honzise, prostě běžet maraton po pár týdnech/měsících přípravy není právě ten nejlepší nápad.

>> honzaherda, 14. 01. 2011 18:06:09 Nevidím důvod proč článek stahovat. Jsme zde proto abychom si vyměňovali názory, argumentovali.

Ale jednou větou o stažení článku je tu dalších třicet komentářů…má tu propagaci vážně zmáklou (blbá poznámka bez souvislosti s textem, omlouvám se…)

>> Lhota Petr, 15. 01. 2011 08:45:53 Ale v tom mu přece většina běžců dává za pravdu. Já jsem dlouho závody odmítal, běžel jsem jen proto abych kompenzoval duševní zátěž. První půlmaraton jsem absolvoval před několika lety, a k prvnímu maratonu jsem se odhodlal až po třech půlmaratonech. S respektem a trochu i s obavami. Ten článek byl trochu nešťastně napsaný, mám hlavně na mysli tu zmínku o méně výkonných běžcích. Myslím že většina z nás se snaží zlepšovat, postupně a v rámci možností.

Prosím o stažení článku na žádost autora. Nepřeji si, aby byl dále publikován (či některé jeho části) včetně všech komentářů v diskuzi. Zapomeňme na něj, děkuji. Byl naspsán v afektu poté, co jsem se domníval, že na ultramarathon Silva Nortica run mají trénovat začátečníci. Některé části textu mohly urazit pomalejší bežce, jimž se tímto omlouvám. Neodsuzuji PIM jako závod nebo výši startovného, jen se mi nelíbí benevolentní limit. Další debatu odmítám. Jan Herda

>> honzaherda, 15. 01. 2011 17:40:43

Já ti tedy nevím, Honzo, ale to jsou názorové kotrmelce popředu i pozadu, veletoče jako z cirkusu. Co tě k tomu vedlo? Nějaký nátlak – jak jsi hovořil o „držení huby a kroku“ ve státní instituci, kde pracuješ? Ono to sice dost odpovídá klasické punkerské tezi „nevěř nikomu ani sobě samému“, ale buď si jistý, že jsi otevřel dialog (nejen) v běhu naprosto závažný, bezpodmínečné nutný. Nazdar!

>> honzaherda, 15. 01. 2011 17:40:43

„Byl naspsán v afektu poté, co jsem se domníval, že na ultramarathon Silva Nortica run mají trénovat začátečníci.“

Škoda, že to z článku nevyplynulo, to bych tě podpořil všemi deseti.

HONZO, ZDÁ SE MI TO, NEBO JSI KVůLI TOMUHLE CIRKUSU ZRUŠIL SVÉ STRÁNKY??? CO BUDU ČÍST O ZÁVODECH, KAM JSEM SE NEDOSTAL?

>> honzaherda, 15. 01. 2011 17:40:43

sice nechápu o jakou „hru“ tu jde, ale jako autor máš právo na to chtít stáhnout článek i diskusi. Tvoje stránky (na základě příspěvku ječmínka) jsem prolétla jen zběžně s tím, že si to pročtu podrobnějí, až bude víc času. Škoda, vypadá to, že budou přístupné jen pro přihlášené, ale to je taky tvoje věc. Lidská psychika je křehká, vím z vlastní zkušenosti. Ať ti to Honzo běhá.

Zdá se mi to nebo se to tu zvrhlo do nějaké histerie?

Nevím, jak je to u jiných běžců, ale já jsem si zvolil maraton proto, že je to pro mě momentálně největší výzva v běhání a cesta sebepřekonání, poznání svých možností a hranic.

Neopovrhuji kratšími tratěmi, ale nejsou pro mě až zas tak motivující jako je maraton.

1)jednoduše proto, že vím, že je uběhnu 2)nejsem ten typ běžce, co by se mohl pokoušet u 10km trati o čas pod 40 minut a raději než stahování vteřin na kratších tratích, mě více láká překonávání vzdálenosti

• nejsem rychlostní typ, ale nejsem ani úplně vyložený šnek, uvízl jsem někde uprostřed a jelikož neplánuji se nějak výrazně rychlostně zlepšovat, raději přivyknu delším běhům, které mám radši a vždy mě lákaly

Maraton jako je PIM v Praze, či jiné velké městské maratony, nejsou pouze o elitních a výkonnostních běžcích s časem pohybujícím se lehce nad dvěmi hodinami až lehce přes tři hodiny.

Velké maratony jsou výrazně ovlivněny právě pomalejšími běžci, kteří se třeba nikdy nedotknou hranice tří hodin a spousta z nich bojuje o to „pouze“ doběhnout. Avšak právě tito lidé jsou velice důležití, vždyť bez nich by nebyl tak ostře sledován třeba onen Newyorský maraton aj., davy lidí by se nechodily dívat na pár stovek běžců, atraktivita by klesla.

Navíc tito méně výkonnostní běžci jsou velice důležití pro pořadatele, kterým přinesou nemalou částku peněz, dále televizní přenosy a hlavně sponzory.

Tito bežci vyhledávají masové maratony, např. u nás PIM, jednak proto, že je tento závod proslavený marketingem, ale také proto, že se tam najde spousta lidí, kteří mají stejné ambice a cíle jako oni. Člověk se pak s těžkým břemenem naloženým od maratonu a bojující s přesvědčením, zda to nemá raději vzdát, je rád, že se nemusí plahočit na konci startovního pole sám, ale jsou tam s ním lidé, kteří ho můžou podržet a sdílejí stejné pocity jako on sám.

Dalším důvodem je právě ona osamělost na konci pole, kde jste na očích všem přihlížejícím, což na sebevědomí nikomu nepřidá, ikdyž je zjevné, že někdo poslední být musí.

Takovíto běžci vyhledávají třeba pouze větší maratony, kde je nejen více lidí, ale také větší akce. S možností nákupů apod. Pro tyto lidi jsou takové běhy jakýmsi svátkem v kalendářním roce, kde se mohou zúčastnit s ostatními a budou přitom vědět, že ikdyž vědí, že nejsou tak dobří, bude tam spousta lidí, kteří běhají pro radost a dokázat si, že to také zvládnou a překonají trať byť v pomalejším tempu.

Proto já osobně nepohlížím na pomalejší běžce, jelikož mezi ně momentálně také patřím , nijak zle, vždyť patříme k sobě, jsme jedna komunita a spojuje nás jedna velká síla a sounáležitost, jakou je běh a běhání jako takové. Vždyť by to nebylo ono, mít závody složené pouze z lepších běžců. Variabilita ke sportům patří, všichni nemůžeme být stejně dobří. Všichni sportovci na světě, kteří skončí byť až úplně na konci, si za slouží pochvalu, vždyť mnohdy překonají hlavně sami sebe a i to je velké vítězství a za dostiučinění. Nekoukejme se proto na ně jako na nějakou překážku. Být mezi posledními neznamená ostudu.

>> honzaherda, 15. 01. 2011 17:40:43

Chlape, já ti nerozumím.

Nevadí, pravděpodobně jseš pod nějakým silným tlakem, proto jsou tvoje reakce ve stylu „ode zdi ke zdi“. No, hlavně si to vyřeš a srovnej se. Rád tě někdy uvidím na některých delších závodech.

Ať se ti daří a hlavně zdraví.

>> honzaherda, 15. 01. 2011 17:40:43

Honzo, prosím Tě, neblbni, dyť o nic nejde. Já jsem ten článek asi taky pochopila jinak, než byl myšlen a upřímně řečeno mě nepotěšil (možná proto, že jsem ho nepochopila a jsem moc vztahovačná :) ), ale to přece nevadí. Možná neposloužil tak, jak sis představoval, ale rozhodně jsme se díky němu zamysleli nad spoustou zajímavých témat. Možná máš pocit, že Tě tu všichni odsuzují, ale tak to určitě není. Já jsem naopak zpětně ráda, že jsi to napsat, protože následná diskuze mi přišla zajímavá. Tak hlavu vzhůru a ať to běhá! :)

>> honzaherda, 15. 01. 2011 17:40:43

Honzo, nic nestahuj!

Vždycky se najde někdo kdo s tím nebude souhlasit.

Na druhou stranu jsi to napsal dobře a získal hodně lidí, kteří s tebou souhlasí a já patřím mezi ně! Zdeněk68

PS: v té diskuzi už se pak odbočovalo od tématu a lidé reagovali i na to co v článku nebylo…

Ahoj Honzo,

nevím jaký měli cíl ostatní, kteří se odhodlali běžet 1. maratón po 3 – 4 měsících přípravy. Poznám jich hodně a někteří už teď běhají hodně dobře.

Já jsem začal běhat po asi 20 letech nehýbání se, už mi bylo skoro 54 Asi po měsíci jsem objevil, že 1/2 PIM v roce 2005 je pro „prvoběžce“ zdarma. Tak jsem se přihlásil, abych posílil svoji motivaci. Za pár týdnu jsem objevil, že i PIM je pro prvomaratónce zdarma Tak jsem se přihlásil taky. Když se na to dívám teď, tak to byla téměř šílenost. Ale to nemůžu posuzovat z hladiska dnešných znalostí.

Mne dala příprava na 1. maratón skutočně hodně, byla to snad největší změna v mém životě. Měl jsem poslední roky velké psychické problémy a konečně jsem našel činnost, které jsem se věnoval skutečně poctivě, důsledně. Samotný maratón už pro mne nebyl až tak důležitý, nijaký zvláštní pocit jsem po doběhnutí nepociťoval, natož hrdost – při čase 4:33 nebyl důvod.

Myslím si, že každý má právo na volbu svých cílů. I u maratónců je to tak. Jsou takoví, kteří se soustřeďují na výkon, zaběhnou 2 mataóny do roka a (potajmu) pohrdají tzv. čářkaři, kteří za rok zaběhnou třeba 40 maratónů. Dokonce to mnozí považují za degradaci „královské disciplíny“.

Já se to neodvážím posuzovat. Každý ví nejlépe sám, co mu nějaká činnost přináší a hodnocení, jsetli to za to stojí je na něm.

>> honzaherda, 15. 01. 2011 17:40:43

Ahoj,

muzu se zeptat, proc chces clanek stahnout? Nemyslim to nejak zle, jenom me zajima, jestli te znechutily zdejsi komentare, jestli jsi prehodnotil nejaky/e postoje nebo formulace v nem uvedene, jestli ses snad nedockal nejake „odvety“?

Diky

>> milan, 15. 01. 2011 19:47:07 Zajímavé je, že jsem od Honzy nedostal odpověď ani na jednu z otázek. Napíše poměrně kontroverzní článek, a pak o něm nechce diskutovat. Nechápu ho.

zdravim,

neprispievam velmi do fora, ale rada ho citam. po dlhej dobe je toto jedna zo zaujimavych diskusii. urcite ten clanok nestahuj, ved o tom to forum je. o vymene nazorov!

sama patrim prave ku skupine pomalych snekov a beham len pre radost. ziadna rychlost, ziadne pulzy, iba kilometre aby som prevetrala hlavu po narocnom dni v praci.

velke podujatia typu PIM su pre mna moznostou bezat anonymne, stretnut ludi s ktorymi mam spolocnu zalubu. nemam nic ani proti lokalnym behom, ale u nich si vzdy vyhladam vysledky tak 2–3 predoslych rocnikov a pozriem v akych casoch dobiehali ti najslabsi…nechcem totiz aby na mna museli organizatori cakat. ak by nebolo podobnych otvorenych podujati, bol by beh pre mnohych ovela menej dostupny a solo treningy bez moznosti zucastnit sa „spolocenskych“u­dalosti typu PIM by ich postupne ubili.

mam 36 rokov, pooperovanu chrbticu po uraze a ked som dobehla polmaraton (v sestkovom tempe;-) ), bola som stastna. maratonske ambicie zatial nemam, polka mi staci, ale to je dane skor mojim zdravotnym stavom. nesuhlasim s ludmi, ktori sa postavia na start maratonu bez treningu a potom zamestnavaju zdravotnikov. ale ak niekto trenuje, hoci pomalym tempom ale vytrvalo, tak preco nie?

nech sa ti honzo dari!

No, tak jste mě přinutili přečíst si ten článek znovu a musím uznat, že jsem ho vzala zbytečně osobně. Na PIM půlku v Praze jsem dostala odvahu po víc než roce běhání a musím tu srovnat dvě roviny. 1) masový běh v centru slavného velkoměsta – pro mě do té doby nepoznaný zážitek. Anonymita vzhledem k mým časům byla supr, atmoška zajímavá, ale ta komerce … mno, to nebyl můj šálek kafe. Taky mi vadil ten bordel po trase z kelímků a tvrdý povrch. 2) Místní skvělé závody, které opravdu miluju, ale zase jsem na nich se svými výkony ať dělám co dělám pořád poslední. Setkávám se na nich pořád se stejnými lidmi a mám je ráda, ale patřím do jiné výkonnostní kategorie. Pravda někdy nějakou tu medaili dostanu, ale to zas je proto, že nás v kategorii startovaly tři. Cítím se pak trapně a štve mě, že nedošly ty osůbky co občas potkávám pobíhat v okolí Slavkova, ale na závody nepřijdou, aby se neztrapnily. Myslím, že každý kdo se pustí do běhání s nějakým přemrštěným cílem, spíš dřív než později pochopí, že to nebude jen tak, a že ten cíl je sakra v nedohlednu. Ale jestli se někde při tom snažení stane běžeckým závislákem, tak teprve začne nabývat ten sen skutečných obrysů. A proč vlastně pořád ještě běhám? No, co když přecejen ty holky z AHA jednou doběhnu?

>> Majka1, 16. 01. 2011 18:50:44

Majko, když se tak dívám na Tvoje a moje časy na desítce a na 1/2M, je škoda, že nejsi někde blíž, dobíhali bychom určitě spolu No, nebylo by divu, když se ještě podívám na celkový počet odběhnutých kilometrů, jako bychom spolu i trénovali…  

Ale vážně: ty důvody, co jsi uvedla pro i proti PIM – jako bys mi mluvila z duše. A na žádný místní závod jsem se ze stejných důvodů ještě neodhodlal. 

>> Maraton3r, 15. 01. 2011 19:34:56 Proto já osobně nepohlížím na pomalejší běžce, jelikož mezi ně momentálně také patřím , nijak zle, vždyť patříme k sobě, jsme jedna komunita a spojuje nás jedna velká síla a sounáležitost, jakou je běh a běhání jako takové. Vždyť by to nebylo ono, mít závody složené pouze z lepších běžců. Variabilita ke sportům patří, všichni nemůžeme být stejně dobří. Všichni sportovci na světě, kteří skončí byť až úplně na konci, si za slouží pochvalu, vždyť mnohdy překonají hlavně sami sebe a i to je velké vítězství a za dostiučinění. Nekoukejme se proto na ně jako na nějakou překážku. Být mezi posledními neznamená ostudu.

Krásná, libozvučná slova. Roním slzy. A ty skutečně běháš?

Honzo, článek bych neukončoval, jednou si přišel s kůží na trh, tak je třeba doběhnout až do cíle:). Naopak je dobře, že jsi dokázal vyjádřit svoje pocity i když jich bylo na můj vkus (a možná i ostatních) trochu víc najednou. Máme demokracii, každý může presentovat svůj názor a to je dobře. Je dobře, že všichni běžci takhle dokážou v jednom momentě diskutovat o společném tématu, ten počet komentářů je určitě ten nejcenější výsledek. V první větě jsi se vyjádřil, že si chceš „rýpnout“ a řekl bych, že se ti tak trochu povedlo píchnout do vosího hnízda, ale dobře za to.

>> honzaherda, 15. 01. 2011 17:40:43

Ahoj Honzo, vzdyt o nic nejde!!! Tvuj clanek zde naopak rozviril zajimavou diskusi a po jejim precteni jsem vubec nenabyl dojmu, ze by to (v drtive vetsine) zde ctenari brali zasadne negativne :D Libi se mi na bezecke komunite (ke ktere jsem „cichnul teprve v minulem lete“), ze jsou to fajn lidi a kteri drzi pohromade… S tim taky souvisi, ze kvuli jednomu clanku (byt s nim nekteri nesouhlasili) se na tomto fajn pocitu prece nic nemuze menit!!! Nemam pravdu lidi???

Diskuzi jsem celou dobu sledovala. Ac ja osobne nenasla v textu nic az tolik kontroverzniho, povazuji ji urcite za prinosnou.

Honzo, nevim, proc by ses mel zpetne stydet za to, co jsi napsal. Patrne jsi necekal, co vse se da najit mezi radky, mozna jsi to myslel trochu jinak, ale v diskuzi jsi to vysvetlil. Pokud nekteri ctenari nedokazali byt „nad veci“ (a vlastne se nejde divit, protoze pro ctenare tohohle fora je jejich behani srdecni zalezitosti), zkus byt nad veci alespon Ty.

A k tomu, ze je lepsi pokouset nejprve kratsi trate a pak az se vrhat na maraton – ted uz bych asi souhlasila (pekne to napsal Stefan), ale bylo to se mnou tehdy stejne. 1/2 PIM (2006) zdarma pro prvobezce byl mou motivaci zacit se pravidelne hybat, hned ten rok jsem bezela i prvni maraton. Kdyby me tehdy nekdo premlouval, at s maratonem pockam, asi bych ho poslala nekam. K maratonske trati jsem ziskala patricny respekt az po jejim zvladnuti. Nektere zkusenosti na vlastni kuzi jsou k nezaplaceni, i kdyz se clovek treba trochu vytresta.

Ted za mesic oslavim 5 let s behanim. PIM akce uz posledni roky taky nebeham, ale tenkrat jsem je brala jako skvelou prilezitost ztratit se v tisicihlavem davu. A kdyby donutili vice lidi (nebo i jenom me) k pravidelnemu behani, tak je fajn, ze tu jsou.

>> milan, 16. 01. 2011 19:27:50

nádhera Milane, ještě teď se řehtám

>> milan, 16. 01. 2011 19:27:50

Řehtám se s Ječmínkem!

Jinak, pokud se týká původního článku, tak takový už tady dlouho nebyl. 180 příspěvků za pár dní, to je skvělé! Na jednu stranu soucítím s Honzou – takový mediální zájem a všeobecné pozdvižení by mě taky rozhodilo. Ale na druhou stranu si můžeš říct, že se Ti podařilo trefit přesně to téma, které tady na fóru lidi zajímá.

Takže, až si Honza vydechne, těším se na další jeho články!