Jéje, to je článek jak o mně. Jsem pomalá, chystám se na maraton a píšu o tom blog (a to ještě hořím lásku ke svému běhátku, které autor zatracuje).

Někteří sportovci asi nikdy nepochopí, že někdo běhá jen pro radost a rychlost je jen ukazatelem, zda se vejdu do limitu závodu 

Honzo (teď nevím, zda si tykají jen běžci nebo i cyklisté) čistě jen pro Tebe, tady je článek, kde vysvětluji, proč jako začátečník toužím po maratonu: Cesta do hlubin začátečníkovy duše

Článek je napsaný pěkně, obsahuje spoustu myšlenek, s většinou z nich i souhlasím. Honzovi to běhá moc dobře, fandím mu. Na závod přijede na kole, běhá dobře a rychle, umístí se na bedně nebo těsně pod ní, a po závodě zase sedne na kolo a jede pryč. Taky fotí podobně jako Dan Orálek. Diskuse pod článkem je prostě jen diskuze k tématům, které Honza nastolil, nic víc. Nic proti Honzovi osobně.

Dík za článek, Honzo, promluvil jsi mi z duše. Tak nějak se do sportu vkrádá čím dál víc „konzum“. Ale je na každém, aby si vybral svou cestu a byl na ní spokojený.

Souhlasím s tím, že začít s menší vzdáleností je rozumné. Já si na maraton troufnul až po dvou letech pravidelného běhání. Myslím, že desítka je takový dobrý základ, od kterého se člověk odrazí k delším vzdálenostem. Příliš velká masovost PIM akcí už mi také přestává vyhovovat, takže z tří akcí běhám pouze maraton, kde až se dostanu pod svůj vytyčený limit, tak toho také nechám a budu běhat jen desítky a půlmaratony. Seriál PIM je dobrý pro každého, kdo si chce vyzkoušet závod poprvé, pak je dobré poohlídnout se po jiných. Například loni jsem si dal Českobrodskou pečeť (10km). Startovné minimální, organizovali to vyslovení nadšenci pro běh, lidí mnohem méně než na PIMu, ale závod jsem si (přes prudký liják) užil víc než poslední Tesco Night Grand Prix. Sice je pravda, že seriál závodů PIM je hodně komerční, ale buďme vděční za každého, koho tento seriál přivede k pravidelnému pohybu, třeba že to je rychlostí pouhých 7min/km.

Honzo, chopil ses složitého tématu. V mnohém s tebou souhlasím. Je škoda, že jsi celou věc chtěl rozebrat až příliš do hloubky, a že si se pustil i do toho, že uvádíš konkrétní časy a konkrétní tempa… Prostě nakousl jsi věc, která má strašně mnoho aspektů a není možné mít na ni jednoznačný názor. Nemůžu ti tedy říct, že souhlasím se vším, cos napsal, ale věř mi, že ti rozumím, co jsi chtěl vyjádřit.

Dokladem toho, jak je věc složitá budiž to, že bych i já doporučoval(hlavně mladším běžcům a běžkyním) nevynechávat krátké závody a přitom jsem na minulém PIMu dělal vodiče na 4:30 a rád jsem tím snad pomohl těm, kteří se o tuto hranici snažili.

Honzo, uvědomil sis, že běh má i subjektivní kritéria a nejenom objektivní výkon? Osobně mi úvaha nepřijde moc podložená, jen útočná, co se autorovi nelíbí. Když hodnotíš (vyzdvihuješ, preferuješ) výkon běhu, tak proč neběháš více/kvalitněji v tréninku? Proč tolik závodů? Protože ti to tak vyhovuje. Neber to jako kritiku, jen jako možnost k zamyšlení.

Sport je jedna z mála lidských činností, kdy je lepší to dělat blbě než vůbec.

Vlastne s tým dosť súhlasím. Vidím v tom ešte jeden aspekt a to je istý rešpekt/úcta pred maratónom, na základe ktorého sa maratón beží len po dôkladnej príprave (spôsob neriešim). Napr. kratšie behy by mohli byť súčasťou prípravy. Súvisí to s limitmi, ktoré už často dovoľujú aj chôdzu (napr. NY). Začalo sa to viac diskutovať v USA po úmrtiach na maratónoch a mňa to napadá preto, lebo na maratóne v Amsterdame som hľadal kámoša, ktorý nedobehol v predpokladanom čase a dostal som sa do zdravotníckej „telocvične“ s radmi postelí a kvapátok, čo ma dosť prekvapilo/nas­trašilo. (plná veľká telocvičňa) Našťastie kámoš tam nebol, akurát ma jeden amík pod kvapačkou poprosil, aby som dal vedieť jeho manželke, že je v „poriadku“.

Já si nemyslím,že dát si za cíl doběhnutí půlmaratonu nebo maratonu jako metu pro začátečníka je nějak špatné a to i z tréninkového hlediska. Vždyt přece nejprve se jako základ rozvíjí obecná vytrvalost – tedy DAV a to až na dobu trvaní 90 – 150 min a to v přípravném období platí i pro závodníky na kratší tratě – 3,5,10 km. Pokud se nebudou zbytečně plašit při závodu a vemou to jako kondiční přípravu při které mají zajištěno i občerstvení a spoluzávodníky jako společnost,tak to může být i dobrá motivace do dalšího tréninku. Naopak soustředit se pouze na krátké úseky a vynechat úplně OV nikam nevede – růst výkonnosti se brzy zastaví.

Kdysi v mládí jsem si řekl, že jako trénovaný sportovec si zkusím maraton. Cvičně jsem dal 25km, málem při tom zkolaboval a bylo vše jasné. Další pokus čekal, až mi bude 40. V přípravě jsem odběhal (po 20 leté pauze) cca 1000km a čas je vidět v mém profilu. Měl jsem vyšší cíle a to rozladění vedlo částečně k tomu, že jsem další 2 roky neběhal. Dnes běhám více a na maraton, jsa poučen, půjdu až bude tak 2–3tis km v deníčku. Dřív to nemá smysl. Ale bez toho prvního vytrpěného maratonu, bez toho dosaženého cíle, by nebyla moje dnešní příprava, nebylo by dvouleté přemýšlení, jak na to a nebylo by to vědomí, že běh je jedna z činností, které mi dodávají energii, radost, štěstí. A ještě jedna drobná komerční připomínka. Bez těch „pomalých“ by asi ani ti „rychlí“ neměli takový servis, zázemí a vybavení, protože, která firma by vyvíjela nové vybavení, kdyby si je nekoupilo milion nás pomalých.

>> EdCable, 12. 01. 2011 08:21:07

Moc jsi mi to neosvětlil To je totiž přesně to, co moc nechápu – proč prodlužovat a prodlužovat vzdálenosti, když je můžu zrychlovat a zrychlovat…ale to je jedno, nebudu se v tom raději dále zamotávat. Já na to prostě nemám, abych běžel maraton, takže to nechápu ani u ostatních…což když takhle po sobě čtu je hrozně sobecký pohled 

Tak muj komentar… Urcite jsi skoro mistr sveta. Bezecka obec by mela byt rada, ze se poradaji takove bezecke akce a tento sport neni pro par vyvolenych „debilku“ co behaji 30km denne a lidi se na ne divaji jak na magory. At si kazdy sportuje jak chce. Ja jsem taky nezabehl nic az prvni zavod v zivote defakto bez treninku – PIM 4:45:xx bylo pro me super. Byl to pro me vykon. Ted se postupne zlepsuji a zacal jsem objizdet mistni lokalni zavody, kde chodi behat par lidi. Asi jsi uz zapomnel, ze ne vsici maji pouze kolo a beh v zivote a musi pouze mastit jeden vysledek za druhym. Chtelo by se zamyslet, jestli nahodou nejsi omezenec „beh+kolo“ a nic jineho uz neuznavas… 90proc populace nevyleze z auta, sedi cely den za kompem a u TV.. obecne cim vice lidi bude behat i na spatne casy, porad je to lepsi nez nic… Treba by meli zrusit vsechny fotbalove ligy, prebory a zupy, protoze nehrajou jako v lize mistru ne? Chlape clankem jsi dost mimo. O spicku se staraji reprezentanti a ti za 5hod maratony nebehaji :)

Ahoj Honzo. Díky za tvůj příspěvek, který řekl bych tak trochu odráží dnešní dobu. Pro drtivou většinu běžců nejen u nás ale i ve světě jsou tyhle dvě tratě hlavní motivací. Proč chodit 3× týdně na stadion a ničit se úseky, abych někdy v budoucnu běhal pětku celkem rychle jako se to povedlo třeba mě ? Ne to se dneska nenosí, navíc na tartanu bohužel dneska krom začínající mládeže a několika veteránských jedinců ve středním věku skoro nikoho nenajdeš. Je snažší běhat podle sebe, chuti, pocitů a ve volné přírodě. Ale proč ne, je dobře, že běhá čím dál tím víc lidí a třeba se jednou dostaneme do stavu, jaký tu byl v 80. letech, kdy běhala spousta „hobíků“ ne sama, ale ve 20-členné skupině a postupně se začnou objevovat jedinci, kteří budou pracovat hlavně na své rychlosti..

Částečně s autorem souhlasím, ale to kdo jak sportuje, by mělo být jeho svobodnou volbou. Já naběhám cca. 2000 km za rok, přesto nemám nijak oslnivý čas z maratonu, trochu lepší je to na půlmaratonu. Je to ale také tím, že mám ploché nohy a asi těžko budu běhat maratony pod 3 hodiny. Takže takové arogantní běžce, co se dívají na ty kondiční skrz prsty (v posledním čísle běhej.com jsem rozhovor s jedním z takových četl) moc nemusím. Zkrátka, ať si každý sportuje jak chce. Pořád je lepší si pořídit sporttester a občas si zaběhat na pásu, než kupovat drahé obleky a přežírat se v restauracích :)

Zda se v tehle otazce hraji velkou roli emoce, ktere trochu brani rozlisovat. Myslim, ze se Honza Herda nesnazil „obout“ se do tech, kteri maji jasno, co chteji a behaji si podle toho. Ale krome toho, ze akce PIMu pusobi mozna az prilis komercne, je tu jeste jedno podstatne hledisko. Je-li clovek mlady a mysli-li to s behem vazne a chce se po roce behani rovnou soustredit na maraton systemem treninku v relativne pomalem tempu, tak sve vysnene mety sice dosahne, ale najednou zjisti, ze se nema kam dal vyvijet, protoze vyssi cil uz vlastne nema, a dalsim treninkem ve stejnem stylu se prestane zlepsovat. Pak prijde logicky na radu snaha to nejak zmenit – coz neznamena nic jineho nez se pokorne vratit k budovani rychlosti na kratsich tratich. To ale jde zpetne mnohem hur, nez kdyz se to dela hned od zacatku.

Jinymi slovy, ambicioznimu mlademu bezci, ktery ma maratonske choutky, nelze nez doporucit, aby nejdriv venoval pozornost rychlosti, a teprve pak zacal uvazovat o maratonu – nakonec je to prece „beh na dlouhou trat“…:)

Problem je ale v tom, takovouhle radu poslechnout, protoze maratonska vzdalenost je hlavne psychicka bariera, kterou si mnoho z nas potrebuje nejdriv zkusmo „osahat“.

Jako ve všem je normální, že pokud se o něco zajímá čím dál více lidí(tady běh), tím více se o to zajímá marketing a firmy co chtěj vydělat. Tím více čteme o potřebě fitek, sporttesterů, pásů, spešl oblečení. A čím více se toto vše propaguje, tím ještě více roste zájem lidí o toto vybavení,ale potažmo i o ten sport samotný. Ony si ty dvě věci navzájem pomáhají. Člověk jen musí zůstat „nad věcí“ a včechny ty serepetičky nakupovat s rozumem. A pokud mu dopřejí při sportu lepší komfort a má z toho lepší pocit…proč ne, jedině dobře ne? Ono by to bez nich taky šlo, dříve nebyly. Ale i dnes můžete trénovat bez spešl vybavení, plánů apod. Super ale je, že máte možnost volby.

1. Maraton si moze kazdy zabehnut aj v ramci vsestrannej vytrvalosti.
2. Nie kazdy, kto ho bezi, ho ma ako ciel – moze to byt sucast pripravy aj pri inych sportoch
3. Cas nerozhoduje (u mnohych nie)
4. Na maraton za 4–5h netreba specialny trening, pokial je clovek dlhodobo sportovo zdatny
5. Keby nebolo davu hobbikov, nemohlo by par vyvolenych vyhrat auta
6. Beh je pre kazdeho bez rozdielu vykonnosti
7. Taketo masovky su prospesne aj kvoli popularizacii behu a zdraveho pohybu

Kazdopadne, niektore maratony maju predsa kvalifikacne limity, komu vadia pomali bezci, moze chodit len tam.

Inac, nazor pekny a uprimny

Každý den vstávám ve 4:30, abych mohla sportovat. Jinak bych to nestihla. Trénuju, co to dá, abych dala maraton pod 4 hodiny. A jestli se mi to nepovede? To se mám stydět? Nebudu! Budu hrdá, jestli se mi to povede uběhnout a budu dál trénovat na další maraton. Na kratší závody sice občas chodím, ale nic mi to nedává. I když rychlost trénuju, tak mě ty kratší závody prostě nenaplňují.

V článku naprosto postrádám sportovního ducha. Sice se na PIM taky nechystám, protože se nechci 10 min. prodírat na start, ale je to každého věc. Měli bychom být rádi, že se sport alespoň nějak popularizuje. Dneska už se totiž moc nenosí sportovat…

>> forest, 12. 01. 2011 11:09:36

Taky tu útočnost moc nechápu, zvláště již proto, že jsem si první maraton v životě dal jako Honza na PIMu 2004. Proč autor nerozebírá důvod toho špatného času v něm (4:04)? Běžel před tím nějakou desítku, půlmarathon a za kolik je případně dal? Asi ne, takže nyní je jednoduší kritizovat ostatní běžce, kterým vyhovuje něco jiného.

Proč např. netrénoval podle tréninkových plánů Miloše Škorpila (vycházely v Lidových novinách)? Věděl o nich? Já měl to štěstí, že jsem Miloše potkal (ostatní ho třeba nemají), takže nebyl problém se řídit jeho radami. Já běžel nejdříve v březnu 2004 Kbelskou desítku (45:04) a PIM půlmaraton (real 1:39:21), v květnu dvacítku do Staré Boleslavi (1:23:53), a teprve za 14 dnů jsem šel na ten PIM maraton, který už nepřekonám (real 3:15:43).

Asi bych se neopakoval, kdyby v uvedeném článku uznal Honza nějaké chyby ve svém tréninku na svůj první maraton.

Já sám v něm předtím udělal chyb moc (v roce 2003 např. běžel 37km bez vody při teplotě okolo 20st.), proto se konečně hlásím k Tragédům a běhám 5 let v modrém Tragédím tričku. Vždyť běžci by se neměli brát tak smrtelně vážně, můžeme být rádi, že tu vůbec u nás někdo rád běhá. A to i maraton tak pomalu, jako byl ten Honzův první 

Mně se na tom článku líbí naprosto precizní konstatování, že bez poctivého tréninku a dřiny obyčejně nebývají výsledky. A ten, kdo běhá „jen“ pro zdraví a tajli, tak se přeci nebude nechávat plácat po ramenou, přáteli nebo na anonymních forech. Bohužel opak bývá pravdou. Zanedlouho se budeme plácat po ramenou za to, že jsme vůbec vstali z postele nebo že vůbec jsme :( … Daleko nejšílenější mi připadá, že si někdo v týdnu, který má 168 hodin, dokáže udělat na to, co má opravdu rád, jen 3h času, nebo musí vstávat v hluboké noci. U mě je sport takovou součástí životního stylu, že bych takovou práci a všechno to, co by mě deklasovalo do podoby totálního otroka, okamžitě opustil. I otroci mají více volného času, otroci z těch nejhorších podmínek. Zkrátka tomu, co MÁM RÁD, chci obětovat víc času. Jan Herda to napsal skvěle, aniž by se kohokoliv dotknul. Má můj hluboký obdiv.

Ještě bych dodal, že ten podpis pod článek (zejména počet absolvovaných závodů) působí trochu infantilně (sběratele stovek účastí na závodech moc nemusím). A také to, že můj otec, který absolvoval více než 50 maratonů, ale také ultramaratony (24 h, 100 km atp.), by si nikdy nedovolil hledět na běžce co třeba dokázali méně s opovržením. Je to otázka vzájemného respektu. A já s ním plně souhlasím.

Autor je asi trochu mimo, když předpokládá, že všem jde běh zhruba stejně a záleží jenom na tom, jak trénují (a ptám se, proč má rekord v půlmaratonu tak špatný, když i spousta žen už měla čas o dost lepší). Desítka za 45 je pro spoustu lidí jednoduše nereálná, takže asi podle autora nemaj běhat? Jsou i lidi, co běhají pro zdraví a jogging na 65% maximální tepové frekvence je možná nakonec zdraví nejprospěšnější. Pro každého je to ale jiné tempo, někdo při tom třeba běží i celkem svižně. Bohužel i na 80% max. tepové frekvence si připadám, že sotva odlepím nohu od země a nevypadá to, že by se to nějak mělo tréninkem významně měnit. Autora můžu uklidnit, že šestiminutové tempo rozhodně nemůžu klusat do omrzení – je to pro mě totiž nad těch 80% max. tf. Je fakt, že tomu věnuju „jenom“ cca 4 hod. týdně, ale mám i jiné priority a třeba další 4 hodiny týdně navíc pokud by přinesly třeba čtvrt minutky na km zlepšení mi za to opravdu nestojí. Takže se jdu ráda schovat do davu na 1/2PIM, kam jsem se opět přihlásila, protože mi to dává dobrou motivaci pro pravidelné běhání a příležitost zazávodit si víceméně hlavně sama se sebou.

>> Komsomolec, 12. 01. 2011 13:45:55

řeknu ti to asi takhle:
mám rád svojí rodinu a tak se také věnuji rodině protože mám rád svojí rodinu, tak jí také musím živit a případně si na nějaké koníčky vydělat a tak musím pracovat více než 8hodin denně občas se taky musím vyspat když bude sport u mne na předním místě, tak budu pro svojí rodinu SOBEC když jsem byl svobodný, taky jsem měl jiné zájmy a trávil na ledě denně třeba 4hodiny dnes je také jiná doba a přijde i to, že budeme naše děti plácat po ramenou, že vůbec vstanou od počítače – to si piš tož asi tak – jdu si lehnout k telce, neboť jsem její otrok 

a jinak Honza vyjádřil svůj názor, já ho respektuji byť s ním nesouhlasím. ve mě toto bublalo dýl právě proto, že na toto téma se hodně podobně vyjádřil nedávno člověk, od kterého bych to nečekal. na druhou stranu je taky dobře, že se Honza tady a takhle vyjádřil

Viděl jsem to x-krát kolem sebe: když někdo opustil to, co skutečně MÁ RÁD a co prokazatelně dává smysl a hodnotu jeho životu a ten život ještě zhodnocuje, ať ve prospěch práce nebo čehokoliv jiného, tak se to nakonec téměř vždy obrátilo nejen proti jemu samotnému, ale i proti rodině a milovaným lidem. Není moudřejšího partnera, který svou drahou polovičku podporuje v tom, co mu dělá radost. A radost = život, a jenom živý a radostný člověk dokáže milovat. Myslím si, že i v téhle divné době si člověk, který není časově zaneprázdněný jako americký prezident, 2 hodiny denně pro sport nebo umění nebo hobby-řemeslo, najde. Jestli ne, říkám sám za sebe, že je někde něco strašně, strašně špatně. Honzův pohled mně zkrátka konvenuje. A aby nedošlo k mýlce: těším se se všemi, které při běhu potkám; a je-li třeba někoho v cíli obejmout, protože tam je sám, rád ho obejmu. Dám spíš na kontakt opravdový, než na anonymní vylévání srdce. Každý jsme jiný, a dobře tomu tak.

Clanek jsem cetla nekolikrat. Napoprve me docela slusne vytocil…nakonec si, po zklidneni hormonu myslim, ze to pan Herda to puvodne vubec nemyslel spatne (viz NADPIS clanku), ale pak se do toho nacnutim nekolika dalsich temat dost pekelne zamotal. Kazdopadne clanek postrada tu esenci, ktera je uvedena v nadpisu. Jak uz tu nekdo napsal, taky se domnivam, ze mozna tim vzkazem melo puvodne byt, aby se zacatecnici hned napoprve nepousteli do maratonu stylem ‚zacal jsem behat, tak se hned prihlasim na nejblizsi maraton, protoze je to prece strasne prestizni zalezitost‘. Myslim, ze pan Herda mel na mysli prave tu ‚prestiznost‘ takoveho zavodu, neco jako ‚koupim si tu nejvetsi vilu ve ctvrti, aby mi vsichni zavideli a placali me po ramenou a je mi jedno, jestli se zadluzim do konce zivota‘. Kazdopadne si myslim, ze je to vyjadreno hodne spatne… Takovych lidi je podle me dost malo. A ti vsichni ostatni co? To by nemeli jit na pulmaraton nebo maraton, kdyz nezabehnou desitku pod 45 min?

Co se tyce mladi a rychlosti – ani nekteri mladi nemusi preferovat nebo mit talent na kratke vzdalenosti. Ja jsem zacala s nejakym ‚vaznym‘ behanim sice az ted ve strednim veku, ale i jako ‚mladice‘, kdy jsem mela beh docela rada,jsem byvala v druhe pulce pole na vzdalenosti kratsi nez 1500 m, zatimco na ty delsi (a cim delsi, tim lepsi) jsem byvala mezi prvnimi tremi. Proste jsem vzdycky mela radsi delsi behy a i mi lip sly. A kolo? To same. Ve sprintech me predjel kazdy, ale po 100 km jsem to byla ja, kdo slapal vepredu. Slalom mi nikdy nesel, zato v obraku jsem nemela souperku. Zrejme nemam dostatek tech ‚rychlych svalu‘:-) No a co, kvuli tomu, ze mi nejde cast sportu, toho prece nenecham! A kdyz vim, ze me kratke vzdalenosti nebavi a nic moc mi neprinaseji, proc bych je mela behat? Proc bych, po radnem treninku, nemohla jit rovnou na pulmaraton, nebo maraton, aniz bych predtim bezela zavod na tu petku, desitku, nebo patnactku? Pro me je takovy zavod zpestrenim treninku, moznost setkat se jinymi podobne postizenymi, krasna zkusenost, moznost zavodit sama se sebou a treba i sama sebe prekonat. Peggy to ve svem clanku naspala moc hezky. Doprejte nam hobikum trosku vic svobody, pane Herdo!;-)

Jsem rád, že Honzův článek rozvířil tak bohatou diskuzi, která eliminovala mé negativní emoce, jenž jsem měl po přečtení jeho článku. Těší mě, že jedinci s názory blízkými Honzovi jsou v menšině. Jediné, v čem je mi blízký, je to, že mám také radši akce komornějšího charakteru. Jediné masovky, které se zůčastňuji jsou Běchovice. Věřím, že na akcích PIMu je stejně úžasná atmosféra, ale jedna taková akce do roka mi stačí.Honzův článek by u mne nevyvolal nepříjemné pocity, kdyby se držel svého původního tématu (meta maratonu). Myslím si, že maraton je pro mnohé běžce něco jako jako zdolání osmitísícovky pro horolezce. Bez řádné přípravy skončí v lepším případě jen neúspěchem dané akce. Naštěstí trvalé následky v případě neúspěchu nejsou u běhání tak časté.

>> Komsomolec, 12. 01. 2011 14:55:21

Najít si dvě hodiny denně na něco, co miluješ je asi reálné. Ale co když toho miluješ víc? Co když rád běháš, plaveš, scházíš se s kamarády na pivu (nebo v mém případě u kafe), studuješ, máš rodinu (což není můj případ) a podobně. Člověk musí vybírat a vážit a vždycky něco půjde stranou. Při reálných počtech 8 hodin strávíš v práci, dalších 8 prospíš a 4 zabiješ na cestách, při jídle, ve sprše apod. Takže zbývají čtyři hodiny na den a do nich cpeš vše, co máš rád.

Takže poctivý trénink vždy půjde na úkor něčeho jiného. Můžeš si běhat jen tak pro radost několikrát do týdne a ve zbylém čase se věnovat rodině, kamarádům, dalším koníčkům a nebo v mém případě škole. Ale trénovat denně znamená škrtnout něco jiného ve svém životě, ne?

>> Kostěj, 11. 01. 2011 22:14:10

Když už Tvůj příspěvek má nejlepší hodnocení ve vláknu a jedno z nejlepších v celém foru, tak připomenu, že před tím, než jsme pořádali šestihodinovku, jsem pořádal/spolu­pořádal několik menších závodů: Lískovecký Hamburg, Lískovecká desítka, Charismatický běh a dva závody na Holedné. Závod navíc zajišťovali profesionálové s mnohaletou zkušeností (např. časomíru ChampionChip, agregát a ozvučení pan Dvořáček, moderování pan Šmiták, občerstvení pan Šikula s týmem atd.). Nikdy bych si nedovolil jít do takové akce, kdybych předchozí zkušenosti neměl a kdybych nesehnal pomoc tak zkušených lidí. Souhlasím tedy s tím, že je nejvýše vhodné, aby závod typu šestihodinovka pořádali ti, kdo už mají zkušenosti s organizací kratších a menších závodů.

Dobře ale, už jsem mimo původní téma, tak k tomuto nemusíme dále diskutovat.

Po přelouskání příspěvků se musím Honzy zastat v tom, že neměl v úmyslu (aspoň tak to chápu) se dotknout kohokoliv, kdo běží pomaleji či jen pro radost občas třeba. Spíš poukazuje na podivný trend, kdy opravdu lidé sportem téměř nedotčeni si najednou před sebe staví mety nejvyšší. Bez toho postupného se přibližování k nim a ochutnávání těch „nevýznamných zbytečných“ akciček po cestě nahoru. Přijde mi to podobné, jako že si dnes leckdo zaplatí cestu na sev. pól či se pokusí zdolat za pomoci nej techniky a drahých průvodců nějakou několikatisícovku, aniž by tomu odpovídaly jeho lezecké zkušenosti. A když to zdolá, tak co bude pak, co dál hledat? A když se nepovede, tak co to obrovský zklamání, když se upnul jen na ten jeden cíl?

Diskuze se tady docela zvrhla. Myšlenek je v článku hodně – s některými souhlasím, s některými nikoliv – podstatné ale je, že dost lidí Honzu nepochopilo. On to nemyslel jako útok na pomalé běžce (na mě to tak určitě nepůsobí). Hodně lidí si to tady vzalo dost osobně, ale nelze přece jednotlivé ideje vytrhávat z kontextu.