Sebastian se na chvíli zastavil na občerstvovačce, zatímco některými odepisovaný Frodo – přidal! A bylo po úsměvech na Sebiho tváři. Zatímco Jan sebral poslední zbytky agresivity a začal dupat do kroku, na Kienleho přišla krize. Aby ne, vždyť měl za sebou 200 km stíhačky a k tomu ještě otevřenou ránu v patě, která mu na pohodě v závodu rozhodně nepřidala.

Náskok Frodena byl zpočátku jen pár desítek metrů, jenže skvělý běžec Kienle ne a ne odstup dorazit. Ba právě naopak. V rozpálených ulicích Frankfurtu začal ztrácet metr po metru, zatímco Frodeno s kamennou tváří vypadal víc jako stroj. Mírně zlomený v pase pokračoval dlouhán ve zvyšování náskoku a Sebi si začal uvědomovat, že svého domácího soupeře už asi neudolá. Leda že by na Froda přišla nějaká náhlá superkrize. Ovšem ten to dotáhl až do cíle. 7:56:02 je výkon z říše snů, protože po celý závod nebyl na obloze jediný mrak a teplota se postupně vyšplahala skoro ke čtyřicítce…

Když měl před sebou poslední kilometr a Sebi za ním ztrácel téměř čtyři minuty, stalo se nevídané – Frodo se usmál. Asi na pět vteřin, aby se vrátil za svou koncentrovanou masku a vydržel za ní až do úplného cíle. Na zcela zaplněném náměstí Römerberg mohl slavit celé čtyři minuty, než dorazil Kienle, vítěz ze Šamorína, a rovnou dal hlavu do nádrže s vodou a ledem. Rozhodně však vypadal lépe než jeho o hlavu vyšší soupeř, který byl dnes nad jeho síly.

„Vyhrál jsem! Teda aspoň v soutěži o jediného stojícího ironmana v cíli,“ řekl v prvním rozhovoru Sebastian Kienle, kterému o vteřinu utekla osmihodinová hranice. „V Koně rozhodně se druhým místem spokojen nebudu!“

A vysvětlil, co se stalo – už na začátku závodu stoupl na ostrý kámen nebo kousek skla a při výběhu z plavání v písku ucítil, že to nebude žádná drobnost. „Během kola jsem debatoval s rozhodčími a upozornil je, že budu potřebovat lékaře. Ve druhém depu mi rychle vyndali ostrý kámen, kousek skla, nebo co to vlastně bylo, a mohl jsem pokračovat. Sice jsem ztratil asi 40 sekund a Frodo se dokonce ke mně vrátil, čímž ztratil pár sekund, tak jsem si říkal, jestli toho nebude nakonec litovat.“

Nelitoval, i když to tak mohlo v jeden moment vypadat. Průběh maratonu už jsme si popsali, ovšem v cíli se nový evropský ironman č. 1 po pár momentech složil na zem a tělo mu zcela vypovědělo služby. Nebyl schopen ani pogratulovat Kienlemu ke skvělému závodu a trvalo dlouhé minuty, než byl připraven odpovídat na dotazy reportérů. Za vše hovoří jeho odpověď na otázku, co říká výzvě Kienleho směrem k havajskému šampionátu: Frodeno chvíli mlčel, aby se nakonec omluvil, že neodpoví. Tak vyčerpán byl po osmi hodinách dřiny v nelidském vedru, které ve finanční metropoli v neděli panovalo.

Původně to měl být boj tří legendárních německých triatlonistů, ovšem Patricku Langemu to vůbec nejelo na kole a dokonce měl i defekt. Světový šampion z Havaje posledních dvou let to sympaticky nezabalil a v cíli byl jako jedenáctý, 51 minut za Frodenem.

Třetí skvělým finišem skončil jiný Němec Franz Loeschke a korunoval tak triumf německého triatlonu. V posledních dvou kilometrech zcela odešel Švýcar Philipp Koutny, který si do té doby kontroloval třetí pozici. Skončil až pátý.

Velkou tragédii zažila Američanka Sarah True. Maraton začala zběsilým tempem pod 4:15/min a převzala vedení v závodě žen. Na 35. kilometru měla pohodlný náskok sedmi minut a vypadalo to jako formalita. Ale… Zhruba tři kilometry před cílovou páskou jí naprosto došlo. Ještě chvíli to zkoušela, než byla stažena do lékařského stanu. Její krajanku Skye Moench možná překvapilo, když se jí kilometr před cílem ujal cyklista doprovázející lídry. Svou šanci chytila za pačesy a na cílové náměstí dorazila jako vítězka v čase 9:15:31.

Pro druhé místo a evropský titul si doběhla Švýcarka Imogen Simmonds v čase 9:26:01.