Poslední díl letošního seriálu v dlouhém triatlonu a duatlonu Ford Czechman Tour se konal na začátku září ve Žďáru nad Sázavou. Polovičního železňáka Pilman jsi opanoval s velkým přehledem. Jaký máš vztah k tomuto závodu v malebném prostředí Vysočiny?

„Pilman byl před dvěma roky mým vůbec prvním půlironmanem. V loňském roce byl navíc závodem o titul mistra ČR na těchto distancích. Letos jsem se dlouho rozhodoval, zda přijedu i potřetí v řadě a pokusím se vítězství znovu obhájit. Nakonec jsem se týden před závodem definitivně rozhodl a celkově pojal závod uvolněněji než v minulých letech. Navíc mám s těmito distancemi o něco více zkušeností a vím, co si zhruba mohu dovolit. Závod mi letos sedl nad očekávání dobře, a především v běžecké části jsem se cítil snad poprvé naprosto v pohodě a jistě. Samozřejmě se mi tratě Pilmana moc líbí, ale především mi dokonale sedí.“

S koncem triatlonové sezony pociťuje mnoho sportovců „únavu materiálu“. Jak ses připravoval na tento náročný závod v kopcích?

„Jako alternativu k tomuto závodu jsem měl v hledáčku ½ IM Walchsee o týden později, který by měl cyklistickou trať snad ještě náročnější. Nakonec jsem dal přednost Pilmanovi. Absolvoval jsem dva, tři těžší cyklistické tréninky, delší čas na speciální přípravu ale prakticky nebyl.“

Týden předtím jsi absolvoval Evropský pohár Xterra Zittau v Německu. Dobíhal jsi na šestém místě a nebýt defektu na kole, mohl jsi pomýšlet i na medailové pozice…

„Pro mě bylo desáté místo především po průběhu závodu velkým zklamáním. Nebýt defektu pravděpodobně bych bojoval nejméně o top 5. Na druhou stranu jsem po tréninkovém výpadku z důvodu naraženého kolene nebyl stoprocentně připravený ani fyzicky. Pro příští rok mám tak co vylepšovat. Závod je zde hodně těžký a pro mě i technicky výživný. Jinak se mi ale líbil a myslím si, že odpovídá mému stylu závodění.“

Patříš do nejužší špičky tuzemského dlouhého triatlonu a Xterry. Kolik času věnuješ tréninku?

„Můj trénink je v posledních letech především v zimním období velmi tristní a snad se ani plnohodnotným tréninkem nazvat nedá. Snažím se jen udržovat a sportuji víceméně pro radost. V posledních třech letech mi to však nedalo a s příchodem jara jsem se začal „hýbat“ trošku víc. Potom zjistím, že jsem na tom celkem dobře, a už hledám závody, kde to otestuji. Letos to však bylo trošku odlišné a s výhledem dvou velkých závodů na našem území jsem měl někde v hloubi zasazené semínko, že bych se chtěl ukázat a v rámci možností podat co nejlepší výkon.“

Kdo tě trénuje?

„Trenéra nemám, trénuji se sám, jak mi to čas a chuť dovolí. Takže trénink systematicky dopředu neplánuji. Většinou však posledních cca 7–10 dní před závodem volím přípravu, která mi sedí a kterou mám za ty roky odzkoušenou.“

Závodíš za bývalý Ekol Team Brno, dnes Konrad Tools Team. Jaké máš podmínky?

„V podstatě ideální – týmový multifunkční sportareál s bazénem, posilovnou, kardio zónou, to vše v současné době jen asi 400 m od bytu. Navíc mám na severu Brna les hned za oknem.“

Vyrostl jsi v rodině, kde triatlon dominoval. Tvůj otec Tomáš Kočař patřil mezi průkopníky tohoto sportu u nás. Co říká na tvoje letošní úspěchy?

„Myslím, že s něčím mohl být spokojený, hlavně s ohledem na mou přípravu. Jeho výkony s přihlédnutím k době, ve které závodil, jsou však pro mě stále jen těžko dosažitelné.“

I tvoje přítelkyně Marika se triatlonu závodně věnovala. Vnímáš to jak důležité pro váš vztah? Podporuje tě?

„Samozřejmě tu největší! Bez podpory nejbližších, ať již časové, materiální i nemateriální se triatlon dělat nedá. To ale platí snad v každém sportu a životě obecně. Na druhou stranu je sport a triatlon zvlášť životním stylem. Pro mě a mou rodinu to platí dvojnásob.“

Další nedílnou složkou podpůrných činitelů je i pomoc ze strany České triatlonové asociace. Jak je pro tebe spolupráce s ní důležitá?

„Pro mě osobně jako závodníka na reprezentační úrovni výrazná. Od následující sezony se mají věci měnit a dlouhý triatlon bude mít nejen reprezentačního trenéra, ale pro některé závodníky bude k dispozici i finanční podpora na přípravu. Alespoň takové mám informace, uvidíme, jak to nakonec dopadne.“

Letošní sezona pro tebe ještě neskončila, v říjnu tě čeká vrchol v podobě MS v terénním triatlonu na havajském ostrově Maui. Jaké jsou tvé ambice?

„Letos jsem měl možnost se dvakrát poměřit s těmi opravdu nejlepšími borci v tomto triatlonovém odvětví. Když to objektivně zhodnotím, mám na to s nimi závodit. Podle toho se musí odvíjet i moje ambice. Navíc Maui není ostrov ve Středomoří, a pokud chci pokrýt alespoň náklady, musím skončit v Top 5. Moje osobní ambice jsou však ještě výš!“

Týden před Xterrou se jede světový šampionát na tratích Ironmana, což je pro mnohé triatlonisty absolutním vrcholem jejich snažení. Kdo má podle tebe letos největší šanci na zlato? Sebastian Kienle, Javier Gomez nebo někdo jiný?

„Podle všech papírových předpokladů to měl jednoznačně být Jan Frodeno, ale je zraněný. Javierovi příliš nevěřím, není tak silný na kole a havajské klima ho na běhu pravděpodobně zničí. I když bych mu titul přál, stejně jako vítězství na olympiádě, na které nedosáhl. Mým favoritem je však Lionel Sanders, neuvěřitelný úkaz, který by s koeficientem za ekonomiku pohybu vyhrál snad o hodinu a deset minut. Kořínek má však neuvěřitelný a jako jeden z mála je na trati schopný snad i zemřít.“

Pozn.red.: Plné znění velkého rozhovoru najdete v říjnovém čísle tištěného Běhej: www.behej.com/casopis