V sobotu jsi zvítězil na pohárovém závodě v aquatlonu v domácí Příbrami. Jaké jsou dojmy?

„Po roční odmlce jsem stál na bedně a k tomu před domácím publikem. Musím být šťastný! Také jsem nadšený z toho, jak můj brácha a trenér Honza Zikmund a Triatlon team Příbram připravili závod. Vím, že není lehké sehnat sponzory, kteří by takovou akci zajistili, a také rozhodčí, kteří pomáhali za hrnek čaje. Po výkonnostní stránce to není ještě tam, kde by to být mělo. Na všem se ale pracuje, abych byl připraven na letošní vrcholy v triatlonu.“

Jak se pro tebe závod vyvíjel?

„Plavalo se mi překvapivě dobře, přesto jsem po prvních sto metrech věděl, že čas nebude dobrý. Hlídal jsem si kluky vedle sebe. Nakonec z toho byl čas 4:17, asi deset vteřin za osobním rekordem. Věděl jsem o mé slabší výkonnosti v běhu oproti soupeřům. Díky Gundersenově metodě mi nejlepší běžci Semerád a Grebík dýchali na záda. Tušil jsem, že poběží na hraně, aby mě doběhli. Jednu chvíli jsem prý podle trenéra vypadal na druhé místo. Naštěstí jsem si nechal rezervu na tenhle bod závodu a dokázal si první místo obhájit.“

Splnil sis cíl, který sis vytyčil před startem? S čím jsi šel do závodu?

„Užít si závod a vyhrát dort! Byl výborný a závod jsem si perfektně užil. Chtěl jsem také poměřit síly s kluky, které jsem dlouho neviděl.“

Vloni jsi laboroval se zraněním a nemocí, přesto jsi do některých závodů nastoupil…

„Loňská sezona byla pro mě všelijaká, jen ne triatlonová. Neodjel jsem ani jeden celý triatlon. Trošku se mi lepila celý rok smůla na paty. Hned v zimní přípravě jsem dostal mononukleózu a v dubnu se objevil problém s kolenem, který mi nedovolil běhat po celý rok. Ale to neznamená, že jsem se flákal. Poctivě jsem až do prosince rehabilitoval v CPM v Praze – velké díky patří fyzioterapeutovi Lukáši Kristovi, díky němu zase běhám. Před letními prázdninami jsem se stihl s plavci připravit na MČR do Podolí. O prázdninách jsem se věnoval cyklistice v místním příbramském klubu, kde mi dovolil známý cyklistický trenér Pavel Vršecký trénovat. A dokonce jsem na jednom ČP dojel na krásném 5. místě mezi juniory.“

Zimní příprava proběhla bez problémů?

„Na podzim jsem konečně místo cyklotreter začal nazouvat běžecké boty a učil se běhat. Také jsem stihl naplavat pár kilometrů a otestovat se na zimním MČR v plavání. Čas, co stojí za zmínku, je můj nový osobák na 400 m volným způsobem za 4:07, ale ještě ho tak prodat na volné vodě…“

Před prvními závody letošní sezony jste absolvovali reprezentační soustředění v teple na Kanárských ostrovech. Jaké to bylo?

„Samozřejmě jsme najezdili na kole potřebné kilometry, které se v zimě v Česku těžko najezdí a k tomu s bezvadnou partou závodníků pod zodpovědným vedením Lukáše Vrobela. Byla to pro mě první návštěva tohoto ostrova a budu ho jen vychvalovat. Kanáry nabízí úžasné kopce na kolo a měkký povrch na běhání, víc člověk nemůže chtít. Jsem také moc rád za to, že s námi jela i fyzioterapeutka, která se starala o naše bolavá tělíčka.“

Křest ohněm v silné evropské triatlonové konkurenci sis odbyl v závodě Las Palmas. Jak hodnotíš svůj výkon a výsledek?

„První závod po roce! Náramně jsem si ho užil. Bál jsem se trochu vln a neoprenu. Pro mě jako bazénového plavce nic moc kombinace, přesto jsem vyběhl z vody do první třicítky. Cestou do depa jsem pár vteřinek jako vždy ztratil a na začátku kola prostě neuvisel v balíku. Škoda, mohl jsem jet klidně v druhém balíku. Zbytek cyklistické části jsem strávil ve třetím balíku s Honzou Čelůstkou a později Kubou Powadou. A běh nedopadl podle mých představ. 46. místo v Las Palmas je dobrá zkušenost.“

Jak vypadá tvůj závodní diář pro letošek? Kam směřuješ vrchol formy?

„Rád bych se zúčastnil Českých pohárů v triatlonu v Bratislavě a doma v Příbrami. V plánu mám asi tři závody Evropského poháru juniorů. Mým cílem je se nominovat na MEJ v Tartu. Na něm bych rád zajel své životní maximum, protože není nic krásnějšího než prodat svoji výkonnost na takovém závodě.“

Kudy vedla tvoje sportovní cesta, než jsi zakotvil u triatlonu? Čím ti tento sport učaroval?

„K triatlonu jsem se dostal přes bráchu a rodiče, kteří mě vzali asi jako sedmiletého o prázdninách na dětský triatlon a tam jsme se s další triatlonistkou Ivetou Fairaislovou zúčastnili prvního triatlonu. Ale pro triatlon jsem se rozhodl až později. Nejdříve jsem začal s plaváním, kde jsem to dotáhl až do juniorské reprezentace. Zároveň jsem od 14 let jezdil o prázdninách na ČP v triatlonu a dokonce jsem prvním rokem jezdil na horském kole, což vzbudilo u jednoho trenéra podezření, že si cyklistickou trať zkracuji. Triatlon mě začal bavit svou atraktivitou, už to nebylo jen plavání ode zdi ke zdi. A také jsem hned dostal příležitost závodit se zahraničními soupeři.“